Wall Street: Peniaze nikdy nespia

Gordon Gekko je zpátky a s ním Stone ve vrcholné formě. Konečně z něho zase čiší osobnost, která se nebojí tnout do živého a patřičně se v krvácejících ranách nimrat. Pravda, to rodinné blbnutí tu moc nefunguje a především slzopudný konec je jasným důkazem, že jedinečná nekompromisnost osmdesátkových dramat je nenávratně pryč. Jinak ale vládne spokojenost. Filmařsky i dějově jde o silného koně letošního roku, který stojí pevně na vlastních nohách. Že je čistě náhodou pokračováním klasiky je více méně vedlejší... (18.09.2010)

É, bylo to o něčem jiném, než že od pohledu "ývl" mumifikovaný bankéř z Monopolů hraný Eli Wallachem přežije (za ustavičného děsivého cvrlikání) všechny a všechno, a proto, že v "tom" všichni mocipáni mají svoje zlaťoučké penízky, díky kterým si myslí, že oni (a ne Eli Wallach a jeho Melody Boys) tomu šéfují, se to hned tak nezmění? Vlastně jo, bylo to ještě o tom, jak byl Josh Brolin moc namachrovaný, jak geniální a sofistikovaný a v jádru dobrý chlapec Shia LaBoeuf našel svoje srdce (a hádejte co udělal s tím Brolinovým), a jak se Oliver Stone rozhodl udělat z Gordona Gekka alespoň trošku lidskou postavu... nebo taky ne:) Ano, je v tom to Stoneovo poťouchlé mrkání a výsměch burziánskému kapitalismu zvícího rozměrů, které si ani soudruzi v mírovém socialistickém táboře nedovedli představit, a takový ten nenápadně vztyčený ne prostředník, ale ukazovák (i když ten prostředník asi taky), ale nemohl jsem se zbavit dojmu rezignovanosti (i když to možná právě mělo působit šok a znechucení) - zvlášť ve scéně, kdy Charlie Sheen s Michaelem Douglasem vzpomněli na staré časy, kdy si ještě museli na něco hrát. První díl mi zkrátka přišel výrazně lepší, tohle je taková moderněji natočená, výborně obsazená, ale obsahově slabá sociální moralita, nazíráno "zevnitř shora". Zatmívačka s bublifuky už byla opravdu laciná... 70% a víc ani ránu, narozdíl od jedničky bez reprízy. (25.09.2012)

Samozřejmě to, co na diváky fungovalo při uvedení prvního Wall Street, nemohlo uspět i dnes. A tak se tvůrci potýkají s berličkami a klišé s názvem Romantika. Ta jediná tak trochu příběhu ubližuje (ale při pohledu na Carey Mulligan musím jedno oko přimhouřit, takovou ženušku bych taky bral). Obsazení se ukazuje v celé své kráse a já nemohl najít jediné kolečko, které by se byť jen na okamžik zadrhlo, cameo Charlie Sheena více než potěšilo. Pokračování mě bavilo stejně, jako první díl, a to se nestává často. Určitě k tomu přispěla (krom herectva) výborná kamera a dobře se poslouchající soundtrack. Já byl spokojen. (13.01.2011)

Ač by se měl Míša už pomalu poohlížet po nějakém zdatném balzamovači, pořád svým charmem utáhne kdejakou sračku. Když mu však jeho filmovou dcerušku hraje mimořádně ohavný čtrnáctiletý kluk a potenciálního zeťáka nepochopitelně protěžovaná Spielbergova transka Šejla LaBlaf, má i on co dělat, aby v tomhle nezůstal až po krk! Pokračování mé milované Stěnové ulice se zvrhlo v blamáž roku! Věděl jsem, že pan Kámen udělal po vynikajícím Jůternu nepochopitelný Jůtern a jde to s ním od pěti k nule, ale na druhou stranu jsem doufal, že o to víc bude lpět na svém nejslavnějším počinu! Ani hovno! Pompézně natočená nuda má s jedničkou společnou snad akorát tu Zeď, o kterou se tříští přiblblý, uspávací scénář spolu s mým přehnaným očekáváním. (01.11.2010)

Když vidím, jak LaBeouf měl krasně rozjetou kariéru, tak mě celkem mrzí jak dopadl. Tenkrát toho talentu dokázal využít i Oliver Stone, jež po letech navazoval na jeden ze svých nejslavnějších filmů (cameo Charlieho Sheena potěšilo, ale dnes už na kinofilm nemá) a ačkoliv tomu hodnocení nenapovídá, je to opět radost pohledět. A navíc je tu ten fenomenální Michael Douglas. Něco mi říká, že si doženu ještě jednu nějakou jeho klasiku a stane se jedním z mých nejoblíbenějších herců. (14.06.2019)