Wallander
Wallander
Wallander
Kommissar Wallander
Série(4) / Epizódy(12)
Obsahy(1)
Kurt Wallander (Kenneth Branagh) vede kriminalistické oddělení Ystadské policie. Jeho denní náplní je výslech podezřelých a vyšetřování vražd, ani po letech ale nedokáže ze své podstaty pochopit násilí, které ho stále obklopuje. Do svého zaměstnání je však maximálně ponořen, což v důsledku vede krom obdivuhodného nasazení a schopnosti empatie s oběťmi také k věčné únavě a faktu, že mimo práci nemá krom dospělé dcery nikoho; manželka ho opustila a na budování přátelských vztahů není čas.
Filmová série o třech devadesátiminutových dílech byla v roce 2008 natočena ve Švédsku podle novel švédského spisovatele Henninga Mankella. Vzhledem k příznivému ohlasu kritiky i publika by v příštích letech mělo dojít k natočení dvou dalších třídílných sérií.
(StarsFan)
Videá (7)
Recenzie (224)
"Wallander" těží nejen z výborných hereckých výkonů (kromě K. Branagha vyčnívá především David Warner v roli Kurtova otce), ale především z výrazné atmosféry, jak je ostatně pro severské detektivky (ať už filmové či literární) typické. A britská koprodukce také rozhodně nebyla na škodu. Seriál se svým pojetím drží ducha knižní předlohy a při jeho sledování jsem si nemohl nevzpomenout nejen na romány H. Mankella, ale i Pera Wahlööa a Maj Sjöwallové (kteří Mankella ostatně svojí tvorbou znatelně ovlivnili), A. Indridasona nebo třeba Johna Harveyho či Reginalda Hilla. ()
Vítejte ve švédském Ystadu, v němž kriminalistické oddělení zahrnuje čtyři policisty. A většina jen sedí v kanceláři. Tam, kde by běžně figurovala zásahovka, stačí tři lidé, protože více policistů Švédsko asi nemá. A nezapomeňme na to, že se zde mluví anglicky, ale samozřejmě v převlečení za švédštinu. Aneb mé první dojmy z tak opětovaného Wallandera. Britských krimi seriálů a charismatických detektivů jsem viděla tolik, že tento podivný citlivý ňouma mě příliš nezaujal. Charisma ani sympatie mu sice upřít nelze, ale všechno ostatní je zkrátka špatně - nezajímavé zvraty, nevýrazné případy, debilní policejní postupy.. Myslím, že nadšení hodnotící by se měli podívat třeba na The Fall, Luthera nebo Good Cop, aby poznali skutečnou kvalitu. Nicméně sto lidí, sto chutí. Mě zatím Wallander neskutečně nudí a jestli dokoukám celou první řadu, tak to snad zapiju. ()
Tak jakpak to zhodnotit. Jako detektivka je to chaotické, dost často výrazně úřaduje náhoda. Detektiv občas o stopy doslova zakopává, nebo mu obrazně řečeno padají z nebe, což s postupujícími díly docela irituje. Navíc jakmile si zvyknete, že v seriálu vždy i zdánlivě nesouvisející případy nakonec vedou k jednomu cíli, začne to být nuda. Dále detektiv téměř v každém díle dokazuje, že je v podstatě kretén, který by u policie tak maximálně obouval auta za špatné parkování (esencí jeho debility je rižský díl). Má ale štěstí, že v Ystadu je zřejmě podmínkou pro přijetí ke kriminálce co nejnižší IQ. Jeho kolegové jsou proto ještě větší hovada než on, pročež dokud jim neřekne jak, tak svojí práci dělají hůř, než slovutný putimský vachmajstr ze Švejka (viz "orgánová" epizoda). Lepší vyšetřovací práce už je k vidění i ve starých dobrých akčních Profesionálech. Inu, jako detektivka tedy naprd. A nyní blíže k samotné postavě Kurta Wallandera. No, v podstatě se všude jen tak nepříliš invenčně producíruje, kouká unaveně do krajiny, nechá si trpně nadávat od pozůstalých, rodiny, občas i kolegů. Je ubrečenou, vyčerpanou, neoholenou troskou zničenou svou prací, na vyšetřovatele vražd absolutně se nehodící. Sám Osud mu hází pod nohy jeden klacek za druhým. Dobrý ne? Jo, bylo by. Jenže byť autoři evidentně strašně moc moc chtěli, tak tu Kurtovu depku, bolest a posedlost do seriálu nedostali. Taky jak by mohli, když do každého dílu (zejména konce bývají perly) fláknou tolik laciného patosu a ještě lacinějších klišé rekvizit - umírající postřelený expolda z posledních sil mačkající spoušť ("Jsem zpátky?" "Jo, jsi