dezert

Adikts jsou edgy asi jako středoškolák, který si zapálí cigaretu deset metrů od školy a mudruje o životě den potom, co si přečetl Sezónu v pekle. Strašný postavy, herci, kteří neví, co s nimi dělat, tak smutně improvizují (aspoň doufám, že improvizují a že jejich výbuchy nebyly součástí scénáře, protože jestli jo, je to ještě horší). Každopádně mi je všech herců líto, protože dělají maximum. Děje asi na čtyřicet minut, subjektivní délka nekonečno, a samozřejmě Meky, dodávající poslední dobou každýmu druhýmu seriálu falešnou hloubku. Jestli je Adam Sedlák náš nejprogresivnější filmař, tak je česká kinematografie docela v háji, protože je pořád zhruba 15 let pozadu za všemi trendy.

Jak se jmenuje film, kterému se v psychopatičnosti premisy vyrovná leda Táta v sukni a North? Uhodli jste - Přežít Vánoce.

Holky fakt vypadaly, že jsou v pohodě, ale tím to tak končí. Film, kde se prázdný tlachání vydává za autenticitu, dojímání se nad sebou za hloubku a režisérský tápání za originalitu.

Na westernovým půdorysu odvyprávěný příběh, který má VŠECHNO! Swayzeho v nejlepší formě, cool auta, hlášky, kozy, skvělý bitky (ať už mano a mano nebo hromadný potyčky v hospodě), Sama Elliotta, obří výbuchy, bluesrockový soundtrack, a když si myslíte, že už víc chtít nemůžete, tak přijede monster truck, aby zmačkal asi deset aut v řadě. A to ještě není ani zdaleka konec filmu. Macho osmdesátky v té nejkrystaličtější podobě.

Kdyby v muzeích visely filmy, Zuřící býk by musel jet ve smyčce jako vrcholná ukázka filmového umění. Každá jeho složka - od střihu, přes kameru, zvuk, až po herectví - využívá možnosti filmového média na maximum a pak ještě o trochu víc. “To je kumšt! Jo, to je kumšt.”

David Bowie byl génius, Brett Morgen je génius. Ultimátní film o ultimátním umělci. [Cannes 2022]

Nejhorší způsob manipulace s divákem - tváří se to jako sociální drama ze života, ale přitom je to jeden velkej (a těžko uvěřitelnej) konstrukt. Během filmu se nedozvíme v podstatě nic o hlavní postavě, ale hraje kýčovitá hudba, která vytváří zdání hloubky. Obsahuje ty nejotřepanější scény, jaký člověka můžou vůbec napadnout (začneme si zpívat v autě na cestě do nikam, jsme svobodní!). Dvě třetiny filmu sledujeme příběh novozélandské umývačky oken, která se snaží udělat party pro svoje děcka, aby se to v poslední třetině změnilo v nějakou variaci na Psí odpoledne, režírovanou Nickem Cassavetesem v jeho nejhorších chvilkách. A když vám film nezachrání ani Thomasin McKenzie, víte, že máte problém. Na druhou stranu, lidi kolem pobrekávali. "Až se mi rozmazal make-up," pravila jedna paní. Takže to asi funguje a jsem jenom moc velkej cynik.

Tohle je tak čistý jako máloco za poslední dobu. Film, kde v podstatě chybí děj, zápletka a konflikt. Scény (a kolikrát ani záběry) na sebe skoro nenavazují, postavy se chovají do jednoho jak totální idioti, po nějakých vtipech ani památky. Režijně a scenáristicky na úrovni amatérských filmů, který se dostaly na festival v Uničově. Jestli tohle není dno Kolečkovy už tak dost pochybné tvorby, tak si nechci představovat, co přijde příště.

Rozhodně lepší jak Harlinova prasárna. Tahle verze má ale svých problémů dost, především v tempu a gradaci. Ve chvíli, kdy by mělo Pod nadvládou zla vrcholit a být nejnapínavější, se sotva vleče do konce. Stejně tak ďábel vypadá spíš jako týpek, co má AIDS. Aspoň je tady nad čím přemýšlet, i když Schraderovo téma hříchu a vykoupení je furt dokola. Ve výsledku jsou oba filmy nejzajímavější jako studijní materiály, jak se dá jeden film natočit dvakrát úplně jinak.

Je velká škoda, že ten seriál celou dobu jen naznačuje, čím mohl být, kdyby ABC nechala Normovi volnou ruku. První série je fantastická. Všechny Normovy trademarky jsou na svým místě (člověk se sice bojí, že neuslyší "crackwhore", ale naštěstí přijde i to). Hlavní hrdina, kterej má všechno u řiti, je přesně to, co Normovi sedí a asi i to jediný, co je schopnej zahrát. Aby se jeho neherectví vyvážilo, jsou zde skvělí Laurie Metcalf, Ian Gomez a především Max Wright, který nastoupí v půlce první sezóny a každou scénu až do konce seriálu si ukradne pro sebe. Je potřeba zmínit i Wiener Doga, kterej drhne břichem o zem, doslova. Druhá série pokračuje spoustou silných epizod (Norm vs Death, Norm vs The Boxer, Norm vs Fear a další) a především se ustanoví naprosto absurdní cold openingy (vysvětlování ratingů tím nejblbějším způsobem, Pokémon, Richard Pryor ve své poslední roli). Ty ale bohužel s postupem času vymizí a z Norma se začne stávat normální sitkom, což je asi to nejhorší, co ho mohlo potkat. Třetí série je brutální sešup dolů, kdy přístup "mám všechno u řiti" potkal nejspíš i scenáristy, takže se dočkáme naprosto nesmyslných zápletek typu Danny a Shelley spolu (WTF), Taylor, která se najednou zamiluje do Norma (WTFx2) a přiblblých stunt castingů (Dr. Phil, Mills Lane (WTFx3) a další). Největší důkaz toho, jak byla ta show už televizi ukradená, je vložená epizoda Norm vs Cuba, natočená pro druhou sérii a hozená před konec třetí, takže v kontextu všeho vůbec nedává smysl. Především se ale úplně změnil Normův charakter, kdy se z toho sebestřednýho hajzlíka snažili udělat sympatickou postavu, která už jen legračně šikanuje Denbyho. Velká škoda, že to takhle dopadlo, protože ta podvratnost prvních dvou sezón byla v čudu. Člověk se ale ve výsledku nemůže divit, že to po třech sezónách zařízli. Normův humor je pro primetime pořád moc na hraně - i když tady se mu snažili hrany obrousit, jak jen to šlo - a dělat si srandu z lidí, kteří jsou různě podivní, asi taky není cesta ke slávě.