Lurdy
Lourdes
Lourdes
Réžia:
Jessica HausnerScenár:
Jessica HausnerKamera:
Martin GschlachtHrajú:
Sylvie Testud, Léa Seydoux, Elina Löwensohn, Bruno Todeschini, Gilette Barbier, Orsolya Tóth, Gerhard Liebmann, Linde Prelog, Petra Morzé, Jacques Pratoussy (viac)Obsahy(1)
Christine je téměř celý život připoutána na invalidní vozík. Tím, že se cítí být sama, vydá se na výlet do Lurd, ikonického města poutníků v Pyrenejském pohoří. Jednoho rána se probudí zdánlivě vyléčená. Film Lurdy je krutým příběhem. Nemocní lidé z celého světa přichází na toto posvátné místo s vírou, že získají zpět své zdraví, protože Lurdy jsou považovány za místo zázraků, nadějí, pokoje a uzdravení se pro mnoho zoufalých a umírajících lidí. Ale cesty boží jsou nevyzpytatelné a naděje, která je tak blízko smrti, se může naplnit, což se zdá absurdní ve chvíli, kdy se život ubírá ke svému konci. Lurdy jsou scénou, na které se odehrává lidská komedie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (127)
Velký lidský sen v poněkud zvláštním komickém účinku o naději, že by se mohl někdy člověk uzdravit, aby nebyl odkázán na své bližní. Je třeba říci, že filmy obvykle tohoto druhu jsou totiž nejen dobrým marketingovým tahem, ale mimořádně zajímavou podívanou, když je obohacena slušným myšlenkovým zázemím. Možná film sliboval více, než mohl splnit, dokonce na řadu otázek příběh hmatatelnou odpověď nedává. Snad je to tak i lepší. Obsazení herečky Sylvie Testud do role Christine je nepochybně přesvědčivé a nečiní si jiných nároků, než obrazně vyjádřit svět lidské bytosti, o tom, jak vážná nemoc už od nepaměti zrodu lidstva zcela jistě ve většině případů dokáže přetvořit celý život. Ostatně vše, co charakterizuje Christine při všech strastech, nejsou katechismy, ale zvídavost, a také pocity nezaviněného zla a snad i výčitek, na které nemůže najít uspokojivé odpovědi. Může snad víra přemoci nepřízeň osudu? Možná ano, protože rituál návštěvy poutního místa Lurd pro dosažení povahy cíle jako takového, může mít z hlediska osobního určitou reálnou motivační hodnotu, očekávající v duchovní terapii náplň lepších dnů a akt naděje. I to je snad důvod, proč byste neměli tento film minout. Závěrečné shrnutí je, že i přes některé drobné vady na kráse filmu musím uznat, že jde skutečně o výjimečně kvalitní film. ()
Môže mi niektorý z Lurdských kňazov vysvetliť, prečo musia všetci tí trpiaci ľudia prísť až do ich mestečka, aby im Boh a Panna Mária pomohli? To nestačia modlitby doma, alebo v miestnom kostole? Že by bol za aj tým byznis? Túto otázku film nepokladá, zato mnohé iné, zhusta filozofické, áno. Niekedy prostredníctvom postáv, inokedy sú ukryté pod povrchom a o to silnejšie. Niektoré sú o bohu, niektoré o kresťanskom pokrytectve, niektoré o základných ľudských pudoch a potrebách, niektoré o vzájomných medziľudských putách a s nimi spojenom sebectve. Ako správny európsky art na žiadne neodpovedá a je to iba dobre. Mimochodom aj preto, že tie odpovede nepoznajú ani filmoví režiséri, nie to ešte diváci a tobôž cirkev. Ako priaznivec Bergmana (rieši boha) a Allena (rieši sex) som bol navýsosť spokojný. ()
Náboženská téma ma veľmi nelákala, ale nakoniec prečo nie. Príbeh o malom (či veľkom?) zázraku je vyrozprávaný miestami až dokumentárnou formou, čo je jeho najväčšia výhoda, lebo sústo, ktoré divákom podáva by mohlo byť pri inej forme pre mnohých nestráviteľné a film by mohol ľahko spadnúť do kategórie "blábol". Pokojné tempo a herecké výkony, to sú hlavné prednosti filmu. Záver je veľmi logický, aj keď sa to na prvý pohľad nezdá. Niektoré výroky kňazov vo filme ma dosť vytáčali, ale možno to bol účel. Napr. - "Tvoj stav (ochrnutie) je tvojím požehnaním" , alebo ešte lepšie "Ó, bane Bože. Uzdrav jej dušu a kedˇ CHCEŠ(!), tak vylieč aj jej telo..." Váhal som v hodnotení, ale prikláňam sa k slabším štyrom. 70%. ()
