The Stoning of Soraya M.

Podle skutečného příběhu... a právě proto nesnáším islám. A to se ještě někteří jedinci diví že tyhle zrůdy v našem státě prostě nechceme.. !! Na to ukamenování jsem se nemohla dívat, musela jsem ty scény přeskakovat, bylo to hrozné... Jejího manžela jsem měla celý film chuť ukamenovat místo ní... Strašně smutný a krutý film. (13.11.2016)

Niekoľkokrát sa mi chcelo zvracať. Z toho hnusu, ako je takýto spôsob trestu vôbec dnes ešte akceptovateľný (ak by nebol, tak by sa nemohol stať v rámci akéhokoľvek systému a zriadenia, a sú takí čo si jeho vykonanie vyslovene užívajú) aj z toho, že na týchto princípoch môže fungovať akákoľvek spoločnosť (napriek tomu že racionálne to zdôvodniť dokážem). Je to síce dráma, nie dokument, takže na objektivitu sa spoľahnúť nedá, zámerom však je šokovať, zdvihnúť veľmi vysoko ukazovák a rozvíriť diskusie. A na mňa to fungovalo. (21.08.2011)

Film ma nezasiahol tak, ako som predpokladal na základe zbežne prečítaných názorov z komentárov. Ľudia sú pravidelným bombardovaním násilnosťami a deviáciami stále otrlejší a tak na vybudenie požadovanej citovej reakcie používajú tvorcovia stále explicitnejšie zobrazovanie násilia. Všetci mali predstavu o bičovaní a ukrižovaní, takže si nie som istý, či musel prísť Mel Gibson s jeho krvavými orgiami. Všetci vedeli o upaľovaní žien obvinených z čarodejníctva, ale rovnako si nie som istý, či až pri Kladive na čarodejnice sa im vytvoril o ňom v hlave realistický obraz. Na tomto filme si cením, že ukázal prelamovanie prirodzeného odporu ku krutému trestu z pochybných dôvodov. Koľkí váhali a stačilo skandovanie "Allahu akbar!" a už málokto zaváhal. Ono je vlastne jedno, či ide o islam, kresťanstvo, komunizmus alebo fašizmus. Spoločným menovateľom je túžba po moci a ovládaní. Iba formy s rôznia. Nemôžem tomuto filmu dať viac hviezdičiek, lebo jeho sila a hodnota spočíva v nefilmovej oblasti. (20.11.2022)

Zvláštní, nedávno jsem viděl De Palmův film Zredigováno, kde se mimo jiné říká, že během války v Iráku Američané beztrestně postříleli na tzv. kontrolních stanovištích přes 2000 civilistů, já vím, byla to válka, že? Zvláštní, že na Rézu Páhlavího se tu vzpomíná s takovou láskou, zvláštní, že místní duchovní byl vlastně převlečený kabát a kriminálník, zvláštní, že islámské právo bylo všem zúčastněným naprosto u prdele, zvláštní, že emocemi nabitá propaganda obalamutí i kiddo. Zvláštní to film, který hýří těmi jedině správnými odsudky a nabízí pouze jediné východisko, oddělit zrno od plev pomocí selektivně vedené války za mír, lidská práva a ropu a konečně tak přinést do této zmučené země civilizaci, rovnoprávnost a zrcátka na výměnu. Jen si říkám, co by za to děti v Africe daly. Punc skutečného příběhu dodal sílu, byť to všichni už dlouho víme, ale takhle dobře přece ukamenování ještě nikdo nezpracoval, pomalé, krvavé, bolestivé a díky zpomalovačkám až matrixovsky nádherné, zdařilá filmařina. Ono to skutečně asi bude vypadat ještě hůř, ovšem daleko rychleji a bez tolika emocí, výpovědní hodnota by byla sice vyšší, ale nikoho ze západních soudců" by smrt během několika minut s kousky mozku, roztrhanou kůží a zvratky v tak velkolepém filmu nebavila, a o to přece šlo především. Šokovat, ale hlavně korektně a s úctou a veškerým pochopením pro islám. Slunce v duši, Cyrusi Nowrastehu Goebbelsi. Dal bych odpad, ale musím přiznat, že přes veškerý svůj přirozený cynismus jsem měl na konci vlastně slzy v očích, nedokážu si totiž představit svět, v němž je tohle možné, jsem svatá prostota. (23.03.2015)

Další z filmů ukazující odlišné vnímání světa, jak ho vidíme my a jak islámská společnost na bílzkém východě. A také další z filmů, který donutí člověka pěnit vzteky. Bez zbytečných kudrlinek, realisticky a naturalisticky podaný tragický příběh muslimské ženy, která se nechtěla rozvést a proto musela zemřít. Scéna s ukamenováním patří k tomu nejstrašnějšímu, co jsem kdy ve filmu viděl. 90% (26.07.2013)