To nie som ja, prisahám!

Zaujímavá postavička tento Léon. Grázlik jeden malý. Je síce pravda, že mama od nich odišla a otec viac pracoval ako bol s ním a jeho bratom, ale mám pocit, že Léon to mal jednoducho v sebe. Antoine ho zahral úžasne, film mal dokonalý soundtrack a vizuál bol plný mojich obľúbených farieb. Príjemná záležitosť s úžasným koncom. (06.01.2017)

Po vynikajúcom Falardeauovom filme Monsieur Lazhar som sa rozhodol, že si pozriem aj niečo z jeho predchádzajúcej tvorby, a tak som siahol po tomto. Spočiatku určite každého zarazí nepochopiteľné správanie malého 10-ročného Léona, ale keď sa to tak vezme - niečo na tom bude. Léon si uvedomil, že väčšinu vecí docieli jedine citovým vydieraním a tým, že sám seba vystavoval dobrovoľne bolesti sa za každým vyhol trestu a zároveň ho ešte aj ľutovali. Škoda, že jeho "románik" s Leou sa vyvinul zlým smerom, lebo práve ich spoločné trávenie času ma na tom celom filme bavilo najviac, a pripomenulo mi to viacero scénok z ďalšieho skvelého filmu o detskej láske Moonrise Kingdom. To celé obohatené čiernym humorom (občas až príliš čiernym), a zaujímavý film bol na svete - aj keď v mnohých smeroch dosť na zamyslenie. Falardeau ma celkom zaujal aj týmto filmom, hoci Monsieur Lazhar bol pre mňa ešte o čosi väčší zážitok. (31.10.2013)

Malému by som strelil zaucho, nakopal ho do riti, odšroboval hlavu, hlavu dal zožrať psom, psov zabil, rozkrájal, dal do kufra a kufor utopil v mori, tak ma sral! Ale potom prišiel koniec na bowlingu a ja som vymäkkol . Film je to vynikajúco natočený ( ani pivo tak nenatočia v mojom obľúbenom pohostinnom zariadení ) , ale skôr ako v bežný deň, doporučil by som ho kukať na tú takú náladu, kedy neviete, čo si chcete pustiť a pritom máte na niečo chuť. Alebo ideálny je na čas nedeľný, po víkendovej rozbíjačke, kedy len tupo čumíte do prázdna a chcete iba prežiť. (25.11.2010)

Po skvělém Panu Lazarovi jsem vsadil (ale v podstatě se nechal nachytat) na kluka s perfektní historií pokusů o sebevraždu, ale dostalo se mi jen "nefreudovské" (neanalyzované) směsi sebedesktruktivity, agresivity, zmatené erotičnosti (především vzhledem k matce), klamů a sebeklamů. A podobně i autorský záměr (scénář režie) zůstal na této úrovni. Závěr se nám v tom sice snaží udělat pořádek, ale nedá se tomu moc věřit? (16.09.2021)

Teda jestli maj všichni Kanaďani podpobný dětství jako Leon, tak to už chápu, proč se jejich hokejisti chovaj na ledě jak mišuge. Příběh táhne na svých zádech kluk se jménem Leon, ke kterýmu je docela těžký si najít cestu, v jednu chvíli jsem měl chut mu dát prázdnej obal od čokolády, ale ve druhý scéně jsme měl chuť ho chytit kolem ramen a říct "to bude dobrý kámo". Humor ve filmu je ryze kanadský, pomalu začínám chápat výraz kanadská noc, ve který se děje takový druh humoru, který pobaví všechny, až adresáta "kanady". Jenže tenhle biják nebyl ani zdaleka plný humoru, spíš naopak. Často jsem z něj cítil smutek, viděl jsem, jak tam lidi i děti šlapou po slepý koleji, ale nevzdávaj to a snaží se najít cestu. Postupem času se ve filmu rozmáhá i stará dobrá romantika v podobě dětský lásky, která je pro mě vždy ta nejhezčí, protože je tak krásně čistá. Možná by neškodilo ten film trošku zkrátit, ale i tak se do mě dokázal dostat, hlavně závěrečná čtvrtina filmu je hodně silná. Viděno v rámci Challenge tour 2015 jako film číslo 7. (05.04.2015)