Nanking Nanking

,,Je třeba zónu okamžitě zrušit a zřídit uspokojovací stanice! Naši vojáci začínají být nezvladatelní ! '' Tato slova padla v roce 1937 z úst japonského velitele dobitého města Nanking. Jelikož se o toto období zajímám, hodně jsem o Nankingu četl... Ať už to byly poválečné obžalovací spisy proti japonským velitelům či výpovědi přeživších civilistů. Ani to mne však nepřipravilo na skutečně drsný zážitek z tohoto filmu. Syrovost je navíc umocněna černo-bílým zpracováním. V souvislosti s Nankingem mi samozřejmě ani není neznámé jméno čínského Schindlera - jak je občas nazývám Johna Raabe. Dost mne zaujalo, že v sekci - podobné - je lecos včetně věcí s tématem skoro nesouvisejících, ale zcela tam chybí snímek z roku 2009 - John Rabe - Ctihodný občan Třetí Říše. (zasílám tedy požadavek adminům na zařazení do souvisejících). Byl to skutečně on, Němec a kovaný nacista, kdo pod prapory s hákovým křížem zachraňoval životy stovek Číňanů. On vytvořil bezpečnostní mezinárodní zónu, kterou za dobu jeho přítomnosti Japonci celkem respektovali (USA, Británie ad.. ještě nebyli s Japonskem ve válce) ač nemuseli a kdyby se rozhodli ji v mžiku zrušit nic by se nestalo. Takto v zóně alespoň po první čas po dobytí města přežila velká spousta lidí. Japonci posléze nabažení krve, mučení a zabíjení své aktivity v tomto směru výrazně omezili. Samozřejmě si do zóny chodili pro ženy a skutečně v ní hledali i ukrývajícíc se přeživší čínské vojáky. Při samotném dobývání města si Japonci počínali neskutečně krutě i na asijské poměry. Proti tomu i brutalita nacistů při perzekucích Židů byla o řád menší. Paradoxní je že Japonci potřebující suroviny okupace ostatních zemí nejen sobě ale i jim vysvětlovali jako osvobozenecký boj za jednotnou Asii. Na dobitých územích se však chovali neskutečně brutálně a ti co nebyli zabiti v bojích, zemřeli během rabování či při následných hromadných popravách. Jsou záznamy o tom, že si Japonci na zajatcích zkoušeli svá šermířská umění s katanou. V soutěži vyhrával ten, kdo odsekl hlavu oběti na jeden úder. Pěchota se cvičila na spoutaných zajatcích v útoku na bodák, lidé byli za živa stahováni z kůže, zapalováni, rozřezáváni, ženy opakovaně znásilňovány, kojenci byli vyhazováni do vzduchu a za letu napichováni na bajonety... atd.. Přeživší toho všeho pak byli jako otroci nasazeni na stavby letišť, železnic, mostů, pro japonskou armádu v celé Asii... Tam jich hynuli další statisíce na nemoci, podvýživu a brutální zacházení Japonců což potvrdil nejeden spojenecký zajatý voják. Nechce se věřit, že během čtyřicátých let se mohla odehrávat brutální zvěrstva srovnatelná se středověkem. Číňané o této smutné události natočili opravdu perfektně řemeslně zvládnutý film a je to tak dobře. Takovéto události by nikdy neměli být zapomenuty. Doporučuji vidět ! * * * * * (05.04.2014)

Jednou větou? Šokující freska několika příběhů na hrůzostrašném pozadí Nankingského masakru. Více vět? Ta první musí smeknout před režisérem Chuan Luem, že si na téma, které je dodnes z pochopitelných důvodů tak trošku tabu, vůbec troufnul. A ne jen troufnul, ale že ho byl schopen zachytit takhle explictině tzn. reálně. Nejednomu diváku se sice může udělat po chvíli špatně, ale v tom případě je všechno v pořádku. Divák je tím pádem normální, a režisér odvedl vynikající práci. Nic jiného než nevolnost si totiž tohle téma nezaslouží. Smeknout ale musím i před kameramanem Yu Cao, který si vybírá hodně netypické, ale o to více zajímavé záběry, které ještě více podtrhuje volba černobílého formátu. Silný, hodně silný film, který mě dostal jak málo co z poslední doby. Více o filmu tady. She was my wife. (07.11.2011)

