Veľká žranica

Je to docela paradox. Zatímco nedostatek člověka posiluje, nutí ho bojovat o vlastní důstojnost „navzdory“ a tím tříbí jeho charakter (a soucit k druhým, kteří jsou na dně), velký nadbytek má naopak nezřídka za následek znecitlivění a absolutní ztrátu soudnosti o hodnotě věcí a dokonce i o hodnotě druhých lidí. Skoro, jakoby díky neustálé hrabivosti v sobě člověk pod nánosy dalších a dalších věcí pohřbíval základní stavební složky lidství, jakými jsou třeba svědomí či svoboda. Je celkem jedno, na co alegorii Velké žranice vztáhneme – zda to budou peníze, drogy, moc či sex nebo (jak to nejčastěji u všemožných epikurejců bývá) vše dohromady. Čím více se člověk ponořuje do požitků, tím více je svazován, až nakonec dokáže ničit i ty nejpodstatnější věci (včetně sebe sama), výměnou za drobounké kousky toho, či onoho potěšení. Avšak celá tragédie „nenažranosti“ nakonec tkví v mnohem podstatnějším problému. Je jistě samo o sobě smutné, dívat se na někoho, kdo vyplní celý svůj život pouhou honbou za naplněním nenasytnosti, která je už z podstaty nenaplnitelná. Avšak lidé nejsou ostrovy jen pro sebe a jejich konání (v menší, či větší míře) vždy ovlivňuje i zbytek světa. A ti, kdo si „berou vše jen pro sebe“, neberou nikdy ze vzduchoprázdna, ale vždy ze svého okolí. Nejlépe je tento problém viditelný v ekonomickém systému, kdy malá malá část populace rozhazuje peníze za dokonalé zbytečnosti, zatímco další (neskonale větší) část lidstva umírá hlady. Nicméně nerad bych v tomto ohledu šířil nějaké revolucionářské myšlenky (jak je dnes v okruhu „mladých intelektuálů“ v módě, hned v závěsu za opulentními večírky plných alkoholu a jídla) – už z podstaty výše nastíněného problému je posledním rozumným přáním chtít, aby všichni lidé žili v nadbytku. V ten moment by byl konec naší civilizace nejspíš nevyhnutelný. Mnohem lepší (a také mnohem idealističtější) je podle mne přání, aby si všichni lidé dokázali vystačit s málem... (15.10.2017)

Ferreriho kritika naší společnosti. Jeden ze smrtelných hříchů, obžérství, páchá většina této společnosti pravidelně, i když v menších dávkách, než-li hlavní hrdinové tohoto snímku. Marcello, Michel, Philippe a Ugo se rozhodnou doslova užrat k smrti. Tento dle jejich názvu gurmánský večírek, se stane víkendem obžérství a smilstva, jednodušeji řečeno žraní a sexu. Najaté děvy lehkých mravů by ustály ten sex, ale přežírání je donutí společnost opustit. Pouze paní učitelka, skvěle ji zahrála Andréa Ferréol, je stejným, možná i větším "hovadem" než čtveřice kamarádů. Ironický pohled na svět nás doprovází celé dvě hodiny a přímočarý průběh si přes hromady jídla, říhání a prdů v klidu dojde k očekávanému konci. Herecký koncert všech účastníků. (28.11.2011)

Pro mne dost šokující film. Celý se motá kolem jídla. Stále se jen: jí - pije - jí - pije - souloží - pije - jí - zvrací - odpočívá - jí - umírá. Nečekal jsem tak naturalistický pohled bez studu. Obžerství = někdy to chápu - je to jako, když přijdete po týdnu z práce a víte, že máte před sebou už jen 2 dny volna, tak se snažíte si ho co nejvíc užít = přežíráme se, ožíráme se, se*eme a pak je nám špatně. A v pondělí zase nanovo ... (04.01.2009)

Když budete hledat, tak tam myšlenku najdete. Musí se to brát trochu satiricky. Lidstvo je, globálně bráno, nechutné. Koukněte na internet, vyhledejte si pár nechutných stránek se sexuálními úchylkami, mučením, válkami, hromaděním majetku, neúctě k ženám a budete vědět, vo čem tu kurva mluvím. Pro někoho to možná bude těžké, ale hodně lidí oplývá něčím, čím se Marcello, Michel, Ugo, Phillipe nebo Andréa vyznačují - leč, každý si to musí najít sám. Každý zná sám sebe nejlíp. A teď si jdu dát čápa s mákem. PS: imitace Marlona Branda z Kmotra byla super. (12.09.2006)

Udělala jsem velkou chybu, že jsem se na tento film předem na čsfd neinformovala, to bych ho totiž zcela jistě vidět nechtěla. Nemusím mít svůj názor na KAŽDÝ film, co kdy kde se mihne, a vědět, co mě čeká, raději bych zhlédnutí tohoto filmu oželela. Předně, já v tomto filmu nevidím žádné poselství, oslavu hnusu nebo zrcadlo dnešní společnosti, navíc jsem milovníkem jídla (ve zcela zdravé rovině) a překvapivě nepomýšlím na sebevraždu. A i kdybych na ní pomýšlela, poslední dny svého života si dokážu představit daleko lépe než jen cpát se dokola jídlem - milováním jistě, ale k tomu navíc třeba navštívit pár mých vysněných lokací a pak se někde v klídku nechat sežrat krokodýlem. Přišlo mi smutné jakým směrem se všechno vyvíjelo. Není nic špatného užít si několika příjemných prožitků najednou a ve větší míře, ale sledovat pak následky jejich rozhodnutí, celkovou atmosféru a hloupost zúčastněných mě nebavilo a bylo mi z nich všech akorát zle. Že jsem na začátku litovala, že doma nemám nic k jídlu, v průběhu sledování tohoto snímku jsem za to byla ráda. Pokud má tento film působit odstrašujícím dojmem pro lidi, kteří tímto způsobem vedou svůj život, myslím, že se film neminul účinkem, bohužel však znechutil i jednu ze základních potřeb všem ostatním. Jednou stačilo. Ještě musím dodat, že naprosto úžasný komentář k VŽ má uživatel Oskar :), jeho "před" a "po" je velmi trefné. (04.01.2010)