Misterios de ultratumba

Skvostný gotický horror, kde jsou oblíbené kulisy středověkého hradu nahrazeny neméně oblíbenými kulisami sanatoria pro duševně choré. Země, kde má Den mrtvých (u nás Památka zesnulých) podobu bujarého karnevalu a dvoudenní veselice, dala kinematografii už pěknou řádku horrorů. Tenhle patří do skupiny velmi povedených. Vizuálně působivý (pohřeb, rajský dvůr, poprava...) snímek v černobílém kabátě (chvílemi připomene německé expresionistické filmy) zkoumá odpověď na prastarou otázku: co je po smrti? Zvídavý doktor má šanci odpověď získat a je připraven za ni tvrdě zaplatit. Opravdu je připraven? Spousta mlhy, výborná hudba a i na blesky se dostane. Snad jen - ve filmu není žádná magie, tak by mě zajímalo, kdo ho šoupnul do fantasy...ne, fantasy to opravdu není. Ale přidal bych drama... (01.12.2015)

Od upírů k mrtvým, co chtějí žít. Méndez zůstal u gotického hororu, a to, co se osvědčilo u El Vampiro, celkem funguje i tady. Venkovské sídlo sice nahradila psychiatrická léčebna, ale ty nejdůležitější prvky tehdejšího mexického hororu jsou zachovány. Takže ano, těšte se na klasické budování atmosféry pomocí mlhy, bouřky nebo hřbitova, na komplet přehrávající osazenstvo a samozřejmě zcela zbytečnou romantickou linku mezi hlavní hrdinkou a dvěma muži, co se jí chtějí dostat pod ten krásně vyplněný korzet. Celkově však fajn raritka, takže hladassovi díky za titulky. (05.12.2015)

K mexickému hororu 50. a 60. let se člověk dostává velmi obtížně, ale pokud jsem se k němu dostal, tak to většinou stálo za to. Z těch mála filmů, co jsem zatím z této země viděl, patří tento skvost k těm nejzdařilejším (není pravda, že tamější kinematografie začala zápasníkem Santem a tím taky skončila), viz třeba v poslední krátké době filmy jako "Curse of the Crying Woman", "Hasta el viento tiene miedo" nebo "Night of the Bloody Apes", rozhodně stojí za to! Film má na svědomí režisér Fernando Méndez (mj. "El vampiro" ('57) nebo "El ataúd del Vampiro" ('58) jsou ty zdařilejší a patří rovněž ke klasice žánru nejen ve své zemi). "Misterios de ultratumba" v překladu něco jako "Tajemství posmrtného života"(?) (v americkém vydání "Black Pit of Dr. M, The") je velice vkusný, rezervovaný černobílý atmosfericky gothický horor podobný pozdějšímu "Baron of Terror", ale zde samozřejmě v daleko lepším podání! Film ale podle mého mínění předčí i některá známější dílka po roce 60, a to především z bašty gothic-hororu, Itálie. Na rok '59 velmi dobré dílko (nutno podotknout, že absolutní klasika žánru "Maschera del demonio, La" vznikla až o rok později!). Samozřejmě nečekejte zde žádnou tekoucí krev ani nějaké šílené vraždy, film vyniká a zaujme úplně něčím jiným, především svým zdařilým vynalézavým a nadpřirozeným příběhem plným různých metafor, mrazivým tónem a znepokojující atmosférou (zde různé šikovné injekce a památné sekvence - okultismus, šílená věda, působivá pohřební sekvence na hřbitově, šibeniční scéna, kyselina v tváři, duševně nemocná cikánská žena nebo vzkříšený znetvořený doktor prchající ze hřbitova a poté hrající na housle). šikovným, ba přímo v tomto případě ideálním strašidelným umístěním (venkovská psychiatrická léčebna-azyl), všudypřítomnou tmou, hustými mlhavými opary, děsivými bouřkami, stíny, divnými zvuky a mrazivým orchestrálním hudebním skórem (známý lahůdkový Montiho čardáš zahraný na housle ocení všichni fankšmejkři vážné hudby). To vše působí na diváka jako pěst na oko. Samozřejmě nesmím opomenout ani parádní kameru (ten kontrast mezi stínem a světlem zde byl přímo úžasný), základ všeho. Tento výborný neprávem zapomenutý poklad vřele doporučuji především podobně laděným fandům gothic hororu. (29.10.2010)

Ve starší kinematografii je koukám stále, co objevovat. Kdo by to byl čekal, že na konci 50. let vznikl v mexické produkci mysteriozní horor s velmi zajímavým námětem. Je o dvou lékařích, toužících poznat tajemství posmrtného života. Hned v úvodu jeden z nich umírá a slíbí, že s druhým jako duch naváže kontakt. Nebojte se, nečeká vás pomalý rozjezd, ba naopak, už od prvních minut má film svižné tempo, které si drží až do konce. Atmosféra je tu vynikající, skoro až s gotickým nádechem, protože se osa příběhu pohybuje hlavně v psychiatrické léčebně a za pochmurného nočního počasí. Místama zazní i jakýsi kakofonický podklad, co výborně podtrhuje děsivost momentu. Hodně se mi líbila i kamera, která má vtahující účinek na diváka a nejvíce mě tímhle dostala scéna na popravišti. Nečekal jsem takové brilantní snímání obrazu. Jak je u starších kousků zvykem, tak samozřejmě počítejte s mírným přehráváním, ale vůbec mi to tady nevadilo. Název Misterios de ultratumba by se dal volně přeložit na Tajemství ze záhrobí, což by mi sedělo k filmu víc než ten anglický guláš. V současné době je to dle mě stále dobře koukatelná záležitost. (23.03.2015)

Hlavní problém starších hororů je ten, že přestože se kladné postavy chovají jako idioti, stejně přežijí - zatímco "záporné" postavy, třebaže záporné v zásadě nejsou, šanci nemají. Zlaté pozdější dekády, kde klaďasové vychcípávají geometrickou řadou a padouši mají pré. Je to chyba i tohoto jinak sympatického mysteriózního filmu, který se zabývá posedlostí dozvědět se, co bude po smrti. A pokud se postavy chovají jako idioti, nemůže film čekat lepší ohodnocení. Navíc onen "deus ex machina" zasahuje do děje tak trapně, až jsem v průběhu sledování mnohokrát obracel oči v sloup. Není to úplně špatný film, děj rychle odsýpá, kamera je povedená a hra se světlem a stínem stojí za to, a pokud bych se tvářil, že zásahy ducha nejsou směšné, pak i děj dává logiku - ale to je všechno. Je to totiž celé šíleně teatrální a patetické - a na tuhle hru odmítám přistoupit. (20.07.2014)