Zvláštny deň

Komorní, vyloženě až delikátní film - nebál bych se říct až fassbinderovského ražení (kdybych nevěděl, že to natočil E. Scola, klidně bych věřil tomu, že je pod tím ve skutečnosti podepsán právě R. W. Fassbinder) - který jsem zhlédl s velkým zájmem. Film jsem si vyhledal proto, že se jedná o Mastroianniho nejlépe hodnocený film na ČSFD - nu, bezprostředně po zhlédnutí si jsem skoro jistý, že jsem s ním už viděl lepší filmy (zdejší vysoké hodnocení Zvláštního dne - samozřejmě nic proti tomu - si vysvětluji tím, že vyšel na DVD v Levných knihách, což mu u domácího publika zajistilo alespoň jistou elementární obeznámenost, na rozdíl od Mastroianniho jiných snímků, které jsou mnohdy jen velice těžko k sehnání - a potom, ó ano, samozřejmě, zasazení děje do časů WW2, na které jsem osobně už extrémně alergický, ale mainstreamový divácký vkus odjakživa miluje cokoli, co se týká Hitlera), ale přesto byl pro mě i tento výjimečným diváckým zážitkem. A to samozřejmě především díky ústřednímu hereckému duu Mastroianni & Loren (zde ve svých 43 letech pozoruhodně zestárlá a změněná téměř k nepoznání - ten, kdo ji zná z jejích starších rolí, se skoro zdráhá věřit, že je to skutečně ona - člověk jí tu roli matky 6 dětí vyloženě věří každým coulem; přesto přese všechno je stále svým způsobem žádoucí) - oba jsou naprosto excelentní a nechali vzniknout skutečně silnému a sevřenému filmu - na malé ploše jednoho dne a jednoho domu se zde podařilo vyvolat velké emoce a působivé drama, plné výtečných dialogů a silných momentů - samotný závěr mi z nich kupodivu ani nepřišel jako ten nejzajímavější, ač film korunuje hořkou tečkou, kterou nejde dlouho dostat z hlavy. Jako vždy platí, že toto je film pro lidi, kteří ho dokáží docenit, a kteří o něm před zhlédnutím vědí co nejméně - osobně považuji za hrozné, že je zde v textu distributora naprosto bezostyšně vyzrazen jeden z ústředních motivů, který zásadně mění vyznění celého filmu. Za sebe tedy říkám, nic o tom filmu nečíst, nic o něm nevědět - a jedině pak může na člověka maximálně zapůsobit. Za mě silné 4 hvězdy a respekt ke způsobu, jakým je to natočeno - prostříhat to venkovní akustické dění s dějem uvnitř domu muselo být strašně pracné. (27.08.2016)

Tento film je naprosto modelovou ukázkou toho, z čeho si utahovala mimo jiné třetí Bláznivá střela (když se tam hlavní hrdina, hraný Leslie Nielsonem, ocitne na udělování Oscarů, cenu získávají filmy s popisem jako "příběh ženy, která se musí vyrovnávat se smrtí své kočky na pozadí největší letecké tragédie všech dob".) Ano, Zvláštní den je o tom, jak jsou drobné lidské osudy drceny koly tzv. velkých dějin - což je vskutku jedno z nějvětších klišé v dějinách kinematografie. Zde jsou dokonce velké dějiny připomínány takřka v každé vteřině všudypřítomným rozhlasovým vysíláním, kterému se titulní postavy marně snaží utéct. Jenže film uniká zaběhlým stereotypům vynikajícími dialogy, přesvědčivými hereckými výkony osvědčené dvojice Lorenová - Mastroianni, jakož i povedeným obrazovým ztvárněním (zejména skvělou kompozicí záběrů). A to z něj činí dílko, které by nemělo uniknout vaší pozornosti. (01.12.2006)

