Bez mena

Vizuálně je to možná fajn, příběhově mě to ovšem docela minulo. Máme tu brutalitu pouličních gangů, snahu dostat se za hranice i několik zmařených lidských osudů. Mezi tím vypráví debutující režisér milostný příběh mladého gangstera a dospívající dívky, který ve své druhé polovině přestává být zajímavý a začne být hodně předvídatelný. Vše odstartuje porušení základního pravidla gangu – jeden píchl druhého. A pokračuje snahou imigrantů dostat se do Spojených států na střechách vlaku. V kulisách často zpustošených měst se tak kloubí sociální drama, milostný příběh i thriller, nic však i přes solidní autenticitu neposadí diváka na zadek. Vadila mi i pasivita některých postav, ve finále tak leccos schematicky ústí tam, kam leckterý prokalkulovaný kousek let minulých. Snímek jsem navíc bohužel viděl v dost mizerném českém dabingu, což výsledném dojmu moc nepřidá. (12.06.2014)

Určitě je to na jednu stranu hodně hezký. Krajina, okolí, atmosféra. Ale na tu druhou stranu je příběh jedna krutá depresíva, takže je těžký si udržet hlavu v oblacích jako samotná herečka, která se proplétá celým příběhem. Smutný, že i v týhle době vznikají takové příběhy. Když si uvědomím na co si lidé stěžují u nás... (17.05.2010)

Cary Fukunagu nasledovaného moc nemám, viděl jsem od něj pouze Beasts of no Nation a Sin Nombre je podobně laděný snímek, tedy z drsného prostředí s dětmi. Mexiko, uprchlíci a mexické gangy je docela aktuální téma, takže velmi zajímavý příběh, který obsahuje pár drsných scén, především finále je velmi intenzivní a nečekané. Já jsem spokojen bavil jsem se. 80% (12.10.2017)

Škoda nalinkovaných šablon událostí budoucích, které se před vámi po celou dobu míhají jako směrové tabule na dálnici, a tak v každém okamžiku víte, co bude následovat. Nebýt téhle, bohužel ne zas až tak drobné, vady na kráse, bylo by Sin Nombre díky zárodku beznadějné romance na pozadí nijak vyděračské sociální sondy o mnoho výživnější exkurzí do jednoho z abscesů lidského bytí. I když těžko říci, skutečnou syrovost Fukunaga na plátno evidentně přenášet nechtěl. Chudoby, zmaru a oné beznaděje se dalo "zneužít" mnohem víc. Originál Pandořiny skříňky zůstal v trezoru. Čtyři bez přemýšlení, což je docela divný, (nejen) Kevspu k tomu Sin Nombre nutil. Snad to nebolelo. Filmová Výzva 2016 od SlecnaSmilly (17.01.2016)

Rozhodně to není příjemný film ke koukání. Spíš hnusný a depresivní... Obvykle se podobně pojatým filmům říká "naturalistický", což (v případě, že to znamená vykreslení života "jak je") sedí docela přesně. Život určité komunity - pouličního gangu - se všemi jejími zvyklostmi a zákonitostmi, nevýjimaje násilí, je zde podán velmi přesvědčivě. Příběh gangstera Caspera se navíc v určitou chvíli protne s příběhem uprchlíků směřujících na střeše vlaku do vysněných USA a dohromady pak vytvářejí obrázek neutěšené situace v jedné z nejneklidnějších zemí střední a jižní Ameriky. Fukunagův debut je v tomto směru velmi vyzrálý; je přesvědčivý a vybízí k přemýšlení o možnostech přežívání v životním prostoru, jehož základní charakteristikou je přílišná omezenost (tj. nedostatek vzdělání a příležitostí k jakékoli seberealizaci mimo gang, chudoba, permanentní ohrožení na životě apod.). Po technické stránce nelze filmu nic vytknout. Chyběla mi jediná věc: Lepší naznačení motivace jednotlivých postav. Mohu se celkem bez problémů domýšlet, proč lidé houfně prchají z Hondurasu do Států, ale rád bych také lépe pochopil motivace a ideologický základ oněch pouličních gangů. Globálně sice mohu chápat vstup do takového gangu jako "alternativu" k neperspektivnímu živoření na ulici, ale to mi nestačí. To je ale jen detail, který nijak neumenšuje "zážitek" z filmu, který je čistým příkladem existenciálního dramatu. (23.05.2011)