Réžia:
Denis VilleneuveScenár:
Aaron GuzikowskiKamera:
Roger DeakinsHudba:
Jóhann JóhannssonHrajú:
Hugh Jackman, Jake Gyllenhaal, Viola Davis, Maria Bello, Terrence Howard, Melissa Leo, Paul Dano, Dylan Minnette, Zoë Soul, Erin Gerasimovich, Kyla-Drew (viac)Obsahy(2)
Keller Dover (Hugh Jackman) je drsný chlap, ktorý stojí oboma nohami pevne na zemi a len tak niečo ho nedokáže vyviesť z miery. Lenže keď na Deň vďakyvzdania ktosi unesie jeho malú dcérku Annu (Erin Gerasimovich) a jej kamarátku Elizu (Zoë Soul), jeho život, pokoj i vyrovnanosť sa v jedinej sekunde zosypú ako domček z karát! Začne sa horúčkovité pátranie, ktoré vedie mladý, ambiciózny detektív Loki (Jake Gyllenhaal). Nájde sa síce množstvo rôznych, na prvý pohľad sľubných stôp, tie však akoby nikam neviedli... Už i tak dosť zlá situácia sa nebezpečne vyhrotí, keď je Loki nútený jediného podozrivého, duševne zaostalého Alexa Jonesa (Paul Dano), prepustiť pre nedostatok dôkazov na slobodu. Zúfalý Keller sa totiž rozhodne vypátrať pravdu i dcériných únoscov na vlastnú päsť – a toto rozhodnutie ho zavedie na nemilosrdnú cestu pokrútenej spravodlivosti, v ktorej je sám žalobcom, sudcom katom! (TV Markíza)
(viac)Videá (5)
Recenzie (1 811)
Deakinsova kamera je občas zamlžené, ale přitom pořád průzračné sklíčko, velkou ručičku představuje Jackman, tou malou, pomalejší, ale za to důkladnější, je mrkáček Gyllenhaal, mix detektivní a psychologické roviny Villeneuve sladil s Greenwichským poledníkem a Guzikowskeho scénář je precizně seřízený hodinářský stroj. Možná zamrzí, že to dokonalé soukolí začne ke konci nepatrně drhnout (za neobjevení stop po pohybu „vraku“, potažmo poklopu skrýše by Horatio Caine strhával prémie), jenže od tichých ovčích mláďat už uběhlo tolik znamení zvěrokruhu a kolik tak řemeslně i emociálně působivých filmů měl člověk na přelomu Milénií možnost vidět? Šest, Sedm? Už jen z tohoto důvodu si užijte balancování na laně napnutém mezi ohebností víry a Nietzscheho varováním o nebezpečenství boje s monstry, přičemž hlavní postavy zosobňují věčný boj citu (otec Dover) a rozumu (detektiv Loki). A kdo tento zápas vyhrál? To se divák dozví až po závěrečném hvizdu.. ()
Středně pomalé tempo ani delší stopáž filmu nijak neškodí. Villeneuve možná má lehce artové kořeny, ale jinak vypráví hollywoodsky mainstreamovým stylem, který po vzoru Zodiaca (s nímž má více styčných bodů) precizně dávkuje informace a nenechá diváka příliš dlouho přešlapovat na jednom místě. Rozpoutaná kriminální zápletka není kdovíjaká kofola-originál, ale má své zvláštnosti a hlavně ji řeší nesmírně schopný detektiv, na němž jde vidět to nejlepší z policejní práce včetně negativ plynoucích pro osobní život. Přítomné otírání se o náboženskou tématiku subtilně naznačuje, že když už se víra mění v činy, tak častěji ty špatné. Líbilo se mi zpracování charakteru Hugha Jackmana, aneb jak si člověk v nesnesitelné bezmoci prostor pro moc vytvoří. PS: Po druhém zhlédnutí po letech žasnu nad brilantností této studie charakterů (nyní jsem byl více zaujat detektivem Loki) a nad perfektním detektivním příběhem. 9/10 ()
Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%] ()