Vynikající film o osudovém sblížení dvou nešťastných lidí. Nešťastných ve své osamělosti na pozadí společenského a lidského pokrytectví, které těží ze strachu a lží mocenských ambicí fašistického režimu, který přikazuje, jen aby mohlo pár vyvolených začít uskutečňovat své zvrácené choutky o blahu lidstva. Každému je přidělena role a běda tomu, kdo se jí nechce, nebo nemůže podřídit. Ale i když je to zrůdné zobrazení fašistického režimu, tak nejde ani tak o ten režim, neboť snad za každého režimu bude někdo utiskován a všichni tlačeni do rolí, které sice přijímají, ale jen z toho důvodu, že jsou k tomu donuceni. Stále se setkáváme s xenofobními názory, které jsou uměle vyvolávány a stupňovány štvavou propagandou, do které se z neznalosti a ze strachu většinou zapojuje široká vrstva veřejnosti. Neboť odlišnosti nás děsí a jejich odmítnutím se prohlubuje vnitřní integrita těch, kteří šlapají spokojeně v davu. Nebo snad masturbace způsobuje oslepnutí? Tak to by na Zemi byli skoro všichni slepí. I když jsou, ne fyzicky, ale duševně ve své omezené schopnosti chápat ty druhé. Antonietta (skvělá Sophia Loren) je typickou ženou, která přijala roli manželky a matky, má se starat o domácnost, vychovávat pokud možno vojáky, smířit se s přezíravostí, neupřípností a hulvátstvím svého manžela a ještě ke všemu být nadšená z toho, jak je ten stát tak skvělý a báječný, když ji donutil k této roli. V ní je nešťastná, očekávájí se od ní jen povinnosti, ale žádné uznání. Může jen snít o pohlazení a tak není divu, že se vrhne na Gabriela (výborný Marcello Mastroianni), který je na ní vlídný. Gabriele má smůlu, že je homosexuál. A i když se snaží vše maskovat, je odhalen, popliván a odstraněn na bezpečné místo, kde nebude vadit ve skvělém rozvoji lidského společenství, které bylo tak ambiciózní, až pohltilo samo sebe ve své kruté aroganci. Ona se těší, že snad našla konečně někoho, kdo dokáže ocenit její prosté kvality, on tuší svůj nevyhnutelný osud, který mu naplní ochotně věrní obyvatelé, kteří snad doufají, že z toho něco kápne, či slepě věří v oprávněné potírání všeho cizího, všeho z čeho máme strach, všeho, co by nás snad mohlo v budoucnu ohrozit. Lidský život a schonost si navzájem ubližovat zřejmě lidem zůstane napořád. Bohužel však vždy z důvodů mocenských ambicí jednotlivců. Je to smutně nádherný film, který odhaluje lidskou omezenost ve své nahotě. (04.05.2010)

Tenkrát, v osmatřicátém, nadešel velký den. Přijede spřízněný vůdce spřátelené země a upevní se tak vzájemné pouto ve společném boji. A jednou na to budeme všichni vzpomínat... Anebo že by to bylo jinak? Je velká událost skutečně tak velká?, jak by i klidně mohl znít plakátový slogan zvoucí do biografu. Což se koneckonců dá přenést i do reálného světa, lze například srovnat s našimi spartakiádami (na ty se taky určitě těšilo spousta lidí a... netřeba opakovat slova), nechci však degradovat film na jedno mnoha reflexí krušnější minulosti, ta myšlenka funguje i apoliticky, kdy mě dělá potěšení nějaká událost, zatímco ostatní si v duchu pomyslí, co na tom tak asi vidím... Kinematografickým okem jde o opakování trendu pozdních filmů velkého dua Mastroianni-Loren: oba ztvárňují něco jiného, než by většina diváků čekala. Zvláště překvapí dámská polovina, kterou kdekdo včetně mne vnímá jako ztělesněnou atraktivitu, a v případě Marcella se v kontextu doby jedná také o jisté překvapení. Platí však to, co se mi u filmů vyplácí tak nějak všeobecně - a to, že je lepší dopředu nic nevědět, což zrovna v tomto případě úplně nevyšlo, přičemž bych nenašel velký zástup děl, u kterého se spoileruje s takovou chutí, bez uvědomění si, jak takové vyzrazení něčeho může zážitek ovlivnit. Kritickou i diváckou obec rád posílím v názoru, že ač děj nepatří k rozvrstvenějším, snímku to nijak neubírá, osobně jsem na to po celou dobu trvání ani nepomyslel. Kde hledat důvod? Pravděpodobně v přesném vystižení dobové atmosféry, konkrétně kombinaci dokumentárních obrazových i zvukových vsuvek s prostým popisem lidské mentality (aneb, stačí jeden další element v domě a o napětí a jakési dobrodružství je postaráno). Závěr nás po příjemně stráveném čase lehce zavane smutkem s přirozeně se nabízející otázkou "jak to asi bylo dál?". Z toho, co však vím, bych případné pokračování ale znát nechtěl. 90% (09.03.2021)

Na pozadí historického dramatu (Hitlerova návštěva Říma) se odehrává drama soukromé: jednodenní setkání udřené a opovrhované ženy v domácnosti s přejemnělým intelektuálem. Setkání je to prchavé a s předzvěstí pro oba, kvůli fašismu i válce, že se jejich už tak nelehká situace ještě zhorší. Teď se však ve slavnostní den Itálie zamilovala do Hitlera a Antoinetta do Gabriela, kteří se oba z různých důvodů chtějí vytrhnout ze své obvyklé trudné reality. ____ To, na co se díváme, je velmi civilně a pietně podané osudové setkání, které můžeme pozorovat téměř v reálném čase. Přesto si divákovu pozornost udrží, protože: skvělá Sofie, skvělý Marcello, výborně vygradované vyprávění. A odpudivá domovnice taky ujde. ____ Jen jsem fakt nepochopila, jak to bylo s tou její gramotností. SHRNUTÍ:  Někdy jsi v pasti okolností. (17.10.2022)