Todo modo

Todo modo je součástí znepokojivé, společensky ostře kritické filmové vlny 70. let, která reagovala na vleklou politickou krizi Itálie, kdy se vlády střídaly zběsilým tempem a terorismus i hrozba státního převratu patřily ke stálým rizikům. Ekonomika se stala dýchavičnou, inflace dosahovala děsivých hodnot a zvlášť tvrdý úder přišel s ropnými šoky první poloviny 70. let. Levice, která v kultuře jasně dominovala, měla jednoznačné viníky: kapitalismus a církev (v poválečné italské politice několik dekád dominovala křesťansko-demokratická strana a církev si dlouho uchovávala zásadní formální i neformální vliv na chod společnosti, takový, jaký si dnes v sekularizované Evropě neumíme přestavit). Bez znalosti tohoto kontextu je depresivní dystopická nálada filmu stěží pochopitelná. Petriho kousek je mimořádný v budování tísnivé atmosféry za pomoci architektury podzemního komplexu, sugestivní kamery, emotivní varhanní hudby a uhrančivého herectví přítomných hvězd v čele s Mastroiannim a Volontém. Oba si své intrikány, kteří inteligencí a protřelostí převyšují své okolí, vychutnávají a doslova se se svými charaktery mazlí. Petri dlouhou dobu zůstává zdrženlivý, pracuje s náznaky a své hrdiny i diváka pouze znejisťuje. Tehdy je snímek na pět hvězdiček, ale v poslední třetině režisér zatouží přitvrdit a s přibývajícími mrtvolami a odkrytím karet se kouzlo z valné části vytrácí. Přesto nemám problém nadělit Todo modo 75 % celkového dojmu, ten snímek je originál, který se výrazně vymyká z běžné dobové produkce. (14.10.2021)

Už jen samotná podoba luxusního církevního bunkru je působivá. A co teprve, až se rozjedou Gian Maria Volontè a Marcello Mastroianni. Film sice cílí na stav v Itálii před pětačtyřiceti lety, ale v tomto ohledu se opravdu změnilo minimum. Možná nejméně mi sednul apokalyptický závěr, který na mne působil dojem, že tvůrci nepřišli na to, jak tenhle film rozumně zakončit. Elio Petri každopádně patřil k nejzajímavějším italským autorům 60. a 70. let (a že jich bylo dost). (31.05.2021)

Silná obžaloba spoločenského systému založeného na sile moci a peňazí. Paralely so súčasnosťou sú zrejmé, je preto obdivuhodné, že už v dobe vzniku filmu mali ľudia obavy z podobného vývoja. Snímok je veľmi ťažký na sledovanie, vyžaduje koncentráciu a spoluprácu diváka. Lahôdkou sú fantastické výkony Mastroianniho a predovšetkým Volontého. (05.07.2022)

Hodně zvláštní podobenství o politické situaci počátku 70. let v Itálii, o které toho přiznám se nic moc nevím, takže je mi jasné, že mi určitě něco uniklo, ale aspoň v základu jsem se chytal a když k tomu připočítám nemalý počet zajímavých myšlenek, které zde v průběhu všeho zazní a také tu mysteriózní, depresivní a většinu času i dost podmanivou atmosféru, vychází z toho pro mě celkově silný a podnětný zážitek, který jsem určitě neviděl naposled. Pro příště se asi budu muset něco nabiflovat, abych z toho víc měl a dokázal to i podrobněji zhodnotit (popravdě se obávám, že je to trochu jednostranné, ale nejsem si jistý), ale jsem hodně rád, že to kdysi odvysílali na ČT Art, protože mám pocit, že bych na to jinak nenarazil a byla by to škoda, protože to má hodně do sebe a rozhodně jsem nečekal, že se to celé zvrtne do tak survivalového apokalyptického finále... Jen teda mám pocit, že na to, jak to celou dobu bylo takové dosti komorní a nepříjemně stísněně působící, že to Petri v závěru s těmi mrtvolami přehnal a udělal z toho takový skoro-až akčňák, který se do té předchozí atmosféry tolik nehodil. 4* (29.01.2023)

Začátek se mi hodně líbil - neznámá epidemie, povinné očkování, politici v bunkru, kde mají proběhnout ignaciánské exercicie. Jenže s první vraždou jde poselství filmu tak trochu do kopru, protože pak jde už jen o vinu a trest, a to celou únavnou hodinu. Zcela nejlepší jsou - v tradici nejen italského, ale i francouzského pohledu na Boha jako socialistu, milovníka chudých - scény s donem Gaetanem a jeho naprosto přesné a trefné komentáře ("bude Bůh poslouchat vás?" - "Nejsi ani studený, ani vřelý." - "Bůh se nepřepočítává na peníze.") současně s kritikou jednotlivých politických rozhodnutí a snah sjednocovat za každou cenu opačné protiklady (co mi to jen připomíná?) a samozřejmě kritikou hrabivosti (a potažmo sexuální zvrácenosti). Jenže tahle břitká a velmi dobře natočená kritika nejenom korporací a politiků, ale vlastně i církve, která si přihřívá polívčičku, je ve druhé polovině nahrazena onou vyvražďovačkou, oněmi tresy za hřích, a prostě to není ono. Volonté je tady jako slabošský a zženštilý prezident naprosto dokonalý, kdybych ho neznal z jiných film, naprosto mu věřím, že takový skutečně je. (24.04.2023)