Dostaň ho tam!

Převážně nestřízlivý pohled do zákulisí průmyslu generujícího hvězdičky o trvanlivosti čerstvě nadojeného mléka. Právě mléko některým vtipům a zejména některým vatovým dialogům teče po bradě. Jasným lídrem filmu je Russel Brand, sympatický kretén s angličtinou, která ve filmech, natož těch amerických, často k slyšení není. Neboť ztvárňuje stejnou postavu jako v Kopačkách a neboť i v nefilmových rozhovorech působí dojmem osoby ne vždy zcela jisté tím, kde je, kdo je a co říká, celkem bych věřil, že Snowa víc žije než hraje. Jonah Hill, stálý maskot apatowských komedií, se hlavně snaží tvářit podle toho, co má zrovna v sobě. Větší potěchou oka, zvlášť oka znalého hudební scény jsou sebeshazující roličky lidí z branže, zejména Larse „zasranejNapster“ Ulricha, nebo P. Diddyho, na jehož poslední vlídná slova se vyplatí počkat až do konce titulků. Vtipy dobré střídají vtipy slabší, sprosté sprostší, dějneposunující scény pro radost šlapou zásluhou videoklipové režie i hezky namixovaného soundtracku, popkulturní odkazy neustávají, vážné momenty nefungují. Podobně jako u loňské Pařby ve Vegas jsem coby překážku k větší zábavě vnímal nulové množství alkoholu, nejlépe modře zbarveného, ve své krvi. 70% (16.08.2010)

Umím si představit ideální prostředí, kdy by mě tenhle film bavil - nějaká párty, kde se s kámošema zlejeme a budu mít práh pro rozpoznání humoru hodně nízko. Protože dnes jsem se ani jednou nezasmál, nepřipadalo mi to vtipný, ale blbý a párkrát i nevkusný. Popravdě až na pár záběrů na známé tváře na tomhle snímku není nic k vidění, měl jsem skoro pocit, že se tam nic zajímavýho neděje. Russell Brand má super přízvuk, to se musí nechat, ale to je všechno, Jonah Hill hraje přítele Rose Byrne, což působí naprosto nepřesvědčivě a ač se mi jinak Rose líbí, tady hraje trochu druhý housle. Prostě scénář je naprostej brak. Pro mě to je slabých 40%, zaokrouhleno na 1*, protože na 2 by se mi na tom mělo aspoň něco líbit, nebo bych čekal nějakou myšlenku. (29.10.2010)

I wanna be a rock star... Judd Apatow opět nezklamal a přinesl další z komedií. Oproti minulému průměrnému filmu Funny People (který také i režiroval) z prostředí stand-up komediantů přichází s rockovou hvězdou. A jak bývá zvykem, je to pořádná nonstop jízda plná sexu, drog, rocku a humoru. Hláška za hláškou a vy nemáte šanci si všechny zapamatovat. A já se poprvé setkávám se slangem "It's Kubrickian". Takže je to poučný film, děcka! (25.09.2010)

Krok (a kousek) zpátky.. Asi každý bude nový snímek Nicholase Stollera srovnávat s předchozími Kopačkami. Může za to logicky Russell Brand ve vedlejší roli excentrického zpěváka s dokonale úchylnými pohyby a nechutně dlouhým jazykem. Coby Aldous Snow se objevuje i tady a k němu tvůrci přihodili podržtašku Aarona z nahrávacího studia. A hlavně dosud i Aldousova skalního fandu. Tenhle tlouštík musí pološíleného zpěváka dostat z kolébky fotbalu na výroční koncert do Ameriky. Stihnou se solidně vylít, několikrát poblít, leckoho zurážet a ještě si pokecat o životních pravdách. Těšil jsem se, a to moc. Ale tohle šlo místy úplně mimo mě. Zklamala mě totální nevyrovnanost snímku. Někdy se divák popadá smíchy za břicho, jindy jen čeká co přijde, a ono nic nepřichází. A to jsou třeba i desetiminutové pasáže. A to už je sakra problém. Chemie mezi nimi ústřední dvojicí sice jakž takž funguje, ale co naplat, když mě scénář humorem i tím pověstným feelingem prostě minul. Vážné momenty navíc nefungují. Herecky bez větších výhrad, překvapí Rose Byrne k ní netypické roli. (02.11.2010)

Kopačky se mi těžce nelíbily a skoro celou stopáž mě tak nudily, že jsem s touhle komedií dlouho dlouho otálela věříc tomu, že to bude na jedno brdo. Nakonec jsem mile překvapená, Aldous měl docela charisma, ostatní postavy taky nebyly špatné, písně jakž takž znělé a jejich texty docela humorné (Já jsem nátura, která zkousne hodně přitvrzený humor, takže u mě vede hnedle úvodní African child.) Slušné množství fórů, hlášek i odkazů o fous přebíjí zápory, za něž považuji chvílema už přehnané a těžko uvěřitelné jednání postav (Aaronova šéfa především), věčné blití (Tomuto druhu 'humoru' moje nátura naopak neholduje vůbec.) a chvílema scény, které opravdu dokázaly připomínat Kubrickovu chodbu tím, jak byly zbytečně dlouhé a natahované dávno po pointě. Takže jak říkam, klady těsně zvítězily nad zápory a já se přikláním k silnějšim třem hvězdám, které s opadnutím prvotního nadšení (nejspíš se zítřejším zvukem budíku) opadnou na čisté tři. (22.01.2011)