Dread

Nadprůměrný kus hororové filmařiny s nadprůměrným námětem ( jak jinak , Clive Barker je Clive Barker), nadprůměrnými herci ( v rámci hororu samozřejmě), nadprůměrným technickým zpracováním ( prostě to dobře vypadá, nemyslím tím nějaké digitální hrátky) a nadprůměrnou gradací děje ( Quaidovo vyrovnání se se svým strachem opravdu stojí za to). A celou dobu jsem měl pocit, že Rathbone a Evans jsou mladší bráchové Deppa a Dafoea:) (30.11.2012)

Tohle je jeden z těch filmů, co vás psychicky zjizví. Pokud máte rádi psychologickej teror a až zarážející lidské zlo, tak jste doma, plus nějaká ta libová brutalita (ale ta není podstatou mého znechucení). Původní povídku si už moc nepamatuju, ale přidávám se ke konstatování, že natažení příběhu na celovečerní stopáž film kazí. (15.04.2010)

,,Sjeď níž..".......,,Uááááááá!" Za mě spokojenost. Mysteriozní snímek napínavý od začátku až do konce. Výborná kamera tónuje obraz tu do měděných odstínů, tam do šedavých a nakonec vytryskne rudá. Ač školní práce o strachu vypadá zpočátku neškodně, jakési dřímající zlo čiší z každé minuty. Výborné je prolínání snů a skutečnosti, které si užívá především hlavní pošuk. Gogo tanečnice klečící na stole, na jejímž nahém těle se objevuje jedna hluboká řezná rána za druhou, či porcování rodičů jsou jen špetkou z nočních můr... Samozřejmě zfilmování zvrácených fantazií mistra Barkera (stejně jako S.Kinga) je obtížné, ale mě se tohle krvavé divadlo líbilo. Včetně odpovídajícho konce. Jo, to je život... (03.09.2016)

Společně s The Graves nejambicióznější produkt letošního After Dark festu a zároveň (po Harrisonově Books of Blood) druhá Matadorská adaptace Barkerových Knih Krve. A rozhodně ne poslední - jak Joe Daley prozradil, plánem je natočit minimálně dvě adaptace ročně, každou s jiným režisérem. DiBlasi se ve svém debutu záměrně odvrací od nadpřirozených povídek a snaží se Dread vtisknout skutečný tvar zla. Jeho představa strachu je v určitých aspektech nelidsky funkční, pomalu plynoucí narativ a postupné budování atmosféry dokonale představí jednotlivé postavy, jejich motivaci i strachy a podtrhnutím britským zázemím částečně dosahuje svého cíle, ale stejně jako u Harrisona i tahleta adaptace zeje určitou prádnotou a pocitem, že tady něco schází. Ovšem co je nejdůležitější, podstata Barkerova minidíla i její potenciál v Dread doopravdy je! (19.02.2010)

Těch 90 minut se zdály delších, než ve skutečnosti byly. Dobrou hodinu trvalo, než konečně přišlo to, na co divák celou dobu čekal. Tahle část už však nabídla několik pochutin v čele hladomoru a návodu, jak rychle a účinně se zbavit podstatné části své pokožky (tahle scéna mi, bohužel, připomněla jednu podobnou příhodu v mém blízkém okolí). Úplný závěr nečekaně přitvrdí a nabídne "fucked up" scénku alá první Saw. I díky ní vytahuje moje hodnocení z mělkých vod do těch průměrných, i když stále slabších. Potěšili ale The Veils a jejich temná balada Vicious Traditions. P.S. Právě jsem dočetl Barkerovu povídku a je fantastická. O to víc zamrzí její filmová verze. (28.01.2014)