Asi nejpůsobivější film, který jsem za posledních 5 let viděl. Pravý opak kýčovitého barvotisku. Vlastně mu nemám, co vytknout. Podáno s takovou přesvědčivostí, že jsem měl pocit, že je to skutečnost, jako bych byl u toho. Sylvie Testudová v hlavní roli ochrnuté dívky naprosto skvělá! Ten film v "nezúčastněném dokumentárním stylu" je o tajemství života, o tajemství člověka, o tajemství smyslu jeho bytí. Jednoduchý příběh jedné z poutnic a současně průhled do každodenního života Lurd, které tu Jessica Hausnerová podává, jsou jako nádoba, do níž si divák může nalít víru nebo skepsi (je možné, že autorka filmu je ateistka, ale ani to na mém hodnocení nic nemění). Divák je tu spoluautorem... ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (5)
- Koncom roka 2008 bolo oznámené, že Valeria Bruni Tedeschi bola obsadená do úlohy Christine. Po nejakom čase vypadla a nahradila ju Sylvie Testud, ktorá sa s režisérom stretla už predtým, ako sa uvažovalo o Bruni Tedeschi. (Arsenal83)
- Keď scenár prvý raz pristál na stole Sylvie Testudovej, jej prvotná reakcia bola, že nechce robiť nič ako hranie mníšky alebo niečo s náboženstvom. Po prečítaní scenára okamžite zmenila názor. (Arsenal83)
- Komparzisti vo filme boli skutočnými pútnikmi do Lúrd. (Arsenal83)
Súvisiace novinky
Nová přehlídka francouzského filmu v Praze
Francouzská kinematografie oslovuje tradičně široké masy diváků, a tak se distribuční společnost Film Europe Media Company rozhodla zrealizovat festival Crème de la crème, kde slovenským divákům… (viac)
Dlouho váhajíce, jestli jít na toto dílo do kina, nakonec jsem opravdu šel a rozhodně to byla správná volba. Jde totiž o obrovsky zajímavý, v mnoha ohledech tajuplný a diskutabilní film. Já jako pravověrný ateista jsem měl obavy, aby se mně z té pobožnosti nezačal po půl hodině zvedat kufr, ale nic takového se nekonalo. Stalo se totiž to, že jsem na začátku film začal sledovat, po celou dobu ho až nečekaně pozorně vnímal, občas se pousmál nebo si v duchu ze vzteku ulevil, abych ve finále zůstal sedět na místě i na závěrečné titulky a po odchodu z kina ještě dlouho přemýšlel o tom, co jsem to vlastně viděl (a tenhle pocit přeju každému, tj. Lurdy vřele doporučuju). I když jde místy až o meditativně prezentující se film, kamera nabízí dlouhé záběry i bez dialogů, žádná nuda se neobjeví a pomalejší tempo pomáhá viděné patřičně vychutnat. Na snímek se také dá dívat z několika pohledů. Můžete to brát jako dílo o zázraku, víře v boha, stejně tak se ale na něj můžete dívat jako na ostrou společenskou satiru a tato poloha se mi zamlouvala nejvíce (v kolonce žánr je sice drama, ale mohla by tam být i komedie). Divák sleduje dobrotu, nápomoc, ale hned nato také závist, nepřejícnost, žárlivost, přetvářku a někdy i hněv. Dlouhé záběry kamery dokáží zachytit mnoho pocitů postav a v některých případech (třeba pohled dceřiny matky, která se po zázračném zlepšení stavu vrátila zpátky k tomu původnímu) jsem jimi byl až zahlcen. A konec je taky docela lahůdka. Divák po něm sice není vůbec moudrý, ale tvůrci mu právě dali úkol, aby ho zpracoval sám v sobě a vyhodnocení bylo vyloženě na něm. A já konkrétně nad tou starou paní, která snad za celý film nepromluvila, musel strašně dlouho přemýšlet a ještě teď nad ní pořád dumám, nemám ujasněný názor a budoucnu tomu asi ani nijak jinak nebude. Kdo byla? Proč se chovala tak, jak se chovala? Co když ONA mohla za ten zázrak? Jenže byl to vůbec zázrak? Dá se totiž částečně odůvodnit i racionálně, věděcky, přesněji lékařsky. Ale pohled na hlavní hrdinku v závěrečné scéně při krásné písni Felicita, dojem z jejích pocitů a pak přijmutí (?) jejího osudu, se mi v hlavně usadí asi na hodně dlouho. Film rozhodně není pro každého, u potencionálního diváka bude asi nejvíc záležet na tom, v jakém bude rozpoložení; a co se týče toho zázraku, nejde ani tak moc o uvěření v něj, jako spíš o to, jak ho daný jedinec dokáže přijmout nebo se k němu postavit (a tohle napíšu zrovna já, jedinec po většinu času racionálně myslící, někdy až úzkostlivě stojící pevně při zemi, ale i to dost vypovídá o síle tohoto snímku). A jestliže ještě po východu z kina jsem přemýšlel o hodnocení mezi 3/4*, přes noc se ve mně umocnila vyšší varianta a během psaní komentáře a připomenutí si některých skutečností jsem byl už hranici 4/5*, tak na závěr Lurdám ten plný počet přece jenom přiklepnu (a pomohl tomu i ten vtip o Panně Marii, Ježíši a Duchu svatém, který byl tak nádherně cynický a přitom dokonale vystihl podstatu tohoto poutního místa a možná vůbec celého filmu). () (menej) (viac)