Občanský průkaz
Identity Card
Réžia:
Ondřej TrojanScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Libor Kovář, Matouš Vrba, Jakub Šárka, Jan Vlček, Aňa Geislerová, Martin Myšička, Jan Vaši, Jenovéfa Boková, Marek Taclík, Adam Kubišta, Lilian Malkina (viac)Obsahy(1)
Petr (Libor Kovář), Aleš (Jakub Šárka), Popelka (Matouš Vrba) a Míťa (Jan Vlček) dospievajú v sedemdesiatych rokoch minulého storočia, v dobe, kedy vyjsť na ulicu bez občianskeho preukazu znamenalo koledovať si o problém a kedy bola povinná vojenská služba pre mnohých tým najväčším strašiakom. Každý po svojom, ale aj spoločne sa snažia nestratiť v totalitnom štáte zdravý rozum a zmysel pre humor, ale rovnako aj nedráždiť režim. Prežívajú spoločne mnoho chvíľ, niektoré sú úsmevné, s nádychom absurdnej grotesky, iné dramatické a niektoré fatálne. (TV Markíza)
(viac)Recenzie (1 550)
Remeselne dokonalé, atmosférou výborné, oproti Pelíškom trošku vážnejšie....potešilo :) ... 8/10 ()
Pěkný snímek. Autenticitu nejsem schopnej potvrdit, přecijen znám to především jen z vyprávění a z knih. Tím pádem ani neřeším "tupost" VB a tak podobně... Dobří herci, dobrá režie. Co mě ale neuvěřitelně vysíralo, tak to byl ten Bob Dylan, kterej mě štval už v traileru. Proč si kurňa Trojan nenajal skladatele a cpal za každej roh to otravný "Most of the time" ?!? Strašně mi to srazilo celej film ()
Patnacta stranka. ()
Nemám ráda české filmy a především ty, které se zaměřují na komediálně-dramatický pohled na Československo za dob komunismu a bolševiků. Velké plus tohoto filmu je to, že těch komediálních momentů je více, než těch smutných, takže jsem to jakž takž překousla, Ovšem příběh bandy kluků vyrůstajících za dob komunismu, kdy sledujeme jejich životní příběhy od 15 let, kdy dostanou občanský průkaz, až po 18-tý rok, kdy musí na vojnu, mě nějak nechytl. Herci jsou prkenní a své repliky odříkávají jako básničku (a to i někteří ze starých hereckých mazáků). Sama jsem dítě konce osmdesátých let, takže mi ta polovina sedmdesátých moc neříkala, i když se samozřejmě našlo pár okamžiků, které přetrvaly i do dob mého narození. Proč pořád dokola zfilmovávat období našich dějin, na které nikdo není hrdý a pořád dokola si opakovat tu šikanu, ponižování a totální ztrátu osobní svobody? Sama jsem to ani nezažila a s těžkým srdcem se mi dívá na to, co se tu dělo za prasárny. Jako by těch "komunistických" filmů nebylo v české kinematografii už dost. ()
Pan režisér Trojan natočil snímek na motivy knížky pana Šabacha ve spolupráci s panem Jarchovským velmi věrně - film nevypadal jako točen o 70. letech českého socialismu, ale spíše jako natočený tenkrát, dobře schovaný a dnes znovu objeven :-))) Velké plus mají ode mě za mnoho neokoukaných herců a nových neherců, a za to, že s Jarchovský konečně nedělal další film s Hřebejkem :-) Povedlo se a máme další povedený film o minulém režimu.. ()
Tohle bych asi vživotě neviděl, kdybych na to nešel se školou. Na český film dost dobrý. - Dlouhá stopáž ()
Od dob Pelíšků (snad až na nějakou jednu výjimku) konečně zase nějaký pořádný český snímek. Snímek, na který se člověk podívá několikrát a těm hláškám nikdy neodolá. Pro lidi vyrůstající v této době to musí být jedna velká jehla nostalgie, a taky se tam snad každý v nějaké postavě najde. Aňa Geisler, Martin Myšička, Jiří Macháček a další byli skvělí... ()
Po Želarech Trojanův další velmi zajímavý pohled do naší minulosti. O socialiscickém režimu už bylo natočeno tuny filmů, ale Občanský průkaz poprvé ukazuje svět "mániček" a vůbec celého undergroundu v době normalizace, a dělá to velmi dobře. PS: Ať žijí Plastici... !!! ()
