Fish Tank

Největší překvapení letošních Varů; toto britské realisticky popisné sociální drama je natočené s neuvěřitelnou lehkostí a místo emocionálního vydírání je plné humoru a autentické mluvy. Závěrečné loučení dvou objímajících se sester slovy: "I hate you" "I hate you too" je zcela odzbrojující. Cool as Fokk! (13.07.2009)

Katie Jarvis jako patnáctiletá rebelující dcera matky alkoholičky a děvky mě přesvědčila, jak to v dnešním Essexu chodí a jaká dokáže být život svině. Namísto rybího akvárka nám však Andrea Arnold naservírovala nekompromisní kalnou tůň, ve které se sice ryby neztratí, za to však občas přes stromy nevidí les. Zmínil jsem ji jednou, zmínim ji i podruhé. Neherečka Katie Jarvis mě okouzlila, dokázala jasně a přesvědčivě ukázat, jak to v podobných dysfunkčních a navíc neúplných rodinách bývá a souhlasil jsem snad s každým (na výjimku či dvě) jejím gestem nebo činem. Ve skutečnosti si však myslím, že situace je většinou ještě horší, než nám její obraz Fish Tank předkládá. Na podobné filmy však nemají dnešní filmaři koule, a tak musím s vděkem kvitovat odvahu Andrey Arnold alespoň za tohle. Bravo. (30.08.2010)

Britské sociální drama je v kinematografii pojem a v rámci žánru patří Fish Tank z mého pohledu do absolutní špičky. Výkon Katie Jarvis mě doslova uzemnil a okamžitě jsem si kladl otázku, jak to, že jsem tuhle úžasnou holku v ničem jiném dosud neviděl. Následně mi došlo, že neuvěřitelná autentičnost jejího výkonu pramení z toho, že vlastně představuje sama sebe. Ale ani tenhle fakt nesnižuje její přirozený talent. Škoda, že se nenašel nikdo, kdo by s ní dále pracoval, její projev zkultivoval a udělal z ní skutečnou herečku. Každopádně Fish Tank jako intimní drama o milostném poblouznění a následném vystřízlivění teenagerky z britské nižší třídy můžu jenom doporučit. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2015)

Strašně hezký film, který mě zcela dostal. Děj se odvíjí s neuvěřitelnou lehkostí, tempo vyprávění a styl snímání všech postav je neobyčejně přirozený a poddajný - člověk má pocit, že nesleduje hraný film, ale spíše voyeurské nahlédnutí do života jedné sympatické mladé slečinky - mluvit o tomto filmu jako o nepřiznaném hraném dokumentu by možná nemuselo být od věci. Za zmínku určitě stojí samotná hlavní postava, v odzbrojujícím hereckém podání Katie Jarvis - je to neuvěřitelná sympaťačka, kterou si člověk nemůže nezamilovat a nedržet jí palce. Jenom jak o ní teď píšu, mám pocit, že ji zcela zbožňuji a že bych se s ní chtěl sejít naživo a úplně se rozplynout v jejím světě, který mi s odstupem přijde strašně krásný a poetický, i když ona sama by to tak možná neviděla. Když jsem se o tomto filmu dozvěděl, jenom jsem pohrdavě odfrknul, ať už konečně někdo natočí film o nějakém teenagerovi, který to má v životě lehké, a budu ho nosit na rukou - osobně mám pocit, že podobných filmů o strastech dospívání jsou mraky a už mě nudí k smrti, ale zrovna v tomto případě by bylo velmi neuvážené nechat si ho ujít - je to nenápadný filmový skvost, který se člověku dostanu pod kůži a zůstane tam velmi, velmi dlouho. Filmová krása, pro níž je 5 hvězd málo. (03.05.2015)

Pre mňa je najdôležitejším kritériom pri hodnotení filmu jeho schopnosť vtiahnuť diváka do deja. Chcem pri nich zažívať ten pocit, že zabudnem na to, že som v kine, alebo v obývačke a prestanem vnímať čas. Potom je jedno, či má film hodinu, dve, alebo tri. Fish tank je presne takým filmom. Potom mu môžem odpustiť aj niekoľko nedostatkov, ako napríklad určitú predvídateľnosť deja, zásadný zvrat v tomto filme cítiť už niekoľko desiatok minút vo vzduchu. Geniálne sú herecké výkony úplne všetkých zúčastnených a schopnosť scenáristu napísať pre nich scény, v ktorých sa nejakým spôsobom zachovajú, alebo niečo povedia a divákovi to napovie, ako sa postava zachová trebárs o hodinu neskôr. Čiže film je silný v detailoch. Hlavná postava prejde takým výrazným vývojom, aký som už dlhšie v nezávislom filme nezaznamenal. Témou samou o sebe je fakt, že dnešní nezávislí tvorcovia sa v prevažnej väčšine zaoberajú sociálne slabšími vrstvami obyvateľstva, čiže ľudmi, ktorí na podobné filmy nechodia. Bergman, Allen, alebo Antonionni sa zaoberali viac intelektuálmi, čiže cieľovou skupinou svojich filmov. Už som to viac krát spomínal a myslím, že je to téma hodná poriadneho rozboru v nejakom filmovom magazíne, alebo diplomovej práci. (10.01.2013)