Ip Man 2: Majstrovo víťazstvo

Pokračování filmu o Ip Manovi plynule navazuje na první díl a tentokrát sleduje život Ip Mana a jeho rodiny v hongkongu po válce s japonci, kdy si chce Ip Man otevřít vlastní školu kungfu. Tentokrát už to není tak vyhrocené jako v prvním díle a mnohem spíš to odpovídá stylu běžného kungfu filmu se soupeřícími školami a podobně. Na jednu stranu je to škoda, na druhou stranu by nikdo nechtěl jen kopírku prvního dílu a hlavně takováhle změna velmi potěší, protože zaprvé se člověk dočká i pár odkazů ke kungfu klasikám a za druhé to dává prostor velmi akční a zábavné choreografii soubojů, kterých sice ve filmu není tolik, ale když už jsou tak to stojí za to. V první polovině filmu je vidět taková jakoby změna k lepšímu v celém životě hlavního hrdiny a jeho rodiny oproti předchozímu filmu a celé to je spolu se zápletkou se Sammo Hungem takové pohodovější. Druhá polovina ale představuje čínského Rockyho se vším všudy a kvalitou to jde dost dolů, protože nějaké působení na emoce v druhé polovině už ani není a hlavně autoři se zbláznili a dostali prostě dojem, že prostě stůj co stůj z toho bude muset zase být nějaký národně buditelský film tak jako první Ip Man. V prvním dílu to ještě fungovalo a mělo to nějaký opravdový účinek, ale tady je to postavené celé na takovém karikovaném podání zlotřilých britů, kteří jsou největším póvlem lidstva a šikanují a utlačují nebohé mírumilovné číňany. V Ip Manovi 2 je to podané velmi prvoplánově a uměle až to nakonec působí hloupě nemluvě o tom, že všichni ti herci hrající brity příšerně přehrávají a jsou úplně mimo. Japonci v prvním filmu byli vylíčení taky jako jeden velký šmejd, ale jejich generál a hlavní protivník Ip Mana byl očividně zásadový a budil nějaký respekt, což se vůbec nedá říct finálovém střetu ve druhém filmu. Navíc toto téma číny utlačované zlými zápaďany a prohnanými japonci bylo stokrát líp zpracované v Jetově Fearlessovi, který navíc ukázal, že v obou těch "zlých" národech existují i čestní lidé. Každopádně pětku nakonec tohle pouze zábavné pokračování vynikajícího filmu dostane a to především kvůli první polovině a kvůli scénám se Sammo Hungem, kvůli prvnímu hongkongskému žákovi Ip Manovy školy, který se nápadně podobá Bruci Leemu nejen vzhledem a taky související odkazy na kungfu klasiky, navíc na samotného opravdového Bruce Lee se nezapomnělo, což nakonec taky potěší. No a hlavně je tam prostě Donnie Yen :). (01.02.2011)

Ve dvojce prý IP-Man místo kung-fu bruslí! Ne, nebruslí, ale Brus Lí! Tak, kurva, bruslí nebo nebruslí? Ježiš, ty jsi debil, myslím Brus Lí jako Bruce Lee! Aha, a já myslel, že je to o kung-fu! Ne, je to asi o směrování v sítích, blbče - o čem asi jiném, když Brus Lí?? No asi o bruslení ne?? Ach jo, co se s tebou vůbec vybavuju, ty ignorante. Brus Lí až na konci, ale předtím si to pan Yen rozdá s nějakým boxerem. Aha, takže než začne bruslit, tak šuká čínské povstalce?? (09.06.2010)

Druhý díl ságy glorifikující Ip Mana jako národního hrdinu z lidu využívá stejný koncept jako první část, pouze místo japonských okupantů nyní mistr hájí čínskou národní hrdost proti zástupcům koloniální moci v Hongkongu 50. let. V souladu se zastřešujícím tónem oslavy čínské národní hrdosti jsou britští protivníci vykreslení až karikaturně démonicky. Zatímco první díl teprve budoval persónu Ip Mana, tentokrát se vyprávění cele soustředí na propojení bojových sekvencí s melodramatem po vzoru "Rockyho". Ačkoli je od začátku jasné, jak se bude vše vyvíjet, díky promyšlené dramaturgii vyprávění i jednotlivých sekvencí a výbušné hudbě Kendžiho Kawaie je účinek filmu naprosto ohromující. "Ip Man 2" je v zásadě řemeslně precizní naplnění úspěšného schématu a díky tomu také funguje skvěle. Bojové sekvence výstižně porovnávají rozličné styly kung fu a posléze i čínská bojová umění vůči boxu a opakovaně potvrzují, že tvůrčí tým Wilson Yip - Donnie Yen představuje naprostý vrchol současných hongkongských bojových filmů. Choreografie se jako v prvním díle soustředí na vyjádření efektivity wing chunu, k čemuž využívá sekvence krátkých, převážně blízkých záběrů a kontrasty rychlých výměn úderů se zpomalenými obrazy jejich následků. V hrstce případů tvůrci sáhli k užití speciálních efektů, ale pouze aby tím stupňovali dramatičnost či ustanovili kontrast jako v případě famózní sekvence poměřování sil mezi hongkongskými mistry. ___ PS: Možnost vidět film na velkém plátně s takřka tisícovkou diváků znalých hongkongských filmů, kteří euforicky reagovali na ustanovující záběry každé hvězdy a ve finální bojové sekvenci rykem a potleskem dělali z kina čtvrtou stěnu hlediště boxerského ringu ve filmu, byl nezapomenutelný zážitek. Lze pak jen litovat, že v českém kině se nic takového nikdy nemůže stát, a to ani na festivalu. (02.05.2010)

S môjho pohľadu je to stále rovnako kvalitná fajtovačka. Je pravda, že prvý diel ma lepší príbeh, vážnejší ton a drsnejšiu atmosféru, no druhý diel je predovšetkým iný, jednoduchší, príbehovo viac ohranejší a choreograficky ešte viac akčnejší. Jediné čo podráža druhému dielu nohy a ťahá hodnotenie dolu je príbeh, ale akcie a záverečné finále za doprovodu dobrej hudby to dokážu bohato vynahradiť. 80% - 4* (25.11.2013)

Obidva palce hore. Úplná odrovnávačka. Stopercentná kvalita prvého dielu sa z ľahkosťou preniesla aj do jeho pokračovania, v ktorom všetko šlape ako hodinky, príbeh má opäť čo ponúknuť, hudba stupňuje atmosféru, súboje sú ohurujúce a majú skvelé tempo a originalitu. Trošku osviežiť strednú časť filmu, pridať zopár fightov a dal by som opäť desať z desiatich. 90%. (12.05.2010)