zpátky"), dopadená vražedkyně zastřelivší se Kurtovi v náručí... no chce to holt velké balení papírových kapesníčků na každý díl. Nebo jeden hodně velký a bytelný pytlík. Zkrátka byl-li záměr autorů předvést nám v Kurtovi švédského Gregoryho House - kriminalistu, tak se jim to silně nepovedlo, neb výsledek je ohromná, nefungující a strašně málo uvěřitelná křeč. Tak, a pokud někdo dočetl až sem, tak mu zřejmě vrtá hlavou, proč jsem se tedy vlastně díval na celý seriál. Mno, kromě skvělého Kennetha Branagha, který i z tak mizerně napsané postavy vytřískává více, než bych považoval za myslitelné maximum, to zřejmě bude syndrom slaného preclíku v čokoládě - člověk sice nadává, jakej je to humus, ale nakonec to stejně sežere, protože mu to nějakým podivně zvrhlým způsobem chutná. Já jsem to fakt dokoukal!! P.S.: Ale hořící labutě byly fajn. P.P.S.: A abych jen nenadával, soundtrack je vynikající. ()
Nesmírně vkusné úvodní titulky. To bylo první, co mě napadlo, když jsem Wallandera viděla. Většina kriminálek láká diváka na zběsilé tempo a moderní vyšetřovací metody, což se povětšinou projeví už v úvodu. Asi znáte takovou tu úvodní půlminutu současných detektivek, kdy kamera za rockové písně nalétává na obličeje jednotlivých představitelů a v mezičase za nimi stihne ještě zabrat veškerou nejmodernější techniku, kterou právě toto oddělení k vyřešení případů používá. Wallander je jiný. Úvodní titulky jsou klidné až obyčejné, přitom ale nesmírně stylové a originální. Podobná charakteristika je pak vlastní i celému seriálu. Zatímco mě jiné kriminálky o desítkách pokračování s dokonalými, chladnými vyšetřovateli nebaví, do Wallandera, jehož první sezónu tvoří pouze tři díly, jsem se zamilovala. Vše se odehrává v jiném tempu, mnohem poklidnějším, mohlo by se zdát. Režisér se vyžívá v až perfekcionistickém zobrazení veškerého dění, takže vizualisticky změřená část mé duše od první minuty skákala nadšením. Všechny ty záběry se švédskou krajinou / pustinou jsou úchvatné a podobně podmanivá je i mysteriózní hudba, která je provází. Pár pěkných scének by ale seriálu nepomohlo, kdyby postavy pohybující se v nich nestály za nic. Tady se scénář zaměřuje hlavně na jednoho muže; vyšetřovatele Kurta Wallandera v podání Kennetha Branagha. Asi se to bude zdát zvláštní, ale právě k Branaghově roli jsem po třech dílech cítila silnější vztah než k jakémukoliv jinému představiteli kriminálky, jakého si dokážu vybavit. Tenhle chlap začal žít odděleně od své ženy, která si našla brzy nového přítele, zatímco on zůstává sám. Jakékoliv náznaky budoucího možného vztahu zabíjí svým pocitem, že je třeba k vyřešení případu udělat ještě mnohem víc a že si momentálně nemůže dovolit odejít z práce a žít svůj vlastní život. Samota na něj ale doléhá více, než by bylo komukoliv milé a nemít dospělou dceru, která ho bezmezně miluje i přesto, že on sám se považuje za mizerného otce, asi by se nervově zhroutil. Podobně lidskému vylíčení hlavní postavy navíc hodně napomáhá fakt, že nás tvůrci nechávají nahlédnout na postavu i v momentech, které by kterýkoliv jiný seriál pravděpodobně vystřihl. Kurt Wallander tedy brečí, zívá, je unavený i vynervovaný, naštvaně třískne mobilem, necítí se zdravotně v pořádku, z přepracování usne na místě činu, chodí na záchod. Takové kriminálky se mi líbí a takový doufám, že se tento seriál ještě s několika díly vrátí. A tak mě napadá: viděli jste někdo Insomnii? Mám pocit, že ten film má s tímto seriálem hodně co společného. Dodatek 11. dubna 2010: Půl roku čekám na druhou řadu v domnění, že se Branagh do Wallandera pustí až po dokončení Thora, a pak zjistím, že si druhá série odbyla svou premiéru na BBC jen pár týdnů po tom, co jsem dokoukala první. Co však k druhé řadě říci, aby se člověk neopakoval? Asi nic, tohle se musí vidět. Nejrealističtější kriminálka současnosti s nejlidštějším hlavním hrdinou, jakého jsem kdy v seriálu viděla (producenti první i druhé řady si odnesli