Zběsilost

Škoda, že Hyoma nacvičoval půlku stopáže výpad cuke, když nakonec k jeho konfrontaci se šíleným Ryunosukem nedojde. Dokonce se nedočkáme ani jejich avizovaného setkání v blízkosti chrámu Zodžódži. Dějové linie se rozjely, ale chvíli před cílem jejich dráhu přeťal ostrý sek, respektive několik desítek seků. Závěr vypadá totiž jako skutečné samurajské inferno, kdy bezcitného Ryunosukeho napadne početná horda válečníků. Pro mě ale vrchol filmu nastal dříve, konkrétně když se katany chopil Toshiro Mifune a ve sněhové vánici předvedl skvělé vedení meče. V pozadí přihlíží ohromený Ryunosuke, nádhera! Parádní Tatsuya Nakadai ztvárnil hlavní postavu, která se možná stala předlohou Kenjira Sangy pro film režiséra Sama Firstenberga Americký samuraj... Místy trochu nepřehledné (jména) a hlavně dějově nedokončené, jinak dobré. (26.06.2008)

Tatsuya Nakadai neobdrzel Oscara za svoji ulohu vrazdiciho psychopatickeho ronina pouze protoze tomu tak je zvykem az od predavani v roce 1992 kdy byl ocenen Sir Anthony Hopkins. Uzasny triumf snad skoro opravdove zbesilosti pred kamerou. A ten zaver bych nevidel tak nepochopitlne, jedna se proste o velmi inovativni ukonceni celeho tohoto bez minuty dvouhodinoveho silenstvi. Okamoto proste happyendy neumel (diky bohu). (06.09.2007)

,,MEČ JE DUŠE. POZNEJ DUŠI, POCHOPÍŠ MEČ. ZLÁ MYSL, ŠPATNÝ MEČ....“ /// Trvá to trvá, než pomsta (či odplata) dostane rozumný obrysy. Po solidním úvodu se (klasicky) rozebíraj takový ty vodborný věci (jako s kým jsou potíže, s kým ne…), taky nějaký intriky… pak ta druhá linie s tou dívkou…. no je to kapku složitější. Nevím, nevím, jestli po celodenní práci v lomu je tohle to pravý…. (ale to je každýho věc). Čekání na závěrečnej souboj zpříjemní zamotání děje a temná duše meče pomalu pohlcuje darebáka Ryunosukeho. Jak říkám, složitější a artově náročnější se solidníma šermířskejma scénama. Nakonec místo vočekávanýho psycho souboje přichází fajn řežba, která ale jen to podtrhuje fakt, že nevím, co si vo tom víc myslet. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou povídku, kterou napsal Kaizan Nakazato, neznám. 2.) Souboje vyhrávám tím, že stará pouští protivníka do ,,Obi“. (že dělá v Kaufláči? Kurva, tak to nevím…) 3.) Thx za titule ,,lepros“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ne (05.06.2014)

Nakadaiova One Man Show. I když je v tomhle filmu spousta vynikajících herců, včetně charizmatického T.Mifune(ho), tak je to právě T.Nakadai kdo zde předvádí dokonale ztělesnění šíleného zla. Právě díky němu je snímek tak horečnatě temný. Bojové scény jsou mástrpís. Desítky (a dost možná i stovky) samurajů padají jako hrušky pod mečem jednoho muže. Pořád nevím která bojová scéna se mi líbila více. Jestli ta ultramanýristická na konci nebo to Mifuneho, střízlivější a vizuálně zajímavější, sólíčko. Tenhle film je prostě super a místy taky dost na bednu. Pro fandy japonských šermovaček, povinnost. (31.03.2007)

Zatímco se Kurosawa ve svých filmech snaží co nejvíce vyzdvihnout samuraje a jejich udatnost, Okamoto se naopak snaží poukázat na jejich špatné vlastnosti a zneužívání moci. Nedá se tedy divit, že je nesnadné v něm nalézt osobu, se kterou by se dalo ztotožnit, když je hlavním "hrdinou" krvelačný zabiják. Zároveň jsou Okamotovy filmy mnohem akčnejší, což se snad nejvíce projeví v takřka desetiminutovém závěrečném masakru. Tatsuya Nakadai v roli šíleného a bezcitného zabijáka je nepřekonatelný. Nejsilnějším momentem bylo asi setkání Ryunosukeho (Nakadai) s Toranosukem (Mifune), u kterého se nedá nevzpomenout na velmi povedeného Yojimba. 8/10 (05.02.2008)