II. světová válka: Za zavřenými dveřmi

Geniální dokumentární rekonstrukce. Zjistil jsem spoustu nových faktů. Velká část filmu se navíc zabývá Katyní, což je vzhledem k opomíjenosti této tragédie velký přínos. Jedinou věc, kterou bych si dovolil vytknout, je (především v posledním díle) neustálé opakování a znovupřipomínání již ukázaných událostí, což dokument velmi brzdí. (27.06.2010)

Geniální, podrobné, poučné i děsivé. Druhá světová válka viděna tak, jak jí viděli ti nejvyšší. Veškerá tajná politika té doby je zde jako na dlani. Každý díl se zaobírá jinou etapou hlavně Stalinovým a Socialistickým pohledem. Zjistíte tak, že Stalin byl ve všech ohledech mnohem horší, než samotný Hitler. Alexej Petrenko, který se této role zhostil má se Stalinem již bohaté zkušenosti (minimálně ze tří filmů). Autoři tohoto hraného dokumentu si nemohli vybrat nikoho lepšího. Tak jak tento herec poprvé zahrál Stalina v Baltazarově hostině, tak stejně a ještě mnohem děsivěji působí zde. Jinak, než plný počet dát nemůžu. Povinnost pro každého fanouška moderní historie. 95% (14.05.2011)

Brilantní dokument nahlédne a objasní nové skutečnosti z druhé světové války, dále pak ukáže divákovi křehké Stalinové spojenectví nejprve s nacisty po té s Churchillem a Rooseveltem.. a další pravdivé události, které poukáží na zastřenou pravdu nejvyšší politiky a Stalinových zvěrstev.. Závěr = 100% (10.07.2012)

Nadarmo se neříká, že historie je prodejná děvka. V různých dobách a v různých zemích je vykládána tak, jak se to právě hodí a nosí, fakta jsou překrucována, zatajována či říkána tak, že vznikají lži. Neříkám, že je tomu tak i v případě tohoto dokumentu, jehož kvality jsou nesporné, avšak jako rezervu si ponechávám onu pátou hvězdičku, neboť u jiného počinu bychom zas mohli slyšet něco trochu jiného. Druhá světová válka za zavřenými dveřmi je zdařilý dokument, který se věnuje období od 30. let až po události po konci války v Evropě. Velkou cenu mají autentické záběry a výpovědi lidí, jichž se válka dotkla. Hrané pasáže nestojí za bližší komentář, neboť jsou typické pro tento typ dokumentů. (09.10.2014)

Takříkajíc syrově polský pohled na válku. Ani slovo o polském paktu o neútočení s již nacistickým Německem ze třicátých let, o incidentech typu obsazení Těšínska nebo o tom, že předválečné Polsko rozhodně nebyla žádná lidumilná demokracie (třeba např. antisemitismus a celkový profil předválečného polského důstojnictva by mohl být samostatnou a velmi výživnou kapitolou). Zároveň velké rádoby odhalení Stalina jako mýtického bubáka a satana. Žádné slovo o Mnichovu a o tom, že tzv. západní demokraté nechali zlikvidovat jedinou tehdejší výspu skutečné demokracie ve střední Evropě a žádné vyhlášení války se nekonalo a ještě se vychloubali udržením míru. Humorné mytí rukou, když v každém díle zhruba jednou(!) zopakují počty sovětských obětí, aby pak mohli po zbytek času vykládat naopak o krutostech a násilnostech sovětských vojáku a ostatních složek. O znásilňování francouzských a jiných žen americkými vojáky opět ani slovo. Ani slovo o tom, co to byla metoda spálené země, jak probíhal ústup nacistických vojsk z východní fronty, respektive co za sebou zanechávali (jediná zmínka proběhne ústy Stalina, což je samozřejmě okamžitě samo o sobě devalvováno). A o důsledcích, které měly vliv na podobné události, jako např. proč velkou část osvobozujících vojsk tvořily vojáci ze vzdálených částí svazu (Sibiře, Kazachstánu, apod.), z naprosto odlišných kultur a zemí. V jediném díle jenom jednou zazní, jak že se polští účastníci vlastně ohlížejí na Churchilla (je to přeci jen točené za britské peníze). A samozřejmě že ze západních spojenců je Roosevelt ten, kdo má víc másla na hlavě. Ještě že z toho postupně krásně vyplouvá, jak západní spojenci odkládáním otevření druhé fronty vlastně naservírovali Stalinovi východní Evropu jak na zlatém podnose. A mimochodem, polské povstání, Sověti versus nacisti (apod.), stačí prostá aritmetika (ano, jak praví klasik, smrt jedince je tragédie, smrt mnoha je bohužel v prvé řadě statistika). Desetitisíce obětí (likvidace skutečných či domnělých nepřátel) versus 6 milionů (a hrozba naprostého vyhlazení Untermensch, což pro nacisty znamenalo nejen židy, ale také veškeré slovanské obyvatelstvo - vyjma malého procenta, které by prošlo selekcí - a o tom opět padne max. letmá zmínka asi v jednom díle). Kdo žije, má stále možnost volby. Mrtvý nemá už nic. (09.10.2020)