Moc zdařilé. Vynikající atmosféra a děj mě vtáhl, chvílemi mě některé postavy děsně sraly, jakoby bych je znal doopravdy. Měl jsem chuť rozbít hubu Dulavovi a ještě Koptovi. Hrozná doba, ale přesto v něčem hezká. Tím nechci říct, že bych to vracel, to ne. ()
Jsem pozdní sběr 85. Takže se mě dobovost filmu moc nedotkla, stejně jako scénář, pod který se podepsal jak Jarchovský, tak Šabach. Jejichž dozatimní díla cením a obdivuji....Ale tohle je už tak zapamatováni hodné není. Postavy ploché a jednobarevné, dialogy strojené a místy dost zavánějící rychlokvašeností........herecké výkony jsou místy až na pomezí ostudy, hlavně Kristýna Boková a chlapečtí hrdinové a jejich repliky ze začátku smrdí , ke konci je vidět, že přeci jen před kamerou krapet otrkali. Martin Myšička je přesvědčivý jen do chvíle co z něj scénář udělá zuboženou oběť krutovlády jedné strany. Bohužel film je na stejné úrovni jako soundtrack. Celkově nevyvážený, i když se opírá o osvědčené a fungující (herci, témata ,nadprůměrná kamera, melodramatičnost doby dávno minulé), opakováním a vrstvením průměru vzniká podprůměr. Nebýt Ani Geislerové, Jaromíra Dulavy a Václava Kopty, společně s malými hrdiny(práskačem a bratrem hlavní hrdiny-tenhle chlapec mě bavil snad nejvíc s celýho filmu) ani bych tu třetí hvězdu neudělil ()
Malý krůček pro člověka, ale velký krůček pro lidstvo. Nebo naopak? Od patnácti, kdy dostanete svůj první občanský průkaz až k opravdové dospělosti je to hodně velký krok - zvlášť ve společnosti, která nepřeje jakémukoliv vyčnívání ze společenského standardu - a je jedno, jestli posloucháte nepovolenou hudbu, chcete navštívit cizí země - nebo si jen prostě dělat co chcete. A tak musí čtveřice kamarádů bojovat o svoje právo na vlastní život - s rodiči, školou - ale hlavně s komunistickým režimem ... Z tohoto filmu jsem hodně nadšený. Sice se dá říct, že vlastně neobsahuje žádnou hlavní příběhovou linii, ale spousta drobnějších epizod to s přehledem nahrazuje. Fakt bych doporučil všem, kteří s láskou vzpomínají na doby minulé, ať se velmi pozorně podívají na tento film. Ono je moc hezké brblat, když _můžete_. Když můžete kdykoliv zajít do obchodu, koupit si na co máte zrovna chuť (a nestát dlouhou frontu na maso, aby vám jej vykoupili Rusové před nosem). Pustit si hudbu, kterou máte vy rádi - beze strachu, že za to dostanete od příslušníků do držky. Zajet si na dovolenou do libovolné země - a nečekat na výjezdní doložku i do blbé Jugoslávie. Moc děkuji Ondřeji Trojanovi za tento film - který člověku připomene, že ať je jak je, tak bylo mnohem, ale fakt mnohem hůř.. ()
Dobré ztvárnění doby, kterou jsem já "naštěstí" nezažila, ale oblečení a určité situace si pamatuji z vyprávění a nebo na vlastní oči...;) Moc se mi líbila rozmanitost postav, které převážně stály na straně "proti". "Polib nám p*del, Daňku" bylo výborné a úsměvné :) Ale že by pro mě tento film byl vysloveně nějaký trhák se říct nedá... ()
Česká, potažmo československá kinematografie vždy vynikala schopností vyprodukovat spoustu kvalitních snímků zabývajících se obyčejným životem malého člověka. A přesně takový je Občanský průkaz. Přesto se od módní vlny filmů bilancujících minulý režim v mnohém liší. Tentokrát nejde o morální obžalobu zrůdnosti totalitního státu, ale o subjektivní výpověď čtyř dospívajících chlapců. Postavy jsou sice zejména v první části zřetelně rozdělené na dobré a zlé, nicméně jak ubíhá čas, divák zjišťuje že zlom spíše probíhá na linii idealismus / realismus. Skutečných hrdinů ochotných vzepřít se všemocné byrokracii mnoho není a záhy začíná být jasné, že jakmile člověk překročí pomyslnou hranici, za kterou přejímá odpovědnost za svůj osud a za osudy lidí mu blízkých, touha k rebelii nezadržitelně