Na místo realistického zpracování jednoho obrovského válečného zvěrstva se člověk dočká příběhu točícího se kolem "bezpečné zóny" a různých lidí s ní spjatou. Problém je v tom, že postav je příliš mnoho a tak místo živoucích osob zůstávají jejich povahy a motivace jednání pouze načrtnuty a zejména v tom, že kromě působivých a naturalisticky natočených scén toho, co Japonci prováděli, se film často posouvá dál pomocí odporně patetických scén, kdy se postavy spolu dlouze plačtivě loučí, kdy ženy dobrovolně vystupují za doprovodu sentimentální hudby z davu pro záchranu kolektivu a zajatci tváří v tvář hlavním kulometu veřejně deklamují nesmrtelnost vlasti. Navíc předčasné vyvrcholení filmu nastane už zhruba ve 2/3 v podobě osudu tajemníka Tanga a zbytek je v podstatě do nikam vedoucí sestřih tu brutálních, tu uslzených záběrů bez závěrečné katarze. Slabé 2*. (07.12.2009)

Tak toto bola jednoducho sila! Vynikajúci film, o ktorého existencii som nemal ani potuchy (samozrejme, lebo bol vyrobený mimo megatovárne značky Hollywood). Mladý čínsky režisér sa podujal na ťažkú úlohu. Na pozadí individuálneho príbehu japonského vojaka Kadokawu zachytáva strašnú históriu japonsko-čínskej vojny. Vojny, možno z ktorej zverstiev si bral príklad pomätenec Adolf Hitler, ale aj tak nemohol doviesť svoje činy až do takej brutálnosti, aké napáchali japonskí cisárski vojaci počas okupácie hlavného mesta Číny Nanking. 300 - 400 tisíc zavraždených čínskych vojakov (nie zabitých v boji, ale masovo postrieľaných v zajateckých táboroch), 20-80 tisíc pravidelne a účelovo znásilňovaných čínskych žien, dievčat i detí. Kojenci vyhadzovaní z okien a napichovaní na bajonety .... No proste surovosti najhrubšieho zrna ... Ale je to od nás ďaleko, málo sa o tom vie, Japonci to odmietajú, pritom o tom všetci vedia. Vedia, ale nepovedia, resp. "SA" o tom nevraví. Tak, ako o tureckej genocíde arménskeho národa, počas prvej svetovej vojny. Ale keď že chceme mať predsa dobré susedské vzťahy s bývalou Osmanskou ríšou, tak to nebudeme nikde spomínať. Veď predsa platí, zíde z očí, zíde z mysle .... Jedna z hlavných postáv bola i postava nemeckého fašistického vyslanca v Nankingu, zástupcu firmy Siemens, Johna Rabeho. Tento chlapík s hákovým krížom na odznaku na klope saka vytvoril v areáli továrne utečenecké centrum pre obyčajných ľudí, ktorým takto zachránil životy. Aktívne ochraňoval postihnutých Číňanov, zabezpečoval im lekársku starostlivosť a chránil ich pred pred zverstvami japonských vojakov. Bol to taký nemeckočínsky Schindler ... K filmu - vynikajúc kamera, zachytávajúca bezmocnosť zajatcov, čiernobiele zábery do ustráchaných tvárí, neskutočná chudoba, pokora, strach ... To všetko sa podarilo režisérovi vtesnať do dvoch hodín minutáže filmu. Filmu, pri ktorom sa nenudíte. Filmu, ktorý chcete, aby sa už čím skôr skončil. Nie preto, že je slabý. Naopak. Ale preto, aby ste už nemuseli spolutrpieť s tými, ktorým bolo ubližované. Nechcel som to písať priam po skončení filmu, lebo som sa nevedel pri tej hrôze, ktorá mi ešte rezonovala v hlave, sústrediť. Ale aj teraz, na druhý deň, mám z toho silné zážitky. Nedávam tak často plný počet hviezdičiek, ale tu nič iné, ako 5 ***** nemôže byť. PS : teraz už len zohnať film "John Rabe - ctihodný občan Tretej ríše" a poskladať ďalší diel mozaiky tejto, pre nás, neznámej časti histórie vojny. (14.12.2014)

Vizuálně úžasné. Jde vidět preciznost v každém záběru. Asijská válečná událost je srovnatelná v krutosti třeba se Stalingradem. Nanking stojí vidět už jen s toho důvodu, jak je jinak natočený. Násilí s bezpráví je zobrazeno, to se však odráží ve formě psychologické agónie oběti. Americké heroické eposy, ruské epochální bitvy nebo evropské realistické snímky - každý přináší originální pohled na 2. světovou válku. Na to, že jde o válečnou tématiku, tak je děj lyričtější (i když dějová linka tam je). Co se týče brutality a explicitního násilí, tak to není tak hrozné. Třeba sovětský film Jdi a dívej se je daleko drsnější. Příběh je někdy táhlý a skoro nudný, nedokáže udržet tempo dvě hodiny. Čisté 3 * . (11.06.2009)