Wallander

Snad žádná jiná seriálová (a ostatně ani filmová) postava není tak prožitá jako Branaghův Kurt Wallander (aka chodící severská depka). Právě on ve spojení s působivou atmosférou a melancholickou hudbou; o geniální kameře ani nemluvě; z toho dělají kriminálky, na které se jen tak nezapomene, byť jednotlivé případy nejsou samy o sobě žádné žánrové terno, se kterým byste se nesetkali i jinde. Na to poněkud šustí papírem a jsou předvídatelné více než je zdrávo. Čímž neříkám, že jsou snad špatné či jen průměrné (až na hloupý, ale ani tak ne špatný díl Firewall). To platí o první sezóně (4/5), během druhé sezóny (5/5) se i dojem z jednotlivých epizod značně vylepší díky jejich "dürrenmattovskému" pojetí. Ovšem ono je to stejně jedno, protože o ty případy jako takové jde stejně "až" v druhé řadě. To třetí sezóna (4/5) pokračuje sice v trendu té druhé a je v detailech ještě lepší, ale zároveň v kriminální části ještě více papírem šustící i předvídatelnější. Na kvalitách to; opět; sice nemění zhola nic, ovšem společně s nepříliš vydařeným pokusem o změnu stylu i žánru během rižské anabáze, to znamená ústupek z piedestalu nejvyšší kvality. (26.02.2011)

Výborná série kriminálních příběhů, kde v roli policistů neuvidíte po zuby ozbrojené, svalnaté drsoně ani jasoně s kapacitou a výkonem mozku směle konkurujícími zařízením v NASA. Tyto příběhy ale mají jednu velkou výhodu, přibližují se postavě a práci policisty co nejblíže to jde. O to drsnější pak detektiv Wallander řeší případy. Přes zdánlivou obyčejnost si však Kurt Wallander rozhodně připíše dvě NEJ. V kategorii "nejubrečenější policista" prostě nemá konkurenci a taktéž bych ho ráda nominovala i do kategorie "policista s nejprotivnějším vyzváněním v mobilu". Stále však doufám, že bude plakat i zvonit v dalších příbězích, protože tohle je opravdu skvělé dílo. (06.04.2011)

Vítejte ve švédském Ystadu, v němž kriminalistické oddělení zahrnuje čtyři policisty. A většina jen sedí v kanceláři. Tam, kde by běžně figurovala zásahovka, stačí tři lidé, protože více policistů Švédsko asi nemá. A nezapomeňme na to, že se zde mluví anglicky, ale samozřejmě v převlečení za švédštinu. Aneb mé první dojmy z tak opětovaného Wallandera. Britských krimi seriálů a charismatických detektivů jsem viděla tolik, že tento podivný citlivý ňouma mě příliš nezaujal. Charisma ani sympatie mu sice upřít nelze, ale všechno ostatní je zkrátka špatně - nezajímavé zvraty, nevýrazné případy, debilní policejní postupy.. Myslím, že nadšení hodnotící by se měli podívat třeba na The Fall, Luthera nebo Good Cop, aby poznali skutečnou kvalitu. Nicméně sto lidí, sto chutí. Mě zatím Wallander neskutečně nudí a jestli dokoukám celou první řadu, tak to snad zapiju. (02.02.2015)

Kvalitní krimi podívaná. Případy jsou vcelku standardní, kladem je jejich uvěřitelnost respektive trefený balanc mezi atraktivností a nepřitažeností za vlasy. Wallander se od ostatních detektivek odlišuje zejména plnohodnotným vizuálem, kde byl plně zhodnocen potenciál švédské krajiny. Dalším kladem je naprosto precizně zahraná hlavní role, postavě Wallendera rozměry vážně nechybí, má charakter i lidskou tvář. Ke pozvolně dávkovanému budování tuhé a hrubě depresivní atmosféry přispívá minimalistický ale parádní soundtrack od stejného skladatele který se podílel na hudebním doprovodu pro neméně kvalitní The Shadow Line. (26.10.2012)

První, co mě zarazilo - že se to odehrává ve Švédsku, jsou tam švédské texty, reálie, všechno... ale mluví se tam anglicky? E? Ok, s tím můžu žít, ale nadšenej nejsu. Tom Hiddleston aka kudrnáč mlady péro hošánek mě zarazil, že vypadá kudrnatě, ale to jen tak pro zajímavost. Teď k Wallanderovi samotnymu. Kenneth Branagh je myslím solidní herec a není v podstatě nic, co by mi na něm vadilo. Akorát ty děje. V prvním díle to bylo silně předvídatelné, v druhym trošku míň, ale nakonec taky. Jinak napětí jsem u toho žádné nepociťoval, což není moc dobrá vizitka. Holt okopírovat severskou atmosféru není jen tak, že. Ten třetí díl byl ale krásná ukázka ideálně depresivní filmařiny. Všechno se sere a co se nesere, stejně neni vesely. Dokonce se to vyvrbí dost překvapivě a tím si mě asi Wallander docela získal. V druhé sérii si mě Wallander získal ještě víc. Musim si nasypat na hlavu a říct, že atmosféra teda hustá často je. Děkuji. Pěkně pochmurně se nám to vyvíjí i ve třetí sérii, která je asi nejlepší a člověk z ní má zákonitě pocit, že ten jeho osobní život stojí za hovno. V profesním životě to zas má tak, že sice všechno vyřeší, ale ty oběti a další mrtví mu na náladě nepřidaj. A čtvrtá zas trochu upadá - sice africkej díl dobry, ale ten druhej, s motorkářema nic moc. A jak se zpívá v té písničce: "Tak jdeme do finále, poslední tóny zní..." a my jsme u posledního dílu. A ten se vydařil, hlavně tím, že z Wallandera nedělá borce, kterej za život vyřeší 300 tisíc případů, ale raději má dá pořádnej důvod, proč s jeho prací skončit. Paráda. Tenhle seriál mě nakonec příjemně překvapil a určitě stojí za pozornost... (16.01.2017)