Áno, šéfe!

Extrém proti extrému...aneb diváci se počítají... a tak je tu žoviální pseudokuchař Babica versus nekompromisnímu prostořekému Pohlreichu... Nova versus Prima... ale kde je nějaké kloudné vaření? Beru to jen jako zpestření jiného úhlu pohledu...ale podvědomě jsem s Pohlreichem... Ty tam tam jsou totiž doby, kdy jsem chodil či jsme chodili do restaurace nechati se více či méně inteligentně okrást...za mé peníze chci v restaurace adekvátní službu...čerstvou... (11.03.2009)

Když jsem poprvé viděla Ano, šéfe!, běžel v televizi zrovna díl z Vejprnic u Plzně a slovní zásoba Zdeňka Pohlreicha složená především z obměn slova vůl a kurva, mě přesvědčila, že pro mě tento pořad asi není to pravé. Snaha vyhýbat se v televizi jak Ano, šéfe!, tak i jeho hlavnímu představiteli mi vydržela pěkně dlouho. Vlastně až do doby, kdy mi má drahá sestřička o nějaký půlrok později řekla, že poslední dobou na Ano, šéfe! ujíždí a sleduje na internetu již odvysílané díly. Vkus máme velmi podobný, víceméně až na výjimky totožný, tak pro nedat této televizní senzaci ještě jednu šanci? Pustila jsem si tedy v archivu Primy několik epizod a můj názor se o 180° otočil. Ono to totiž není ani tak o ponižování účinkujících, jak se mi zpočátku zdálo, ale hlavně pomoci konkrétním podnikům na území ČR. Proč by jinak majitelé své restaurace to pořadu přihlašovali dobrovolně? Kvůli znemožnění se v televizi to asi nebude. Spíš na tom bude mít podíl fakt, že Pohlreich už řadu podniků dokázal za týden vyzvednout o třídu výš a pomohl jim vyhrabat se aspoň částečně z červených čísel. A ano, po těch několika dílech musím taky přiznat, že má Zdeněk Pohlreich i jisté charisma, které tu všichni tolik vychvalují. (31.08.2010)

Tomuhle pořadu jsem zkrátka nepropadla, připouštím však, dostal jen 2-3 šance: poprvé jsem se dívala možná dvě minuty, než mě to přestalo bavit, podruhé jsem se snažila a vydržela tak 20 minut, včera (potřetí) jsem po 10 minutách usoudila, že tenhle typ pořadu prostě není pro mě. Jde o něco nového, to hodnotím kladně. Pohlreich je sice nesympatický na pohled, ale projev nemá vyloženě špatný, personál je taky někdy celkem vtipný. Pro mě jasné dvě hvězdičky, nevidím důvod pokračovat ve snaze zařadit se mezi příznivce "Ano, šéfe!". 40% Edit: náhodou jsem se k pořadu znovu přichomýtla a přidávám puntík, nebylo to úplně nezajímavé. Dojem nestačí, abych "Ano, šéfe!" vyhledávala, ale přinejmenším už se mu nebudu plánovitě vyhýbat. 55% (15.05.2009)

TV-pořad (Reality show). Výborná, kulinářská reality show se Zdeňkem Pohlreichem, jehož přísný pohled na věc se mi velice líbí a myslím si, že se i dosti vyplatí. | Průměr všech zhlédnutých (odvysílaných) epizod: 80% (4*) | (15.10.2013)

Abych se přiznal, je pro mě Ano, šéfe! zjevením. V českém polistopadovém mediálním provozu nenacházím lepší televizní pořad. Zdeněk Pohlreich je nejprohnanější intrikán ze všech a celej svět řídí z tajný základny na odvrácený straně Měsíce. Casey Ryback is dead. ____ Nejzajímavější je na pořadu Zdeňka Pohlreicha způsob, s jakým demaskuje dlouhodobou obtíž české filmové publicistiky a komentaristiky, kterou je pobuřujícně odbytá stylistika. Ledabylý způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků v psaném projevu i způsob jeho výstavby činí z nejednoho textu odvar z prázdných makovic, jaký kapával z publicistických cumlů v éře domácího žurnalismu za absolutismu bachovského. Převážná většina škrabalů jazykové nuance promýšlet nemíní. Bohatě vystačí s floskulemi (neschopnost věc podrobněji analyzovat - je to zajímavé, úsměvné, kultovní; nebo malou slovní zásobu ve vlastní mateřštině - casting, brífink), jídelními metaforami (tvůrci servírují, žánrová jednohubka, labužnická podívaná, dojem z kočičko-pejskovského dortu), klišé a vžitými frázemi (než se film dovleče ke konci, postavy ožívající v barvitých reáliích, posunout tachometr na vyšší obrátky, laciný kulisy a minimální rozpočet, režisér mě opět srazil na kolena) a maloměšťáckým humorem (tělo postavy působí jako repelent sexuálního apetytu; arogantní macho s citlivostí elektrické sbíječky). Proti nim stojí jazykový purifikátor Zdeněk Pohlreich, kterému tento stav nedal spát: „Hlavně, že tady máme jukebox, ale není tu struhadlo na brambory.“, „Pánové, tímhle tempem byste mohli dělat tak maximálně svačináře v hladomorně.“, „No, to je dost, že ses konečně voholil, si byl zarostlej, jak rezervní Kristus.“ Národní buditel Zdeněk Pohlreich pokračuje tam, kde před dvě sta lety skončil Jungmann s Dobrovským – čistí, brousí, apologetizuje. Dává rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. (18.01.2010)