opadá. Naši hrdinové to ovšem odmítají přijmout. Chtějí dospět svým vlastním způsobem, dělat své vlastní chyby a především věří v právo začínat dospělý život s čistým štítem. To jim ovšem není umožněno. Režim každé vybočení z řady trestá a nikdy nezapomíná. Ondřej Trojan krásně vystihl podstavu světa socialistického naturalismu - když se člověk sklonil hlavu, dokázal prožít šťastný a spokojený život, jen málo narušovaný komunistickým aparátem. Když ji nesklonil, byl okamžitě nápadný a musel se smířit s tím, že pozornosti státních orgánů jenom tak neunikne. Konec je hořkosladký, ale optimistický, zcela v duchu snímku. Režisér měl s obsazením postav šťastnou ruku a všichni herci bez výjimky předvedli perfektní výkon. Z té spousty bych vyzdvihl Martina Myšičku a Kristýnu Bokovou. Scéna z jejího kárného řízení je i díky ní jednou z nejsilnějších v celém filmu. ()
Veselý film o neveselé době, kdy strach dělal z lidí hajzly a známkou odvahy a odboje bylo natrhnout si stránku 15 v občance. Není divu, že se to hodně podobá Pelíškům s předlohou od Petra Šabacha – epizodické vyprávění prolezlé humorem i v nehumorných situacích, jednou věcí se však výrazně liší – Občanský průkaz sleduje převážně generaci mladší. Já si hlavní čtveřici pochvaluju maximálně, protože obsadit do hlavních rolí děti, co dostali čerstvý občanky není zas až tak jednoduchý. Hodně zajímavá je zde právě dvojtvářnost většiny dospělých a její dopad na celkový příběh. Vychází tak z toho hodně solidní generační výpověď, která je schopná chytit vás u srdce vyhazovem učitelky Pivoňkové nebo katatonickým tatínkem, zároveň však i pobavit Alešovými verši nebo scénou, kdy Popelka z koupelny křičí na svého kamaráda, aby už mu na tu ruku dupnul, zatímco fotr močí do dřezu. Delší stopáž se sice při tom anekdotickém scénáři pozná, ale nemůže mi zkazit ten úžasný dojem. Další Pelíšky to nejsou, ale coby zábavné vyprávění o socialismu obstojí na výbornou. ()
Ať žijou máničky! A Martin Myšička je bůh! ()
Skvělý film z minulého režimu, který se zaměřuje i více na mladé diváky. Jeden z nejlepších českých filmů posledních pár let vsadil na mladé hlavní herce a do vedlejších rolí obsadil velká jména. Herecky obstáli všichni na jedničku a muzika byla naprosto úžasná! Herci 5*, hudba 5*, příběh 4*, vtip 4*! Skvělý český film, který se bude špatně překonávat v daném odvětví. ()
Není to špatný film, ale užijí si ho především pamětníci, kteří toto období zažili. Na mě to tolik nezapůsobilo... ()
Jako kdyby mě někdo posadil do stroje času a poslal do mých mladých let! Většinu situací z filmu jsem si skutečně prožila na vlastní kůži a zbytek znám od kamarádů, to co dělali pro získání modré knížky hraničilo někdy až s ohrožením života. Je zajímavé si to znovu připomenout a přitom se nemuset bát...Plný počet ale dát nemůžu - na skutečný život je i tahle skvělá fikce krátká. ()
Místy dost hořká, jindy zase úsměvná tragikomedie podle knihy Petra Šabacha zaujme jak hereckými výkony (obzvláště Myšička, Geislerová a Boková) , důmyslně sestaveným sledem situací trpkých, veselých, absurdních i neuvěřitelných a docela výstižným znázorněním tehdejší doby jak z pohledu mladé předmaturantské generace, tak i generace jejich rodičů. Příslušná stránka občanského průkazu má v ději své významné místo a Blue Effect (zdaleka ne jen ten hudební) také. Je to vlastně taková tragikomická "road movie" od knížky červené ke knížce modré lemovaná všemi nešvary tehdejší doby. A ta postava mladé učitelky byla napsaná i zahraná perfektně a z mysli jen tak nevymizí. Takové osobnosti to měly v tehdejší době (a obávám se, že nikoliv jen v té době popisované) bohužel dost těžké. ()
thumb up... ()