Život za časů války

LFŠ 2014: Na Life During Wartime sa skutočne neoplatilo vstávať na 8:30. Ani som naň nevstával, no keď už som bol hore, išiel som sa pozrieť a to bola chyba. Film je podľa mňa nudný, vleklý a z mojej strany nepochopený. Je z roku 2009 no mne prišiel minimálne tak 20 rokov starý. Ak má toto odrážať americko-židovskú súčasnosť, tak to sme pekne v keli. (01.08.2014)

Absurdní postavy, situace, dialogy…a přece z jistého úhlu pohledu tak normální, obyčejné. Má to něco do sebe, sem tam i humor, škoda jen, že jsou to spíš takové světlejší záchvěvy v průběhu jinak průměrného filmu. A co tak pročítám ostatní komentáře, kterým jsem se před projekcí raději vyhnul, tak trochu lituju, že jsem dřív neviděl často zmiňované Štěstí…nicméně tohle bylo moje první filmové setkání se Solondzem a rozhodně ne poslední, chci mu dát ještě šanci. Tohle dostaveníčko bude každopádně za lepší 3*. „Udělej to, co já. Prožeň si hlavou kulku. Třeba skrz pusu. A napiš dopis: Jsem hrozný člověk, snažila jsem se napravit svět, ale neuspěla jsem. Válka je zlo, ale to, co jsem udělala já, je horší. Nebudu mít klid, dokud neuvidím, jak budeš trpět tak jako já.“ – „Nevím, Allene. Myslím, že je lepší spolykat prášky.“ (11.07.2014)

Pokračování osudů hrdinů ze Štěstí s úplně jinými herci - čím více Štěstí znáte, tím více si vychutnáte některé odkazy. V jednotlivostech výborný film - naprosto absurdní černý a politicky nekorektní humor (pedofilie, Izrael), několik fantastických hlášek (Are you seeing someone? - No, I have more focused on China. Everything else is history.) a výborně vybraní (looserští) herci. Ale bohužel v celkovém efektu ne tak dobré jako Štěstí. (13.07.2010)

Solondz je jedním z nejosobitějších scénáristů a režisérů, potvrzuje to každý jeho nový film. Bohužel opakuje stále stejná témata, je dost možné, že za chvíli už bude střílet jen slepýma. Další problém jsem měl s tempem filmu, do poloviny jsem se bavil, od poloviny nudil. Škoda, že Solondz ještě trochu nepřitvrdil, od něj se to čeká. Momenty to má a já se těším na další kousek tohoto za mlada evidentně pohlavně zneužívaného režiséra. (08.05.2012)

Syn, cca 12 let: Jsi ještě pořád vlhká? Matka: Ne, ne, utřela jsem se papírovým kapesníčkem. Od časů Amerického nezávislého léta, pravidelného prázdninového pásma na ČT 2 blahé paměti, považuji Todda Solondze za klasika, jehož filmy jsou sice trochu vyhrocené, ale sliz současné středostavovské Ameriky nahlížejí zajímavě. Life During Wartime rozvíjí motivy Solondzova známého Štěstí, především rodiny, jejíž hlavou je sympatický pedofil, prznící ohleduplně synovy školou povinné kamarády. Tatínek opouští vězení a to je Solondzova příležitost opět porušit různá tabu kladením nepříjemných otázek, zda je běžně hranice mezi normálním a zvrhlým vede skutečně tudy, kde je obvykle vnímána. Lidskost mlsného tatínka ilustruje každodenní, nezáviděníhodný zápas s vlastními sklony a ostře kontrastuje se spontánně jalovým, zdánlivě zdravým stylem dokonale čisté maminky. Kde je Kolonin? Pod antidepresivy, hned vedle antikoncepce. Málokdy vyjde z příběhu s morálním přesahem v nejpříznivějším světle usvědčený pederast. Politický rozměr, naznačený v titulu, ubíhá na pozadí jako neurčitě hrozivá kulisa: Volil Bushe a McCaina, ale jen kvůli Izraeli. Samozřejmě ví, že jsou to naprostí idioti. (04.11.2017)