Habermannův mlýn

Už se nedivím, že se na tomto filmu aktivně podíleli Němci. Pro neznalce naší historie (98% všech diváků za našimi hranicemi) by to vypadalo, že Němci v pohraničí byli v podstatě dobří lidé, kteří udělali pouze jednu chybu. Když dorazili náckové, mávali jim vlajkami. Češi je pak za to odsunuli, zmlátili a povraždili. Fakt, že filmaři nedokázali ukázat zfanatizovanost Němců (u Čechů to dokázali brilantně) v Sudetech před válkou, ale nerozhodnul o mém nízkém hodnocení filmu. Hrozně mi vadila urychlenost děje, měl jsem pocit, že když se film stříhal, všichni byli na extázi, protože tak chaotické střihy jsem dlouho neviděl. Všechny herecké výkony jdou díky střihu do háje, film měl za úkol popsat dění po dobu celé války, ale přitom zařadil naprosto zbytečné scény a ty hlavní (kterým se měla věnovat větší pozornost a pořádně je rozvést) usekával. Habermann tedy působí jako idiot, který je jednu dobu naprosto veselým chlápkem bez starostí a má od všeho odstup, ale za minutu už je nervově zhroucený a totálně zainteresovaný do tamního děje. Chyba ovšem není v něm, ale ve faktu, že během té jedné minuty uplynuly dva roky. Papírově vyhrocené scény a utrpení zde působí tak instantně, že jsem až litoval herce, jak do toho dávají všechno a přitom ve výsledku vypadají jako strojení kašpaři. Přidávat filmu jen proto, že jsme ho natočili my a vypadá "tak trochu na Hollywood", nebudu. 20% (06.05.2011)

Pro syrový a mnohdy až horrorový styl pana Herze jsem měla vždycky slabost, proto jsem velmi ráda, že se tohoto "kontroverzního" tématu ujal právě on. Strach pramenící z nejistoty, rostoucí zoufalství a pomalu se hromadící nenávist, která v závěru filmu vyvrcholí ve své nejčistší a nejhrůznější podobě, to vše dělá "Habermannův mlýn" tím, čím je - emocionálně nabitým snímkem, který by si měl povinně zhlédnout každý. Na určité části historie by se totiž nemělo zapomínat a na tuhle teprve ne... (18.11.2011)

Je prokázáno, že IQ davu je nižší, než IQ jednotlivce. Zde je nastíněno, jakého zvěrstva se dopouštělo české obyvatelstvo na odsunutých sudetských Němcích. Avšak o tom, jaké nechutnosti páchali sami Němci během války, zde nepadá téměř žádné slovo. Zůstává tedy pouze na jednotlivci, jestli si dokáže ospravedlnit, zda bezpráví na těchto lidech (dle mého názoru nevinných) bylo adekvátní tomu, co Němci dělali během války samotné. (19.12.2010)

Efektně vystavěný film se zřejmým protičeským ostřím, byť v tomto případě i s patrnou snahou o vyváženost, ztroskotává - podobně jako Jakubiskova báthoryovská látka - na doložených faktech a skutečnostech, jež ani zdaleka nejsou černobílá a Čechům jednoznačně příznivě nakloněná. Je to o to horší, že právě závěr filmu, odkazující na hajného Březinu, se do formy uměleckého dokumentu vávrovské ražby přímo tlačí a vnucuje. Skutečný Habermann z Bludova byl o zhruba 10-12 let starší, během války jednoznačně pročeský a v mnoha ohledech tajemný. Jeho žena byla "árijská Němka" ze smíšeného manželství. Oba se během První republiky hlásili k oficiálnímu aktivistickému československému němectví. Habermann byl zavražděn Čechy, nestal se však obětí pogromu a davové psychózy, ale pokoutní a nesmyslné vraždy. Jméno vraha je známé a soudně i policejně doložené, ale nepotrestané pro vrahovo člemství v KSČ (?). Transfer rodiny Habermannových byl podle všeho v rozporu s tzv. Benešovými dekrety. Ředitel Pospíšil byl odbojář, dokonce předseda ilegálního okresního Národního výboru a posléze komunistický politický vězeň, propuštěný z vězení až v r. 1966. Starý farář byl ve skutečnosti před koncem války nacisty zatčen pro svou odbojovou činnost. Mladší Habermannův bratr je výmyslem; Habermann měl ve skutečnosti dva starší bratry, kteří tragicky zahynuli ještě před válkou, do wehrmacht však museli narukovat oba jeho synové. Hajný Březina byl ve skutečnosti místní vysokoškolsky vzdělanou celebritou, která udržovala kontakty např. s ilustrátorem Němcové BABIČKY, ilustrátorem Adolfem Kašparem. V tomto výčtu by se dalo dále pokračovat. Um, který vložil Herz do svého díla, je tak závažně devalvován mizerným scénářem, který šustí výpůjčkami a papírem. Ve filmu zcela zanikají události druhé světové války, ale také velmi dobré herecké výkony představitelů titulních postav. Nebýt Herze, skončil by MLÝN v uměleckých rozvalinách. Zůstává otázkou, v co nakonec rozporuplný pocit, vyvolaný tímto nedopečeným příběhem virtuální tragédie, nakonec ve veřejném mínění vyústí. (31.10.2010)

Palčivá otázka českých dějin se dočkala i své filmové podoby a zdálo by se, že nikdo lepší než Juraj Herz tuto látku dostat nemohl. Pravda je to, bohužel, ale tak napůl. Režijně jde o Herzův nejlepší film za posledních cca 20 let. Kamera je výborná, některé scény jsou správně napínavé a emotivní, a s herci umí pracovat také výborně. Po řemeslné stránce tedy v pořádku. Bohužel ale dosti pokulhává scénář, který mohl být, vzhledem k tématu, daleko lépe a podrobněji rozebrán, hlavně co se postav týče. U Habermanna či Březiny se ještě daří charaktery dobře vykreslit, u vedlejších českých či německých postav se to ale nedaří a vyznívají tak proto jako jednoduché a místy tupé figurky, které na konci pochopíte jen těžko. Chápu, že to byl zčásti Herzův záměr, ale mohl k tomu dojít daleko lepším způsobem a vyždímat z toho daleko emotivnější scény. I tak jde nejspíš o jeden z nejlepších českých filmů roku. Konkurence totiž letos Herz ani famózně hrající Roden moc nemají.70% (17.11.2010)