Japonský příběh lásky a nenávisti

Zapomeňte na hrdě se tyčící Tokijskou věž, hypermoderní infrastrukturu, luxusní restaurace a rej světel a barev. Tohle v Cestománii neuvidíte. Realistický, krutý, smutný i nevěřícný pohled na odvrácenou tvář japonské společnosti. "Hrdinům" budete držet palce po celou dobu a doufat, že vás v této fascinující zemi potkají jen výše zmíněné pýchy. (31.10.2010)

Myslím že nič podobne som zatiaľ nevidel, skutočne v istom slova zmysle zarážajúci dokument. Asi budem musieť sám v sebe prehodnotiť čo všetko som si myslel alebo snáď vysníval o Japonsku. Tento dokument vďaka svojmu realizmu ponúkol viac než čokoľvek iné čo by sme snáď mohli zhliadnuť na tuto tému. (21.02.2011)

Hodně otevřená zpověď japonského páru, příslušníků "nové rozrůstající se vrstvy v japonské společnosti, tzv. nejchudších pracujících", žijícího v maličkém bytě bez oken a i přes tvrdou práci v několika zaměstnáních neustále balancujícího na hranici chudoby. Dokument je to opravdu ostrý a kritický, ukazující, že západní kapitalismus v kombinaci s východní mentalitou (výsledky, výsledky, výsledky) a tradicionalismem produkuje navenek vyleštěné bohatsví, ale ve skrytu nelítostně drtí a vysává obyčejné lidi, kteří bez dostatečné sociální záchranné sítě mohou v mžiku skončit jako bezdomovci (nebo sebevrazi). (22.06.2012)

Ona už vypadá dost unaveně a strhaně, v práci prý nenalézá uspokojení. On má smysl pro humor , nadhled, což moc lidí nemá. Zřejmě platí vysoký nájem někde v centru a popíjí po barech, když stále smrdí jenem. Oba jsou kuřáci což je vidět na jejich pleti. Když už to po 40 minutách začne být v jejich kutlochu a zaplivané čtvrti nesnesitelné, vyrazí se na výlet. Dědeček hosty v bytě kouzelně baví zpěvem karaoke. (13.11.2020)

Dokument ostrý jako břitva a nemilosrdný jako bohyně pomsty. Je to přesně ten film, který tady na trhu dosud chyběl, a odhalující přesně to, co např. chybělo našemu Špátovi v jeho jinak velmi zajímavém dokumentu Japonsko, má láska. Režisér na začátku říká, že chtěl zmapovat, co pohání japonskou společnost. To se mu sice tak úplně nepovedlo, ale jednak přišel s velmi zajímavým hrdinou a životním příběhem, jednak - a to především - dokázal odhalit to, co Japonsko jako kolektivistická společnost, kde hlavním požadavkem je neztratit tvář, pečlivě skrývá. To znamená neúspěšnou část své společnosti, chudobu, která má svou odpudivou stránku a která nemá oporu ve společenských institucích. Hrdina filmu ztratil po ekonomickém krachu v roce 1992 svou živnost a teď je odkázaný na svou partnerku. To je z hlediska tradičních japonských hodnot přímo děsivý handicap... Celkový dojem: 85 %. (28.10.2010)