Predátori

Hodně velké překvapení, které se minimálně u mě svezlo na silné nostalgické vlně, ale nejen to. PREDATORS je bezpochyb kvalitní a dobře zvládnutá záležitost, mám za to, že sám Roberto Rodriguez by to takhle dobře nedal a je jen dobře, že z producentské sesle předal režii Antalovi, který natočil hodně svižnou a profesiální akci, která původní film nestahuje do nechutného paskvilu (Av.P), ale naopak s respektem cituje klasiku. Rozšíření původního mýtu bylo samozřejmě nezbytné, ale dojem nekazí, zjevení Laurence Fishburna a pár logických děr se pak snažím přehlížet, třeba i na úkor dobře vybranému teamu, který vede precizní (a hodně hodně překvapivý) Adrien Brody, kterého jsem si v témhle roli nedokázal překvapit, ale klobouk dolů. Minimálně jednu hvězdičku si pak zaslouží hudba Johna Debney, která se nesnaží být inovativní, ale přesně a účinně používá legendární Silvestriho motivy, které už v prvním dílu tvořily polovinu filmu. 80% !!! (06.12.2010)

Film, u kterého jsem po dni úplně zapomněl, že jsem ho viděl. Neprojíždět profil Adriena Brodyho, tak bych to možná nikdy neohodnotil a to by byla škoda, protože zrovna tenhle pokus o natočení původního Predátora pro dnešní publikum je fail inter-galaktických rozměrů. Nevadí mi ani tak skutečnost, že akce je nezáživná, až to bolí. Hlavní problém vidím v postavách a obsazení. Rodriguez sice točí (a nechává jiné točit) filmy podle svého gusta, ale koho proboha napadlo obsadit do role bad-ass mariňáka Pianistu? A co to "šokující" odhalení na konci? Pojmout to jako love story mezi Bragou a Brodym by mi už možná vonělo víc, než tahle hokus pokus míchanice, která se snaží uspokojit jak nostalgického fanouška, tak pubertálního mládež. (15.12.2010)

Je to vlastně celé v pořádku a koncepčně to úspěšně kopíruje osmdesátá léta, ale jenom tenhle fakt už dneska neobstojí. Doba pokročila a byť jediný originální nápad by neškodil, stejně jako míň keců a víc pořádné akce, která by z Predátorů udělala ony nezničitelné motherfuckery, na které se pokaždé musí hlavou. Zcela rutinní dobrodružství vyšumí z hlavy už po pár hodinách (sáhněte si do svědomí), což se s původními Predátory (jedničkou i dvojkou) prostě nedá srovnat. Zhruba stejný "upgrade" jako Smrtonosná past 4.0. P.S. Hudba je od prvních vteřin filmu geniální. (03.07.2010)

Kdybych chtěl použít silné slovo, asi bych jako první vytáhnul ‚zklamání‘, ale ‚mrhání potenciálem‘ se s denním odstupem jeví jako příhodnější. Antal je talent, popřít to nelze, neboť jsem měl dvě hodiny pocit, že se sleduju nefalšovanou ‚osmdesátkovou‘ řežbu. Napomáhá tomu dobrá kamera, potažmo geniální Debneyho soundtrack (ty domorodé bubínky prostě fungují i po třiadvaceti letech). Horší je to s přítomnou partičkou. Pravda, nemůžu čekat psychologické drobnokresby, ale… sakra, to se to nemohlo natáhnout o pár minut navrch a dozvědět se o nich něco víc? Dá se to omluvit všelijak, třeba tím, že v době vzniku prvního dílu se akční filmy netočili jinak, jenže jak se vypořádat s jedním náhodným přeživším a magorem se skalpelem? A co si víc, těžko přijmout za srdcovku film, u něhož se musím hodně tlouct do hlavy, abych z ní vykřesal vzpomínku na nějakou výraznější akci. V tomhle ohledu budu netrpělivě očekávat Director’s cut na DVD. Do té doby váhavých 3 a ½. PS: První půlka za plnou palbu. (09.07.2010)

Rozzuřený Pianista pod taktovkou ugrofinského Revizora rozehrávají Chopinovu sonátu "demol", kterou ovšem kompletně vykradli z Brahmse a to včetně nejslavnějších partů! Panu Brodymu se celý film podlamují jeho rachitické ručičky pod tíhou emšestnáctky a vypadá, že se na roli připravoval spíš v osvětimském wellnesu než v posilovně. Nešťastný casting podtrhují i ostatní "asociální" členové komanda, které místy připomíná homoguerrilu tanečníků samby na útěku před nespokojeným publikem De Janeirského karnevalu. Nezbývá tedy, než nostalgicky zamáčknout slzu a zavzpomínat na staré dobré časy, kdy ty ohyzdné matkojeby ještě proháněl kalifornský guvernér v čele týpku tak hustých, že by jste jim dceru na doprovod z tanečních určitě nesvěřili. (27.09.2010)