Reklama

Reklama

Příběhy z Jodoku

(festivalový názov)
  • Nórsko Yodok Stories
všetky plagáty

Obsahy(1)

Jak dokumentárně zachytit brutality páchané v novodobých koncentračních táborech, v nichž trpí a umírají desetitisíce severokorejských politických vězňů? Významný polský režisér Andrzej Fidyk našel originální a nesmírně efektní způsob, jak skloubit dokumentární filmovou výpověď o zločinech proti lidskosti se zneklidňujícím uměleckým ztvárněním. Přesvědčil divadelního režiséra Jung Sung Sana, který se v roce 1994 po útěku z koncentračního tábora Jodok dostal přes hranice do Jižní Koreje, aby nastudoval muzikál věrně zachycující otřesné praktiky uplatňované v táboře. Tvůrci přitom vycházejí ze vzpomínek několika lidí, kteří přežili internaci v koncentračních táborech a podařilo se jim uprchnout do Jižní Koreje. Všichni jsou politickými oběťmi diktatury, i když někteří z nich začínali jako táboroví dozorci. Nakonec se ale také stali nepohodlnými. Mrazivé taneční choreografie, chorály a muzikálové árie vkládané mezi velmi otevřené popisy očitých svědků utrpení v severokorejských koncentračních táborech jsou umělecky působivou výpovědí o zločinech jedné z nejtvrdších diktatur na světě. (Jeden svět)

(viac)

Diskusia

rerabinka

rerabinka (hodnotenie, recenzie)

V novodobých koncentračních táborech (nacist., stalin. typu) je až 300 tis. Severokorejců. Odříznutí od informací, propaganda jako povinné náboženství. Do koncentračních táborů jsou posílány tři generace obviněného, protože jsou také vinnými. Každá zmínka o Kim Čong-ilově životě, manželství aj. znamenala trestný čin, za který vás čeká 8 let v Jodoku. Znásilňování vězeňkyň se bere jako soulož s třídním nepřítelem, tyto ženy se pak snaží plodu zbavit a raději umírají. Děti jsou využívány k práci v dolech při těžbě uhlí na těžko dostupných místech. Všichni musejí složit přísahu mlčení o táboru v KLDR, jinak se stáváte třídním nepřítelem. Z KLDR se podařilo uprchnout do Jižní Koreji 20 tis. lidí. Uprchlíci prchají přes Čínu, Laos (nebo Barmu) do Jižní Koreji. Kim Čong-il přišel v dětství o matku a proto je prý neschopen respektu k lidem, porozumění, lásky. Muzikál byl vnímán jako snaha o zabránění znovusjednocení, jako vlastizrádce. V KLDR rozdělují lidi do skupin na: třídní nepřátele, nespolehlivé a spolehlivé, což má vliv na vzdělání, příděl potravin aj. Skutečné sjednocení si nepřeje sever ani jih (pro JK by to znamenalo ekonomický kolaps), nebýt jaderné hrozby z KLDR tak to ani nikoho nezajímá. Kim Čong-il se bojí přenosu informací, jsou zakázána média, pro které ani není dostatek el.energie, jako alternativy se využívají rádia na solární pohon a nebo se vypouštějí přes hranice balóny s informacemi. Debata po promítání s Člověkem v tísni: Vznik muzikálu v JK nebyl jednoduchý, snažili se o vstřícnou politiku, nemají informace a bylo komplikované i financování. Uprchlíci bez vzdělání mají problém sehnat zaměstnání a „smíšené“ sňatky také nejsou v oblibě. JK politika byla nejdříve „Sluneční svit“, ovšem nyní jsou diplomatické vztahy vyostřené, což se promítá např. i do obsahu učebnic. Skrze tento muzikál se dali dohromady uprchlíci, vězni i straně znelíbení dozorci. Kim Čong-ilův syn byl jmenován generálem, elita se snaží za každou cenu udržet, aby systém přežil. Systém přežívá mj. z pěstování, pašování drog, falšování dolaru a nerostného bohatství.

Reklama

Reklama