Včelař

Ano, takhle má vypadat dobrý film - neokázalý, ale o to silnější, todle dovedou hlavně evropští filmaři, mají prostě jinej rytmus a ty filmy vypadaj mnohem skutečněji než, když se o to pokouší jako o umění všelijací Spielbergové a další hollywoodská sebranka - todle je umělecké samo sebou, přirozeně. (29.09.2011)

Film-bilance má řadu kladů a je nepochybně špičkovým výstupem svého žánru. Mastroianni určitě o nic svého diváka nešidí a režie i scénář se také s úspěchem brání rutině. Pohled do řecké krajiny i průhledy do všedního dne této krásné a osobité evropské země rovněž nejsou bez zajímavosti. VČELAŘ je určitě vrcholným dílem řecké kinematografie hraného filmu. Budeme-li však hledat démanty, které nepochybné genialitě propůjčují to neuchopitelné "cosi", podstoupíme proces s velmi nejistým výsledkem. Obávám se - případnou chybu hledám výlučně v sobě - že je to tentokrát i můj případ. (30.05.2010)

Nádherný film, symbolický, hluboký, citlivý, krutý. Báječná kombinace vzpomínek, současné mizérie, bez šance na nový život. Film, který by bez Marcella asi nestál za moc. Nikdy jsem netušil, že s včelama se dá takhle cestovat. Protože vysvětlení je ve filmu málo, chápal jsem situaci tak, že Spyros je rozvedený, jednu dceru právě provdal a s druhou se před lety rozhádal a teprve nedávno se usmířili, ale bydlí od sebe daleko. Postava mladé dívky vytváří silný kontrast k stárnoucímu muži (ne snad věkem, ale tím co ho čeká) stojícímu před poslední křižovatkou svého života. Dívka nemá zázemí, živobytí, a nebrání se půjčování svého těla aby se měla líp, přesto není vykreslena jako prostitutka, a cit který se mezi oběma rodí, by za některých okolností měl šanci přežít. Krásné rámování krajiny, nikoliv hledání toho nejhezčího, ale reálného a přitom krásného světa. Spyros putuje krajinou, zmíněna je Lamia, takže předpokládám, že putuje ze severu z hor někam dolů na jih, aby tak jak květena v průběhu roku má svá silná období, se svými zhruba 45 úly "posbíral" to nejlepší. Zvláštní pozornost zaslouží jeho dávní kamarádi, se kterými se zřejmě každý rok na své cestě potkává, a kteří tuší (obě strany tuší), že tento rok je to naposled. Možná nejhezčí řecký film. (12.07.2020)

Herecký koncert Marcella Mastroianniho v příběhu o bilancování dosavadního života. Ten se svými včelami putuje po místech svého mládí a vzpomíná.....Angelopoulos šetří dialogy a příběh staví na minimalstickém projevu Mastroianniho a ten nenechává nikoho na pochybách, že hozenou rukavici umí zvednout....smekám mistře! (20.01.2010)

Začať pri Angelopoulosovi práve týmto filmom asi nie je najmúdrejší krok. Na Grékovu tvorbu sa treba zrejme adaptovať, pochopiť ju viac v celku, ako jedným konkrétnym filmom a mám dojem, že po absolvovaní zhliadnutí viacerých jeho filmov budem pozitívnejšie vnímať aj Včelára, respektíve ľahšie sa dostanem do mysli hlavnej postavy. Hodnotenie dávam iba preto, aby nejaké bolo, nie ako odraz toho, žeby som si myslel, že sa vo filme toho viac neskýva a že je priemerný. Tým by som môj nič nehovoriaci a alibistický komentár zakončil. (07.05.2017)