Bang Bang Club

Mám ráda novinářskou fotografii a rozhodně bych si netroufla ji srovnávat s tím póvlem, co leze lidem do ložnic a říká se mu paparazzi. Novinář může zapomenout na svoji profesi a pokusit se zachránit jednoho člověka, nebo může být ten, kdo svou prací zachrání celou zemi. Tento film je mimo jiné i o velkém morálním dilematu, které válečný fotograf musí řešit. A je velká škoda, že snímek má několik hluchých míst, protože jinak by otázky okolo profese válečného reportéra zněly mnohem důrazněji. (01.01.2015)

Přišlo mi to takové skoro polodokumentární, leč velmi zajímavé. Umírají nevinní i vinní lidé a práce fotografa je tohle dění zaznamenat. Někdy jde o život jeho, někdy druhých a nastává dilema zda zasáhnout do děje. Vzpomínáte na slavnou fotku z Vietnamu, kdy plačící nahé dítě běží blátem? Ovlivnila spoustu lidí na celém světě, poopravit názor a změnit svůj postoj. I kdyby tohle nešťastné dítě a válečný fotograf změnili myšlení jen jediného člověka, splnilo to účel. A o tom tahle práce je. Ale mnohdy za ní zaplatíte mnoho, i cenu nejvyšší. Všichni se mi ve svých rolích líbili, ale Taylor Kitsch přece jen nejvíc. (17.09.2014)

Neskutečně zajímavá tématika, ale zpracování je takové mdlé a bez nápadu, což je prostě strašná škoda. Parta mladých fotografů je navíc sympatická jen do chvíle, než se začnou chovat jako hyeny a hrát si na nesmrtelné hrdiny. Celkovou atmosféru JAR to ale má, hrůzy války jsou z toho cítit, byť ne úplně přímo na kameře. (10.09.2017)

,,NAŠÍ PRACÍ JE SLEDOVAT, JAK LIDI UMÍRAJÍ“..... /// Afrika, boj mezi Inkhaty a ANC, ale přesto všechno násilí chlápků s krvavejma mačetama si nemyslím, že jde o politickej film. Už jen to, že celej konflikt je osvětlenej jedinou (srozumitelnou) větou. A kde jinde zdokumentovat činost skupiny ,,BANG BANG“ než v JAR? Spíš se zamejšlím nad jinejma věcma: kdo dokáže běžet vedle hořícího člověka.... kdo dokáže nechat na poušti bez pomoci..... ,,TVOJE FOTKY SE OBJEVÍ PO CELÝM SVĚTĚ!“ Tohle není o pocitech...tohle je prostě skutečná realita, autentickej film (příběh), úvaha, kdo si zaslouží Pulitzerovu cenu a samozřejmě taky, že fotograf je jenom člověk (to fakt mohlo bejt kratší...). Fotografové ve víru událostí, vnitřní touha po senzaci, po adrenalinu, beze zbraně jen s foťákem v ruce. Že by jim šlo především o člověka?....,,PROČ JSI TAM CHODIL?“... ,,PROTOŽE MĚ TO VYDĚSILO!“ Chorobná touha dostat všechny ty zlý a ošklivý věci na kousek papíru! Emoce nevzbuzuje smrt. Ta se očekává. Zaujala mě spíš otázka: ,,MYSLÍTE, ŽE JSTE SE ZACHOVAL SPRÁVNĚ? Možná, že v tomhle je síla tohodle snímku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem ujetej na příběhy dle skutečných událostí a knihu ,,The Bang-Bang Club Snapshots from a Hidden War“ od Grega Marinoviche a Joao Silvy číst nebudu. 2.) Jsem fotbalovej rowdies a chci se ,,udělat“ na pouliční válce. 3.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (30.01.2012)

Když se ve filmu sejdou hyeny a opice, nikdy pořádně nevím, komu fandit. Velmi si totiž vážím mrchožroutských paparazziů, co trpělive krouží kolem supa, který trpělivě čeká, až se mu dodělá večeře! Jsou to totiž děsní hrdinové, kteří dobře vědí, že kamaráda s průstřelem břicha je nutné nejprve dobře nasvítit, pořádně ofotit a teprve potom začít s resuscitací. Jednou přece ten pravý masakr cvaknout musí, aby si pak mohli pulírovat Pulitzera a Enšpíglovi s Malarkeyem přistál ráno na zápraží Blesk i s obrázky! Rovněž si nesmírně vážím kulturních, vzdělaných a pracovitých lidí, co jsou schopni udělat z malebného, prosperujícího státu Súdán dřív, než byste řekli liný negr. Docela nedávno jsem byl v Jaru, a tím nemyslím, že jsem jako myl nádobí, nýbrž jsem vezl Radovanovi nějaké to teplé spodní prádlo, a noční procházky romantickými zákoutími Johanesburgu jsou přesně tím pravým pro nešťastné milence, kterým v lékárně neprodali strychnin. A ke vší té glorifikaci těch, co si to právem zaslouží, je to jako bonus i pěkná nuda! (12.04.2012)