cenu BAFTA za nejlepší dramatický seriál a Branagh má za obě řady to samé ocenění, jen za nejlepšího herce). A taky ty nejúžasnější švédské scénérie, jejichž kouzlo snad potvrdí i to, že počet Britů, kteří navštíví ročně Ystad, se po odvysílání tohoto seriálu náhle zvýšil o polovinu. Kennethe, prosím, až dokončíš režii Thora, vrať se zas do Švédska před televizní kameru. Podle dostupných informací totiž natočení dalších dílů záleží pouze na tobě. Dodatek 31. července 2012: Třetí řada opět skvělá, i když vrcholné druhé série dle mého nedosahuje. První díl s úžasným "bodem zlomu" kdesi v polovině a výborným závěrem u poradkyně sice aspiruje na jeden z mých nejoblíbenějších dílů vůbec, jinak mi ale přišlo, že tentokrát zůstalo mezi jednotlivými epizodami až mnoho nedovysvětleno a že Kurtovi rodinní příslušníci dostali až moc málo prostoru na to, abych si mohla "užívat", jak mu práce rozkládá osobní život. Hlavně druhá epizoda, kterou Wallander strávil prakticky celou v Lotyšsku, mi přišla v tomto ohledu trochu mimo; vlastně mi až přišlo, jako by Wallanderův vývoj na jeden díl naprosto ustrnul. I tak se ale už těším na finální čtvrtou řadu a na ten smutný závěr celého seriálu, který je nejspíše nevyhnutelný jako příchod zimy po podzimu, se připravuji už teď. () (menej) (viac)
Snad žádná jiná seriálová (a ostatně ani filmová) postava není tak prožitá jako Branaghův Kurt Wallander (aka chodící severská depka). Právě on ve spojení s působivou atmosférou a melancholickou hudbou; o geniální kameře ani nemluvě; z toho dělají kriminálky, na které se jen tak nezapomene, byť jednotlivé případy nejsou samy o sobě žádné žánrové terno, se kterým byste se nesetkali i jinde. Na to poněkud šustí papírem a jsou předvídatelné více než je zdrávo. Čímž neříkám, že jsou snad špatné či jen průměrné (až na hloupý, ale ani tak ne špatný díl Firewall). To platí o první sezóně (4/5), během druhé sezóny (5/5) se i dojem z jednotlivých epizod značně vylepší díky jejich "dürrenmattovskému" pojetí. Ovšem ono je to stejně jedno, protože o ty případy jako takové jde stejně "až" v druhé řadě. To třetí sezóna (4/5) pokračuje sice v trendu té druhé a je v detailech ještě lepší, ale zároveň v kriminální části ještě více papírem šustící i předvídatelnější. Na kvalitách to; opět; sice nemění zhola nic, ovšem společně s nepříliš vydařeným pokusem o změnu stylu i žánru během rižské anabáze, to znamená ústupek z piedestalu nejvyšší kvality. ()
Galéria (122)
Fotka © BBC
Zaujímavosti (7)
- Závěrečná přestřelka v 3. epizodě 2. série s názvem „The Dogs of Riga“, po které policisté nechají ležet na zemi svého mrtvého kolegu (Artūrs Skrastiņš), se odehrává před zdí, na které je nasprejovaný lotyšský nápis: „Savāc aiz sevis!“, což v překladu znamená: „Sesbírej po sobě odpadky!“. (Ezis)
- Natočeno podle knihy „Psi z Rigy“ od Henninga Mankella. (LaCasita)
- Natočeno podle knihy „Ve slepé uličce“ od Henninga Mankella. (LaCasita)
Súvisiace novinky
Zemřel herec David Warner
Nekorunovaný král filmových „záporáků“ a britský džentlmen s neuvěřitelně plodnou kariérou, která čítá na dvě sta třicet filmových a televizních rolí - těmito slovy by se dal představit David Warner,… (viac)
Angelina vystoupila z Orient expresu
Kenneth Branagh sice nevzkřísil novou sérii s Jackem Ryanem, Thor a Popelka ale vydělali takový balík, že si může dát pauzu u něčeho menšího. Jak možná víte, poslední dva roky strávil u čtvrté série… (viac)
Branagh jako Wallander ještě jednou a naposled
Wallander je bezesporu jeden z nejlepších detektivních seriálů současnosti. Možná i proto, že se nejedná o tradiční seriál – každá ze tří dosavadních sérií obsahovala tři devadesátiminutové epizody,… (viac)
Branagh zničí Jacka Ryana a americkou ekonomiku
Doufejme, že ne komerčními výsledky nové ryanovky. Ale popořadě. Kenneth Branagh momentálně válí ve třetí sérii detektivního seriálu Wallander. Už se ale připravuje na další velký hollywoodský… (viac)
Reklama