Ip Man 2: Majstrovo víťazstvo

Dvojice Yip + Yen to opět dokázali a opět překvapili, tak jako u prvního dílu. Krásně a nenásilně navázali na svou práci, kterou započali a druhým dílem jejich úsilí vyvrcholilo naplno. Tentokrát Yipmanův nepřítel není Japonsko, ale Velká Británie a jejich západní box. Pěstní souboje jsou opravdu vrcholem, toho, co můžeme v současnosti na plátně shlédnout, hlavně teda poslední souboj na stole. Smíchy jsem se válel díky tomu spestření na konci, které nám obstarala vsuvka žáka Bruce Leeho. Opět výborný bojový film, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější. První i druhý díl jsou u mě úplně top filmy s bojovou tématikou a Donnie Yen se u mě zapsal jako nesmrtelný za stvárnění jeho životní role. (16.06.2010)

Je několik důvodů, proč je Yip Man 1 lepší než jeho pokračování. Oba filmy mají silný ideologický podtext. Z prvního dílu to ale netrčelo tak moc a tvůrcům šlo v prvé řadě o silný příběh. Dokonce k hlavnímu záporákovi v podání japonského generála mohli diváci cítit jakousi úctu, protože se řídil morálním kodexem a své protivníky respektoval. Naopak anglický šampion je ztělesněním všeho špatného, co ve filmu prezentuje britský kolonialismus. Neustále je servírováno, že Číňané mají velkou úctu k tradici a životnímu stylu předchozích generací (mezi něž patří i kung fu). O to truchlivější je, když si uvědomíme, že represe vlády, která nyní podporuje a ovlivňuje natáčení filmů jako Yip Man, měly v padesátých letech největší podíl na zničení tradiční kultury. Ale zpět k filmu samotnému. Už jsem zmínil, že je příběh mnohem plošší než u prvního dílu. Druhá zásadní výtka směřuje k tomu, že scénář kopíruje schéma prvního filmu. Nejprve to vypadá, že hlavními protivníky mistra budou ostatní školy (v předchozím snímku jedna konkrétní), ale od poloviny filmu přebere úlohu hlavního motivu boj proti Britům jakožto národu (analogie v boji s japonskými okupanty). V obou případech se historie silně zkresluje, ale to filmu nevyčítám. Problém spíš vězí v absurditě prezentovaného souboje box vs wing tsun. Není to zdaleka tak zajímavé a už vůbec ne přesvědčivé (stejně jako sumo zápasník v dávném Souboji cti). Ale k čertu s tím vším, když dostanete tak dobrou porci akce! Donnie Yen je vynikající a na tohle wu shu je radost se koukat. (29.06.2010)

