The Stoning of Soraya M.

Zařazovat film mezi kýč a nazvat ho tahačem citů je velmi jednoduché. Dokonce jsem zde četl i věty typu, na světě se dějí horší věci, tak proč točit zrovna o tomhle. Proč ne? Odpověď. Na světě se točí filmy o mnohem větších pičovinách a zrovna toto téma mi zrovna zbytečné nijak nepřijde. Jako zbytečné a citově vydírající? A že ze mě někdo tahá city. Teda dívat se na 20 minut na ženu, která je bombardovaná kameny od své rodiny i přátel mi zrovna nepřijde jako "pojďme si zaplakat". Cyrus Norwrasteh natočil absolutně minimalisticky (vůbec ne bulvárně), s citem i nesamoúčelnou krutostí jednu událost, která se na tom velkém světě stala a děje se furt. Ale... Někomu to přijde zbytečné. A že se o tom někdo takhle zmínil, je pouze dobře. Jediný zápor tohoto filmu je závěrečná scéna, kde Zahra se zdviženýma rukama k nebesům volá,, celý svět se dozví pravdu..." Ale to už rejpu naprosto zbytečně. Vynikající. (25.08.2011)

Jde o silné a oslovující téma, v jehož příběhu se zrcadlí osud některých žen v islámu. Těžko říct, zdali je film objektivní či zkresluje skutečnost na základě skutečného příběhu tak v jistém smyslu se dá koneckonců napsat, že určitá manipulace na divákovy emoce tu může být. Ovšem není to jednoznačné, ale pravdu znají pouze očití svědci celé události a nikoli producenti filmu. A už vůbec ne divák. Ačkoli tím netvrdím, že příběh co do faktů nemůže být stoprocentně pravdivý. Jeho význam spočívá ale v tom, že na jeho faktografické základně je třeba si uvědomit, že podobné případy v řadě zemí, kde převažuje islám, nejsou zdaleka ojedinělé odsoudit někoho k trestu ukamenováním. Má to samozřejmě více důvodů, ale ten hlavní je ze cti a náboženství a také, jak ukazuje film i ze zcela možných zištných důvodů. A není důvod tomu nevěřit, protože podobně postižené ženy svědectví už vydat nemohou. Budiž nicméně řečeno již na počátku, že brutální trest ukamenováním z lidského hlediska je neodpustitelná věc na základě smyšleného obvinění z cizoložství. Ovšem není naprosto žádných pochyb o tom, že názor systému islámského náboženského práva šaria na cizoložství především u žen je považováno za jeden z nejtěžších hříchů. Ale vraťme se zpět k filmu, myslím si, že obě herečky vytvořily hodně působivý obraz. A dále, proč to neříct, z diváckého pohledu je asi nejsugestivnější scéna ukamenování, žel ale také nejkrutější, která ovšem zbytečně v dlouhých brutálních záběrech ulpívá na krvavém výjevu. Podobná epizodě bičování Ježíše ve filmu Umučení Krista. Osud nebohé Soraya Manutchehri určitě není film, který by se mohl vyloženě líbit nebo někoho bavit znovu sledovat, ale v každém případě v sobě nese závažný potenciál toho, co se skutečně někde děje. Co dodat? Civilizovaná společnost dva tisíce let po ukřižování Krista tyčí cestu k zářným zítřkům nebo odumíraní lidskosti. Ať si každý odpoví sám. (27.10.2011)

nuž moslimský stredovek v dvadsiatom storočí. Určite snímok "proarabským náladám" nepridá skôr naopak. Veľmi skutočné veľmi pravdivé. Dúfam, že sa hercom Islamský štát nepomstí nejakou džihádskou odplatou. V dnešných novinách bol článok ako v nejakom sýrskom meste vyvesili dvoch chlapcov za zápästia na celý deň na námestie len za to že ich pristihli ako jedia cez deň počas ramadámu. :( (25.06.2015)

Ukamenování Sorayi M. je skutečně silný zážitek. Ač se to možná na první pohled nezdá, není to ale film protiislámský, i když jsou zde zločiny páchány ve jménu Alláha, ale toto íránské Kladivo na čarodějnice vypovídá především o zhoubné síle institucionalismu a civilizační zaostalosti íránské společnosti. Život na vesnici je tu zakonzervován o nějakých 300 let pozadu oproti evropskému vývoji, dění tu ovládá klika duchovních a světských vládců města, 21. století se dostává do vesnice jen jako ozvěna v podobě kabrioletu a televizního přístroje v bytě mulláha (islámského duchovního), dav je připraven na krvavé divadlo na náměstí, stejně jako v každém evropském městě před několika stovkami let. Problémem je vyhraněně patriarchální svět, v němž ženy nemají žádná, nebo jen velmi okleštěná práva, manipulace s davem, veřejným míněním a následná davová psychóza. Islám sám stojí trochu v pozadí, stejně jako v případě dříve zmíněné analogie s velkolosinským čarodějnickým procesem. Křesťanství za něj nemůže, to jen institut inkvizice, osobní zájmy a touha po majetku a z toho pramenící prospěchářství. Úplně stejné je to v případě Ukamenování Sorayi M. Inkvizice tu má analogii v Šaríe, islámském náboženském právu, potkává se tu světský a náboženský soud, jehož pohnutky jsou motivované materiálně, ne duchovně. Těžko říci, kdo všechno je tu viník (patrně všichni muži), každopádně je jasné, kdo je obětí - ten slabý, tedy ženy. Ukamenování je tak absurdně krutým trestem, že se vymyká našemu evropskému pohledu. Těžko se akceptuje už jen ten fakt, že tohle se kdesi ve světě ještě dnes děje. Každopádně odsuzovat kvůli tomu islám coby náboženství je holý nesmysl. Šaría není integrální součástí islámu, stejně jako inkvizice není integrální součástí křesťanství. Skutečným viníkem je íránská totalitní teokracie. K formální stránce filmu samotného snad jen tolik - asi by se dal natočit i lépe, použití unifikovaného hudebního podkresu a některé scény mající za cíl vyvolat jakýsi artový efekt (padající závoj před popravou, ptáci vylétající ze skaliska atd.) mi přišly mírně laciné. Výpovědní hodnota však výše zmíněné jednoznačně přebíjí... Podobné filmy: Lovec draků (05.04.2010)