Manželstvo po taliansky

"Zabijem ťa, zabijem ťa, milujem ťa..." Táto veta neznie len typicky pošahane taliansky, ale aj žensky. Pripomína mi to známe ženské "Nie!!, nie!!...ach bože, áno..."Pamätám si ešte z detstva, že sa o tomto filme pomerne veľa rozprávalo. Videl som ho až teraz ako dospelý chlap a nijako zvlášť na mňa nezapôsobil. Humor trochu podivný, typicky talianské rozhadzovanie rukami nepočítam, to k nim patrí ako špageti, ale tú ich "osudovú" lásku som nezožral. Najviac som si užil hádky za kuchynským stolom, ale to je dosť málo na film, ktorý sa v istých kruhoch nazýval kultom. Čakal som viac a skôr než Manželstvo po taliansky mi sedí Rozvod po Taliansky, tiež s Mastroiannim. 60%. (27.09.2014)

Snom každej prostitútky je vbehnúť do chomúta niektorému zo zámožných klientov. Niektorým sa to podarí, no veľa ich nie je. V tomto zmysle je Manželstvo po taliansky skôr podobné sociálno-kritickej rozprávke Zázrak v Miláne od tohto istého režiséra, len s chýbajúcim sociálno-kritickým presahom. Skutočnosť, že niekto začne prostituovať totiž nemožno automaticky spájať so sociálnou kritikou, hoci pozadie tejto skutočnosti je pár slovami vysvetlené. V popredí sú totiž vzťahové peripetie jedného páru. Je v nich donchuanstvo mužov, pre ktorých je atraktívna každá sukňa, no do manželstva túžia vstúpiť skôr s nenápadnejším stvorením ako s atraktívnou pobehlicou. Je tam aj večná túžba ženy vydobyť si srdce toho pravého, hoci ten sa vo veľa ohľadoch ukazuje len ako ľavý. Naznačené sú aj problémy s potomstvom, otec je tam často neistý. Ani univerzalita tém naprieč časom nezakrýva fakt, že celý film pôsobí zápletkou ako konštrukt, pri ktorom sa v rámci jednorazového divadelného zážitku môžem síce slušne zasmiať, no optikou filmu, zakonzervovaného časom vzniku, niektoré vtipy a scény jednoducho zastarali práve z dôvodu ich neživotnosti vo filme. Škoda. Námet aj herci sa priam núkali: chceme byť nadčasovou kultofkou! Žiaľ, úcta k divadlu a jeho spôsobu spracovania sa tu stala prednejšou než film. (22.09.2014)

Tak tohle je pravá Itálie. Spousta křiku, zuřivá gestikulace, hysterické scény, záchvaty vzteku, urážky, vyhrožování, pláč, třískání nádobím, rozbíjení nábytku a tak všelijak podobně. A Domenico je pravý Ital. Zazobaný, arogantní děvkař, který neumí udržet slovo ani liru a pod vzhledem Rhetta Butlera skrývá pravou identitu pohodlného, sobeckého sraba a přesvědčení, že je pánem tvorstva. Což se ukáže být mylným, protože pánem rázné prostitutky a filuty Filumeny rozhodně není, jakkoli mu ona celé roky slouží (ve dne v domácnosti, v noci v posteli) a rodí mu děti, a marně usiluje o kariérní postup – manželství. Což se jí po 22 letech konečně povede. Lstí, pochopitelně, donchuan Domenico totiž ani za tu dobu špetky charakteru nenabyl… Sice jsem se párkrát zasmála, ale z mého pohledu je italské manželství spíš drama než komedie. Asi že holt nejsem chlap. (30.12.2015)

Ideálně namíchaná komedie s celou řadou vážnějších melodramatických prvků patřící k tomu nejlepšímu ze Sicovy tvorby. Velmi dobře napsané, střídající popisné humorné scénky s těmi dramatickými, které v sobě nesou přece jen i něco navíc. Ústřední dvojice Loren - Mastroianni je pak k nevychválení, když se krásně ukazuje, že Mastroianniho herecké mistrovství bylo přece jen o něco subtilnější a konsistentnější než výrazný, expresivní projev Sophie Loren. (26.10.2007)

Asi byla chyba cekat nejakou komedii, protoze i kdyz se tu par vtipnejch momentu najde, tohle je hlavne drama. A ze zacatku vubec ne spatny. Loren umira a Mastroianni vzpomina, jak se s ni seznamil a co s ni vsechno prozil. Pak se dej presune zase zpatky do soucasnosti a stane se jeden zvrat, kterej jsem ale cekal, nacez zacne vzpominat Loren a pote se zacne odehravat linie o synech. Coz uz je bohuzel zajimavy mene, ke konci uz film pusobi protahovanym dojmem a zacinal me nudit. Mastroianni sice hraje slusne a vypada jak nejakej mafianskej boss, jenze Loren je vetsinou dost nesympaticka a navic ji to ke konci filmu uz moc neslusi. (09.05.2009)