Jako já miluju mysteriózní krimi thrillery, takže mě to vlastně hodně bavilo, ale to se u tohohle žánru povede tak nějak skoro vždycky, pokud nejsou autoři úplní idioti (což se taky někdy stává). Když tak nad tím ale po dokoukání přemýšlím, vlastně tam toho mystéria mnoho nebylo. Je tu jedno zajímavé odhalení související s těžkým osudem jedné z postav, hodinu a čtvrt trvá vedlejší linie mučení, a to mi přišlo poněkud přehnané. Zápletka jako taková je dost tuctová a vlastně se ani nijak zásadně nerozpracuje. Veškerá detektivní činnost je vlastně naprosto zbytečná, neboť k rozuzlení případu by došlo, i když by se předtím vůbec nic nezjistilo. To mi na tom vadí asi nejvíc. Navíc je fascinující, jak snadné a ze strany záporné či záporných postav neopatrné to nakonec bylo. A samotný závěr je jen znouzectnost, aby nebylo ukázáno úplně všechno, i když je zcela jasné, jak to dopadne. Jinak je to ale samozřejmě profesionální práce, která umí vybudovat napětí. Líbil se mi pomalý styl, který tomuhle žánru sluší. A tyto pozitivní aspekty umí dobře skrýt to, že obsah vlastně není až tolik zajímavý. ()
Unesené deti. Námet ako hrom. Kto by to neocenil? Tie zúfalé, hrozné rodičovské pocity zúfalstva na pokraji kolapsu? A vcítiť sa nie je tak ťažké, veď rodičmi alebo deťmi sme komplet všetci. Ako kriminálny príbeh to zase až tak dobre nešliape. Pretože -paradoxne - príbeh zachováva predpoklad, známy z vyšetrovateľskej praxe, že odhalenie páchateľa je často čírou zmesou nekonečnej trpezlivosti pri prehrabávaní sa tonami jalovej hlušiny a náhody. Kdeže rozumovo náročné konštrukcie vyšetrovateľa. Tie sú dobré tak do tv adaptácií podľa Agáty Christie. Ale zase, ak sa film vzdá sherlockovského mozgu, ostáva často len nudný balast. A ten divákov neosloví. Preto tunák tvorcovia siahli po niečom, na čo sa často zabúda, ale čo je pri akomkoľvek zločine často kľúčové. Ako konkrétny trestný skutok ovplyvní okolie, ktoré má vzťah k obeti? A ako takýto negatívnym reakciám, vedúcim niekedy k fatálnym dôsledkom predchádzať? Toto druhé sa pýtam už len ja, režisér primárne ukazuje, že únos dieťaťa totálne ničí život rodičov, vedie ich k nepredvídaným hystericko- násilným rekciám, často siahajú k fľaške. Často sa stávajú závislými od liekov. Rovnako tak sa ďalšími obeťami stávajú nespravodlivo obvinené osoby, ktoré si biľag prvotnej viny hodenej na nich systémom, nesú často až do smrti. No a netreba zabudnúť ani na vyšetrovateľov, ktorým zo zúfalstva nad nepolapením zločinca častokrát rupnú nervy. ()
Galéria (77)
Zaujímavosti (42)
- Jake Gyllenhaal se na roli detektiva Lokiho pečlivě připravoval. Například shlédl záběry policejních výslechů v celkové délce přibližně 100 hodin - to vše kvůli scéně o délce zhruba 3 minut. (Pria)
- Holly Jones (Melissa Leo), hlavní antagonistka filmu, která unášela děti, se jmenuje stejně jako desetiletá holčička, která byla v roce 2003 v Torontu unesena a zavražděna. (Nick321)
- Když Keller Dover (Hugh Jackman) najde v domě Holly Jones (Melissa Leo) noviny, jako autor článku je uveden terénní reportér Aaron Guzikowski, což je jméno scenáristy filmu. (KGBelik)
Reklama