Obsahy(1)
Anička - příběh o malé holčičce a o jednom dni, který se rozhodne strávit na dětském hřišti. K jejímu zklamání ale na hřišti nejsou žádné děti, jen jakýsi muž... Film režíroval posluchač prvního ročníku Jiří Horut. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (13)
Vyvstává otázka kdo byl onen náhadný muž. Žánr drama se nám snaží něco podsunout, nicméně já se domnívám, že šlo o otce s kterým nemá matka Aničky po rozvodu zrovna vřelý vztah a on chudák nemá žádnu možnost jak svou dceru občas navštívit XD. ()
Neoriginální přístup k poměrně závažné tématice, dobré leda jako reklama typu „hlídejte si své děti“. Navíc, ze začátku to vypadalo na mnohem depresivnější podívanou. ()
TV/// Obsazení 5/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Efekty 5/10/// +hudba, tak nějak ze života –relativně krátké/// No kdo by neznal situaci (kdy k neštěstí stačí trochu), když necháte dítě, aby si samo(bez dozoru) hrálo na pískovišti. Nikdy nemůžete vědět co je ten náhodný pán zač a jaké má úmysly. Děj snímku sice ničím nevynikne, ale díky příjemné hudbě se dá zhlednou i vícekrát./// Celkem 60%/// ()
na prvácke cvičenie VEĽMI SLUŠNÁ a podarená práca, technická stránka ma oslovila viac ako príbehová, vedenie hercov bolo asi najlepšou zložkou ()
Příběh o Aničce je jedním z nejmocnějších příběhů z Noci filmových nadějí. Svou tíživou atmosférou dopadá na diváka a nutí ho přemýšlet o věcech. Za jistý omyl bych považoval vyobrazení Aničky jako erotického symbolu, což vzhledem k jejímu věku je přehnané a nevhodné. Ale něco podobného lze odpustit, zvláště pak když režisérem je posluchač teprve prvního ročníku Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. ()
Tuto "nezdařilost" jsem měl možnost shlédnout v projektu ČT, a ničím me toto psychologické drama neuchvátilo, bohužel. ()
Pro mě osobně skvělý příklad toho, že zajímavý (až mrazivý) filmek se dá natočit i s absolutním minimem prostředků. Má to výbornou pointu a dobrou hudbu. Můj favorit v soutěži mladých talentů. (A to ani nikoho z tvůrců neznám a nejsem s nimi v příbuzeneckém vztahu.) ()
Z toho filmu docela mrazí v zádech. Musím říct, že tohle se opravdu povedlo. ()
režie: Jiří Horut, hráli: Anička Burešová, Luboš Veselý, Tereza Burešová // Perfektní hudba! ()
Jako kamerové cvičení zajímavé (zaujaly mě zejména dva záběry - stíny na stěně domu a kamera "běžící" za Aničkou přes pískoviště), ale příběh má divně rozvrženou gradaci a tím není úplně jasné (aspoň tedy mě ne), co z něj vyplývá. ()
Ten konec mne uchvátil. Celkově se mi to moc líbilo. Snímek mne donutil přemýšlet na hodně, hodně dlouhou dobu. ()
Jako cvičení velmi dobré, ovšem je otázka, jestli zrovna cvičení by měla vyplňovat nový projekt ČT, kde bych očekával již trochu vyzrálejší a komplexnější dílka. Zpátky k Aničce. Je patrné, že se J. Horut nechal inspirovat filmem M od Fritze Langa. Z tohosi vypůjčil nejen téma, ale i některé prvky: hru s míčem (která tu byla příliš protahovaná) a scénu s pomerančem. Oceňuji však ne zcela doslovný konec, který sice nevyvolává mrazení, jak zřejmě bylo jeho smyslem, ale nechává alespoň malý prostor k úvahám. ()
Filmová řeč opět o hovně. Na konci mě zamrazilo jen z toho, jak je to v prdeli a o hovně. Rádoby dobrý o něčem, přitom o ničem. Maximálně o hovně. Ale jinak se mu daří. ()