Ip Man 2: Majstrovo víťazstvo

Tohle je prostě Rocky 4 po čínsku. Ale mnohem akčnější. Myslel jsem si, že jsem viděl jedničku, proto jsem byl překvapený, že mi tam nesedí tváře a doslova v šoku ze Sammo Hunga, který přece v tom filmu co jsem viděl, zemřel. Až teď koukám, že jsem neviděl jedničku Ip Mana, ale jiné zpracování (paradoxně ze stejného roku, jako tohle) jménem Ip Man: Zrození legendy. Každopádně, tamto mělo vypracovanější příběh, tohle zase lepší rvačky. (13.04.2015)

První díl byl díky válečnému stavu a nenáviděným Japoncům o něco dramatičtější. Ve dvojce se  Ip nejprve dostává do konfliktu s ostatními mistry bojového umění, čímž připomene slavnou éru hongkongského bojového filmu, kde se to střetnutími a porovnáváním různých stylů a škol jen hemžilo.  Skvělý Sammo Hung dodává téhle části řádný drajv. Jeho mrštnost snoubící se s tloušťkou jsem nikdy nechápal. Při duelech s ostatními mistry na ploše vratkého stolu jsou opravdovou potěchou pro oko.  A  stejně památná je i předcházející až neskutečná řež s  hordou tzv. nikdožů , ovšem ozbrojených mačetami a dalšími zbraněmi.    Pak už přichází na řadu hlavní zápletka a bílý padouch, západní boxer v podání Darrena Shahlaviho.  A máme tu střet západního a východního boxu, kde zpočátku ten východní nemá proti brutalitě a zuřivé síle žádnou šanci. Mistr Hung v ringu dokonce umírá. Ale ještě je tu Ip Man. Zase jsem se skvěle bavil a nechal se opájet ukázkami choreograficky vymazlených ukázek bojového umění.  Donnie Yen pak v roli skromného mistra vynikajicí a závěrečný střet dá vzpomenout na to nejlepší ze čtvrtého  Rockyho.  Spokojenost téměř maximální. (09.12.2022)

Druhý díl ságy glorifikující Ip Mana jako národního hrdinu z lidu využívá stejný koncept jako první část, pouze místo japonských okupantů nyní mistr hájí čínskou národní hrdost proti zástupcům koloniální moci v Hongkongu 50. let. V souladu se zastřešujícím tónem oslavy čínské národní hrdosti jsou britští protivníci vykreslení až karikaturně démonicky. Zatímco první díl teprve budoval persónu Ip Mana, tentokrát se vyprávění cele soustředí na propojení bojových sekvencí s melodramatem po vzoru "Rockyho". Ačkoli je od začátku jasné, jak se bude vše vyvíjet, díky promyšlené dramaturgii vyprávění i jednotlivých sekvencí a výbušné hudbě Kendžiho Kawaie je účinek filmu naprosto ohromující. "Ip Man 2" je v zásadě řemeslně precizní naplnění úspěšného schématu a díky tomu také funguje skvěle. Bojové sekvence výstižně porovnávají rozličné styly kung fu a posléze i čínská bojová umění vůči boxu a opakovaně potvrzují, že tvůrčí tým Wilson Yip - Donnie Yen představuje naprostý vrchol současných hongkongských bojových filmů. Choreografie se jako v prvním díle soustředí na vyjádření efektivity wing chunu, k čemuž využívá sekvence krátkých, převážně blízkých záběrů a kontrasty rychlých výměn úderů se zpomalenými obrazy jejich následků. V hrstce případů tvůrci sáhli k užití speciálních efektů, ale pouze aby tím stupňovali dramatičnost či ustanovili kontrast jako v případě famózní sekvence poměřování sil mezi hongkongskými mistry. ___ PS: Možnost vidět film na velkém plátně s takřka tisícovkou diváků znalých hongkongských filmů, kteří euforicky reagovali na ustanovující záběry každé hvězdy a ve finální bojové sekvenci rykem a potleskem dělali z kina čtvrtou stěnu hlediště boxerského ringu ve filmu, byl nezapomenutelný zážitek. Lze pak jen litovat, že v českém kině se nic takového nikdy nemůže stát, a to ani na festivalu. (02.05.2010)

Tak ani ne po týdnu jsem si našel čas i na druhý díl tohoto velmi pěkného wuxia snímku. A i přes počáteční obavy, jak to tentokrát bude všechno znovu fungovat, film nijak nezklamal. Vlastně neponouká nic nového (od prvního dílu), jen se odehrává v jiném prostředí a v trochu jiné době, nicméně zase se tu objevují témata snášenlivosti, postupně rozvinuté úcty k člověku, o kterém bys to zpočátku neřekl a i nadřazování, arogance či dalo by se říct i rasismu. První polovina filmu je ještě o problémech Ip Mana při snaze prosadit svoje umění a svou školu v Hong Kongu, hromadná bitevní scéna není tentokrát nijak super, nicméně duely proti mistrům už jsou zase výborné, a Donnie Yen a špičková choreografie by zachránili cokoliv. Yen jinak definitivně potvrzuje svůj talent, jak herecký, tak i mistrovský talent v bojových uměních. A Wing Chun je prostě úžasná větev kungfu, kterou upřednostnuju před čímkoliv dalším. V druhé polovině ale přichází skoro stejně jako v jedničce (tohle pokračování je opravdu velmi podobné svému předchůdci a ve všem perfektně navazuje a rozvíjí jenom Ip Manův charakter a přízpůsobování dalšímu novému prostředí) přitvrzení a začně jít znovu skoro o krk. Tentokrát ale ne kvůli úctyhodným Japoncům, ale prašivým psům ze západu. A musím říct, že po tomhle filmu nejsem zase příliš pyšný, že sem Evropan. To, jak hnusně nadřazeně se vždycky koloniální mocnosti chovali k jiným rasám, asi nikdy nepochopím. Hlavně postava boxera je neskutečně děsivý příklad toho, jak moc může být charakter člověka prohnilý. Samozřejmě, Číňané tenhle ublížený postoj zaujímají až příliš často, což mi taky nepřijde tak úplně košer, no jsem si jistý, že nějaké důvody pro to určitě měli. A po zkušenostech těch století masakrů a vyvraždování jsem schopen přijmout cokoliv. Na závěr se pak uděje velmi pěkný až Rockym zavánějící box/kung fu zápas a Ip Manův proslov na konec je opravdu všechno, co je třeba na vzájemný respekt a úctu. Snad se lidé jednou poučí. Potěšilo znovu skvělé téma asi od toho Kenji Kawaie :) Při něm prostě nejde číňánům nezávidět jejich staletí kultury a vzdělanosti a jakési duševní hloubky. Což ale rozvíjí mnohem více filmy jako Fearless :) To zase někdy jindy. Nakonec Velmi dobré 4 (14.09.2011)