Chvíle pro píseň trubky

Gustava Bubníka nemám rád, ovšem toto je asi jeho nejlepší výkon. Tento televizní film je docela příjemně natočený a líbila se mi hlavně Lenka Pichlíková, nejen to, jak byla moc hezká, ale i to jak zvládla roli, vůbec bych nehádal, že jí v té době bylo už 26 let. Ovšem jako celek to nebylo zase nijak výjimečné. Takže lepších 60 %. (03.05.2021)

Nevýrazná unylost. 1)  Vidomý Jirka si dal pusu s nevidomou Káťou a pak ji nechal. Celé se to odehrává v pohřebním soucitném pietním tónu. Tento přístup se mi hrubě nelíbí. Asi bych na místě (jakkoli) postižených nechtěl být předmětem trpělivého soucitu a to ani, když je vyjádřen ohleduplně._____ V této souvislosti se nabízí srovnání s brazilským filmem V jeho očích. Připouštím, že je nefér srovnávat film s televizní inscenací, která vznikla navíc o 34 let dříve, ale nemohu si pomoci._____ 2)  Nechápu, proč musel být dnešní dabér Bubník dabovaný Dlouhým a Vacek Romanem Skamene. Pokud to herci nezvládali, mohli rovnou obsadit jejich dabéry._____ 3)  A teď to nejlepší. 18letý Gustav Bubník (zamilovaný trumpetista Vítek), 18letý Tomáš Vacek (blonďatý Jožka), Martin Miláček nezjištěného věku (básník Láďa) a zejména velmi přitažlivý 24letý Vladislav Beneš (učeň Jirka). (14.05.2021)

Je asi velký rozdíl mezi tím nevidět od narození a zrak postupně ztratit, což ze všech smyslů je nejspíš tou nejhorší ztrátou. Film může působit trochu naivně, protože od počátku je vlastně jasné, jak to celé dopadne. Je totiž taky otázka, co chtěla postava Vladislava Beneše dokázat. Překvapilo mě, jak rychle ho dívka přestala bavit. S prvním zklamáním ale ženy rychle pochopí, že frajerství je lákavé jen chvíli, ale pak je lepší někdo, s kým lze očekávat nějaké jistoty. Ty dva navíc dost pojilo. Škoda, že Lenka Pichlíková si po tomto filmu už moc nezahrála... (28.02.2024)

"Sme ti jí snědli." Narodit se jako nevidomý musí bejt blbý, avšak přijít o zrak v průběhu života je ještě blbější. Nejblbější jsou však ty překonané názory z tohoho melodramatu, které říkají že zrakově postižení mají žít pouze mezi zrakově postiženými a podle kterých si nevidomé dívky nemají vytvářet citové vazby ke zdravým kamarádům, protože by to nebyl opravdový cit, ale jen soucit. Mě na tomto televizním filmu tak nejvíc zaujala slovenská lidová ukolébavka "Zahrajte (mi) tichúčko", kterou zpívá hlavní hrdinka Katka společně s pěveckým souborem. (21.12.2016)

Zlatou nymfou oceněná kýčovitá romance z pražského ústavu pro slepé konzervatoristy. Exportní směska, jež si nezadá s Herzovým artiklem Den pro mou lásku, těží z ideálního obrazu nevinné mládeže, která pěstuje umění, skládá básně a vyjadřuje se vznešenými slovy, z malostranských kulis, srdceryvného dívčího chóru, i nezbytné vánoční melancholie. Určitou přirozenost v situacích však filmu upřít nelze, především vztah dívky ztrácející zrak k bezhlavému mladému restaurátorovi zaujme svou hořkou poezií, jež působí rozhodně lépe než přecukrovaný vztah stejně postiženého mladíka ke stejné slečně. A navíc se Ráža opět mohl opřít o svěží herecké výkony mladých představitelů, které ovšem scénář občas dostával do trapných chvilek. I tak nejvíc válela Vítkova malá ségra v podání Jitky Suchanové. Škoda, že se objevila jen ve dvou scénách - její živelnost by určitě rozproudila unylé plynutí inscenace a věčně zasněné výstupy ostatních. (24.07.2015)