Obsahy(1)
Známý písničkář nás všechny svou osobní zpovědí nutí k zamyšlení nad národní a občanskou odpovědností. Rozhovor s písničkářem a básníkem Karlem Krylem byl natočen v létě roku 1992, dva roky po sametové revoluci, těsně před rozdělením Československa na dva samostatné státy a téměř dva roky před jeho smrtí. Skeptický a zahořklý autor-analytik upřímně a necenzurovaně hovoří nejen o svém životě v emigraci, ale i o současnosti počátku devadesátých let, která v něm vyvolává řadu otázek. Možná ale, že dnešní divák z nadhledu let, které uběhly od natočení pořadu, pochopí řadu jeho výhrad k tehdejšímu vývoji lépe a ostrý analytický pohled básníka mu bude bližší. Živě jsou ve vesnické hospůdce i jinde zpívány autorské písničky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (21)
Neuvěřitelně vizionářské názory velkého Čecha - věčného disidenta ve smutně mollových tónech. Příznačné je, že ve své době je málokdo chtěl slyšet (i tenhle dokument zůstal docela dobře utajen), často se psalo, že Kryl je zahořklý a zatrpklý, stejně jako jeho nové písně, které nesouzní s étosem doby. Řekněte to o nich dnes, po dvaceti letech...časový odstup dal Krylovi zcela za pravdu, nadhled emigrace bystřil zrak. Forma dokumentu je možná determinovaná dobou svého vzniku, obsah a názory Karla Kryla jsou ovšem až neskutečně pravdivé. Moderátoru Martinu Pokornému (jinak výrazné tváři Českého rozhlasu) patří poklona za to, že něco takového v roce 1992 inicioval... ()
Poprvé zhlédnuto v době premiéry, dnes znovu po dvaadvaceti letech. Tenkrát Krylovy názory a nové písně většina lidí odmítala, považovala jej za zahořklého emigranta, který nám nerozumí a staví se cynicky k těm zářivým zítřkům, které jsme čerstvě budovali. Čas však dal za pravdu jemu, a ne nám či tehdejší politické reprezentaci. Nevím, zda si kameraman, bloudící hledáčkem po výzdobě venkovské hospody, uvědomoval, jak nadčasovou metaforu vytváří. A když na otázku, jak vidí sám sebe, začne v závěru Kryl recitovat: "Jde jaro do léta a léto do podzimu...", běhá z toho mráz po zádech. ()
http://www.youtube.com/watch?v=d0n1bk5YBH0 Dokument zachytávajúci myšlienky pre mňa najväčšieho idolu očami obyčajného človeka tej doby. Dajú sa teda odpustiť, dnes už niekedy, hlúpo znejúce otázky redaktora a snáď aj lacný ženský voiceover. Prístup tvorcov je chladný, reportážny, akoby nevedeli koho majú pred sebou. Ale to sa dá odpustiť. S odstupom dvadsiatich rokov to iba posilňuje Krylov zmysel vidieť za prvý roh na ceste k demokracii a zmysel cítiť hovniská, do ktorých naša spoločnosť neskôr postúpala. Ale prvoplánový strih, či nediegeticka hudobná vložka pod Krylove recitály, "tak trochu podobná" jeho vlastnej hudbe, tak to je asi strela vedľa, čo sa remeselného spracovania týka. ()
Teprve dnes tento film dostává tak nějak svůj smysl, vidíme kolem sebe to, co v podstatě Kryl se svými zkušenostmi z emigrace viděl už tehdy. I mně se tenkrát, kolem toho roku 1992, zdálo, že to se svými útoky přehání, ale měl bohužel pravdu. Jeho názory proložené písněmi mají co říct tomu, kdo dokáže posoluchat, i nyní. ()
Vzkaz pro dnešek. 1) 32letý Jan Pokorný, pokud má paměť sahá, nikdy žádné hlubokomyslné rozhovory nevedl a ani zde to není jinak. Ale slušelo mu to. 2) 48letý Karel Kryl je zde trochu v křeči. Hladový prase žere třikrát víc než sytý. A jeho obavy, zdá se, do značné míry došly svého naplnění. 3) Výstižný koment: Hwaelos**. ()
Reklama