Stopa Ružového pantera

Pocta Sellersově humoru? Ale kdeže. Pokud si to opravdu myslíte, tak bych vám doporučil si něco zjistit o vzájemných vztazích mezi Peterem a režisérem Edwardsem. Naprosto zbytečný... ani se mi nechce psát film, když polovina se skládá z nepoužitých záběrů a druhá zase vytahuje nejlepší momenty, přičemž první část sice obsahuje dobré momenty, ale také i slabší chvilky a myslím si, že tvůrci v době natáčení věděli, proč je nepoužít. A když už je použít chtěli, měli si počkat pár let a umístit je na DVD coby bonus. Odpad dávám především za filmovou nezajímavost, mrhání talenty Nivena či Loma, a také za to pokrytecké věnování v úvodu. Jinak zajímavost na okraj: vdova Lynne Frederick po uvedení filmu režiséra Edwardse žalovala pro neoprávněné nakládání s archivními materiály a soudní spor nakonec vyhrála. (21.05.2010)

Možná jsem staromódní, možná s tímhle přístupem nikdy neprorazím do (show)byznysu, ale já to vidím tak, že něčí památku nejupřímněji uctíte zdůrazněním jeho zásluh, ne pokračováním ve stylu "nic se nestalo, on by si to tak přál." Každopádně, ať už měl Blake Edwards třeba i ten nejušlechtilejší záměr v historii ušlechtilých záměrů, musí i on uznat, že vzniknul průser. A to nemluvím o dalších asi třinácti dalších Růžových panterech, které po tomhle průseru přišli jakoby se po vzoru letošní zimy nechumelilo. (24.12.2015)

Během natáčení dalšího Pantera, kdy už byl Peter Sellers spoluproducentem, došlo k něčemu, co filmaři nemají rádi. Peter Sellers zemřel 24. července 1980 na infarkt. A tak příběh o opětovném, již třetím ukradení lugašského diamantu s názvem Růžový panter, musel být kompletně překopán. Použily se samozřejmě všechny doposud natočené záběry se Sellersem, ale tak moc jich nebylo, a v mnoha případech (např. hned v úvodní scéně po titulcích) odhalíte dubléra. Přesto scény odehrávající se v Anglii patří k vynikajícím kouskům a jen škoda, že původní nápad nemohl být dotočen. A tak se záležitost s ukradeným diamantem přesune na vedlejší kolej, když zmizí letadlo do Lugaše, na jehož palubě se právě nacházel Clouseau. Ztepilá novinářka se vydá po jeho stopách, pátrá v jeho minulosti, a tak se setkáme se Sirem Littonem, jeho manželkou – bývalou paní Clouseaovou, ale i s chlípným Clouseovým otcem, uvidíme, jak vypadal Clouseau ve svých osmi letech, v době svatby, a samozřejmě dojde na scény z předchozích filmů. Film samozřejmě je věnován „jednomu a jedinému Panterovi“ s tím, že v závěru filmu se dozvíme o možném Clouseaově synovi, a ostatně, možná i sám Clouseau přežil? (31.03.2012)

První půlka filmu, natočená ještě dříve s živým Peterem Sellersem a sestavená z nepoužitých scén a záběrů nemá chybu a je (dokonce i svědomím, že je to vlastně filmový odpad) dokonalá...pásmo retrospektivních scén v druhé půlce jde kvalitativně o několik řádů dolů a kazí dojem z filmu. Řada lidí vyčítá tvůrcům, že tenhle film vůbec vznikl a jaký že má vlastně jeho vznik (mimo finančních důvodů) smysl. Já jeden vidím - byla by obrovská škoda, kdyby se geniální scény vytříděné dříve jako nepoužitelné či nepoužité (kupříkladu ta s ,,mesáží" či bazénem plným želé) nedostaly k divákům... (29.09.2007)

Pocta Peteru Sellersovi, nebo sprosté ždímání peněz? Pro obojí se dají najít argumenty. Nepoužité scénky z "Růžový panter znovu zasahuje" se starají o dobrou zábavu v první půli filmu, zatímco tu druhou drží nad vodou snad pouze Herbert Lom plus ona geniální pasáž s Clouseauovým tatíkem. Už jen kvůli ní by byla škoda nechat si film uniknout. Hluchá místa obstarává jen pár scén z minulých dílů, která snad jen měla za účel přetáhnout stopáž nad oněch obligátních devadesát minut. Vezmu-li v potaz okolnosti vzniku, tak před tvůrci smekám, jak statečně se s tím vypořádali. Dějová linie snaživě drží film jakžtakž pohromadě, ale při scéně s navrátivším se Davidem Nivenem se nemůžu zbavit dojmu, že jako celek by film lépe obstál ve formě fiktivního dokumentu. Ale co. Vlastně se mi to zamlouvalo víc než poslední regulerní díl se Sellersem a nakonec jsem se dobře bavil. Kdyby to tímhle skončilo, čas by Edwardsovi určitě odpustil. (22.02.2015)