Koniec a začiatok

I když se pravda dostane ke slovu, nemusí to ještě znamenat vítězství spravedlnosti. 26. června 1968 zrušilo Národní shromáždění cenzuru v československých sdělovacích prostředcích. O dva měsíce později jsme tu měli sovětské a další spřátelené tanky. Díky alespoň tomuto krátkému období, počítajíc v to i nějaký ten čas předtím a potom, mohly u nás vznikat takového filmové skvosty. Dobře, že nebyly zničeny a mohly pak po vytažení z trezoru opět promlouvat .Bohužel však toto emotivní soudní drama, ač obsazené výbornými slovenskými herci, zůstává zapomenuto a dosud našlo jen velmi málo diváků. (11.12.2014)

"Jednoho človeka oslobodíte a druhého uvazníte...kedy sa toto skončí, kedy sa toto skončí..." Tohle je klasický příklad filmu, který se natáčel během pražského jara, kdy tály ledy a cenzura nebyla. Samozřejmě ihned po nástupu normalizace byl snímek uklizen do trezoru. Není se vůbec čemu divit, tohle špičkové drama, které se téměř celé odehrává v soudní síni má v sobě mnohem více, než obyčejný soudní spor. Obsazení je parádní, kamera stále něčím překvapuje a hudba v určitých vstupech perfektně válcuje. Vůbec jsem o tomto televizním filmu neměl ponětí a děkuji Čt Art, že tenhle klenot vylovila z archívu. (08.02.2022)

Maximum zabalené v minimu s tvůrci, které vlastně nikdo nezná. To lze aplikovat i na samotného režiséra, který se mně osobně tímto svým debutem představuje. Herecké obsazení je naopak velmi známé. Odhalení nahoty společenské manipulace je zde, stejně jako v OBŽALOVANÉM, výchozím bodem celého sporu, jenž není nutno podsouvat pouze minulému režimu, i když zde je základem boj o rehabilitaci politicky odsouzeného člověka. Člověka, který svůj hřbet ohnul pod náporem sedmi dlouhých let. Shrbený a občansky potlačený bloudí městem bez povšimnutí. Ano, ale nyní je následován. Všemi, kteří byli svědky onoho odhalení dobové pravdy, skryté za opevnění zvané ústavní zákony. Zákonodárná moc proti slovům, které mívají velkou váhu, zvláště pak, jsou-li potlačována. Cenzura je nejlepší reklama na pravdu. Skvěle narůstající atmosféra, vynikající dialogy i hudba a bezchybní herci. Skromný soudní proces v naprosto neznámém snímku s velkolepým námětem má v sobě vše. Perlička pro československé fajnšmekry. (23.10.2014)

,,Porušil som zákon... urobil som to vedome, ale vinný sa necitím."                                                                                          ,,Jedna nespravodlivosť sa končí, druhá začína. Kedy to prestane...?!"                                                                                  Aaau, tak to bol nárez!! Tento film stojí tak trochu v tieni rovnako výborného Obžalovaného (1964), ale Koniec a začiatok ma svojim ostrým útokom na totalitný systém dostal ešte o niečo viac. Čo súvisí aj s rokom vzniku, keď krátka doba umožnila otvorený pohľad na niektoré "tabu" témy v politickej a spoločenskej sfére a na tejto snímke je to silno vidieť. Výrazné kritické zmienky o cenzúre ideologicky nevhodných článkov, zakázanej spolupráce so západnými médiami (francúzskym časopisom), žiadania sa demokracie a spravodlivosti, pre vtedajších politikov asi hnusne pravdivá myšlienka o tom, že vlasť a štátne zriadenie nemusia mať pre občana v totalite nič spoločného. Taktiež absurdná scéna, kde pri poslednom prehovore číta obžalovaný redaktor Marcus prednáša naspamäť svoj dlhý skritizovaný článok z novín, pretože inak by sa k ľudu jeho celý obsah nedostal. Nestačil som sa diviť a niekoľkokrát som počas sledovania doslova vybuchol smiechom (a myslím, že to mohla byť skvelá absurdná dráma, keby to nebolo inšpirované skutočnými udalosťami), ale súčasne ma väčšina týchto momentov zabolela, napríklad rozhovor sudcu so svojim synom v puberte, ktorému sú zo srdca všetky formality smiešne. Koniec opäť absurdný a mrazivý zároveň... Vynikajúci scenár autora-spisovateľa R. Kaliského zameraného na prípady zo súdneho prostredia, začiatok výbornej spolupráce režiséra Ciela s hercom Danielom Michaelim (v časoch normalizácie preklopenej aspoň do pútavých TV-sérií s "neškodnými" historickými témami – Parížski mohykáni, Louis Pasteur)... Nebudem sa viac rozpisovať, všetkým milovníkom ČS filmu 60. rokov bez výhrad rovno ODPORÚČAM!! 90% (01.11.2018)

Málo známa rekonštrukcia súdneho procesu z 50-tych rokov. Novinár sú súdený vtedajšou mocou, lebo cenzorom zakázaný článok zverejnil vo francúzskych novinách. Príbeh je silný nielen námetom, ale aj hereckým obsadením. Záverečná scéna nastoľuje otázku, ktorá je v neslobodnom svete zásadná a nezodpovedaná. Výborný film. (03.10.2016)