Pokračovanie je v porovnaní s pôvodným filmom vo veľkej nevýhode, už sa nemôže oprieť o tak silný a pútavý motív, ako bola japonská invázia a tým kombinácia bojového filmu a historickej drámy, toto je už vlastne návrat ku bežným bojovým filmom v historickom období, ale že by mu to až tak veľmi uškodilo sa rozhodne povedať nedá, lebo medzi bojovými filmami stále patrí medzi to najlepšie, čo sa dá vôbec nájsť. Príbeh je klasika, majster hľadá nových žiakov a tí sa dostávajú do samých problémov so žiakmi iných majstrov, rovnako aj majster sám musí čeliť ostatným majstrom, keď sa chce v tomto konkurenčnom prostredí udomácniť, aby si nakoniec všetci uvedomili, že skutočný nepriateľ je niekde inde, takže nič, čo by sa už nevidelo mnohokrát. Toto je už také uvoľnenejšie, vlastne už o nič veľmi dôležité nejde, ale stále sa tu niečo deje, keďže tých výrazných motívov je pomerne dosť, úroveň filmu ide neustále len hore, opäť nechýba moja obľúbená dávka patriotizmu a stále skvelá chémia medzi postavami, ktoré som si od minulého dielu veľmi obľúbil. Donnie Yen je tu stále mimoriadny sympaťák, toto je jeho životná úloha, v akcii, aj mimo nej je úžasný, manželka Lynn Hung je mu tou pravou oporou, Louis Fan Siu-Wong prešiel veľkou premenou a už je to skutočný priateľ, ktorý vie pomôcť keď treba, len škoda, čo urobili zo Simona Yama. Je to môj obľúbenec a v prvom diely bol výborný, ale tu je úplne zbytočný, ešte že má len minimum priestoru. Ale potešia aj nové postavy, Ip manov prvý žiak je sympaťák, Sammo Hung si tu vie získať rešpekt, páčil sa mi tu aj v tej zápornejšej, ale aj kladnejšej polohe, len ten Darren Shahlavi je trochu rozporuplný, biť sa vie, ale nemá charizmu a už je to až príliš čiernobiely záporák. Na japonského generála sa ani trochu nechytá. Po akčnej stránke môžem vytknúť jedine to, že tu chýba nejaký skutočne nezabudnuteľný súboj, ktorý by až bral dych, ako bol napríklad ten s desiatkou karatistov a tiež sa mi zdali trochu viac predrátované, ale inak si nemám na čo sťažovať. Je ich tu plno, súboje majú stále výbornú choreografiu, sú plne prehľadné a na wing chun je tu stále radosť pozerať. Najviac sa mi páči súboj na stole so Sammom Hungom, tá kadencia výmeny chvatov je neskutočná, ale spomenúť musím aj ten finálny, prípadne hromadnú bitku na rybom trhu. Režijne sa už film nemôže oprieť o silnejšie dramatické motívy, takže tie emócie už nie sú až také silné, ale inak je to stále špičková kvalita. A stále nesklame ani hudba. Takže prvý diel bol samozrejme lepší, to je kult, jeden z mojich najobľúbenejších filmov vôbec, ktorý nastavil úroveň mimoriadne vysoko, ale to neznamená, že toto pokračovanie budem hodnotiť horšie, je to slabšie, ale stále prvotriedny akčný film hodný viacerých pozretí. 86% (12.05.2010)

Zvěsti o méně přehledných bitkách a rušivém drátování se díkybohu nepotvrdily - souboje se až na pár okatých drátů drží v mantinelech, které nastolila jednička, a i když už žádný fight nebere dech jako Donnieho drcení deseti japonských karatistů, líbivé a efektní jsou všechny, a minimálně bojová exhibice mistrů na stole si říká o častý replay. Filmu prospívá zajímavější dramatický oblouk, přestože linie s britským boxerem až příliš čpí obšlehnutím mustru z čtvrtého Rockyho. Při vší úctě k Shahlaviho boxu, dovedu si představit poutavější bojové styly na poměřování s Donnieho wing chunem. Jinak spokojenost. 8-9/10 (06.05.2010)

V první části to byli Japonci (vs. Čína), jejichž obraz byl tak negativně prezentován, v druhém díle jsou to Britové (vs. Hongkong). Ip Man 2: Legend of the Grandmaster naprosto zjevně čerpá z více než čtvrt století starého filmu podobného ražení - Úderu otevřenou dlaní, kde potulný bojovník Tung-Fang Sü předvádí zvědavcům specifický styl kung-fu, podobně Ip Man snažící se v Hongkongu prorazit se stylem Wing Chun. Dalším spojením obou filmů je paralela mezi mistrem školy bojových umění v Úderu otevřenou dlaní He DaHaiem a Hong Zhen Nanem v Ip Man 2: Legend of the Grandmaster. Počáteční nevraživost obou postav (v obou filmech) přechází v průběhu filmu v přátelství, jež je v mnohém determinováno plánovaným turnajem v boxu (východní vs. západní styl). Ve starším díle jsou posměšně prezentováni Rusové, v tomto Britové (jak politici, tak i boxeři). Příběhová kostra tedy zůstává v podstatě stejná. Co se ale zásadně změnilo, je choreografie soubojů, jež Ip Mana řadí ke špičce současných filmů o bojovém umění. (09.07.2011)