Iluzionista

Další neobvyklý animák od režiséra oceňovaného "Tria z Belleville", který svého tvůrce skutečně nezapře. Opět zde máme jednoduchý příběh, ve kterém se takřka nemluví a většina konverzace se smrskává na nevýrazné mumlání. Oproti již zmíněnému "Triu", které nebylo zrovna mým šálkem kávy jsem byl s "Iluzionistou" nadmíru spokojen. Přímočarý příběh o kouzelníkovi, který nemá moc peněz a tak cestuje po světě, kde v prázdných sálech či zatuchlých hospodách předvádí své umělecké kousky a jednoho dne potká dívku, která se k němu na jeho pouti přidá, má naprosto kouzelnou animaci, která oproti americké konkurenci, může působit poněkud kostrbatě ale ve své podstatě je krásná, neuvěřitelně detailní a převážně v exteriérech doslova úchvatná. Dalším plusem snímku jsou věřte nebo ne úžasné ale minimalistické herecké výkony, kdy se postavy nevyjadřují verbálně ale přesto poznáte co cítí a co chtějí říct, ačkoliv jejich činy nemusejí zrovna vždycky dávat smysl. Kdo viděl předchozí režisérův animovaný film, ví co může očekávat i v tomto případě. Jedná se o zvláštní film, který masový divák přejde mávnutím ruky ale ti, kteří mají opravdu rádi filmy a potěší je když se občas objeví něco neokázalého, neměli by si nechat "Iluzionistu" uniknout. (05.03.2011)

Tatiho neagresivní komediální styl, kdy pan Hulot často mizí kdesi v mizanscéně, byl v Iluzionistovi povýšen na hlavní téma filmu. Protagonista stojí na okraji záběru i zájmu. Dokud nenajde spřízněnou duši ve snící dívce, nikdo si ho nevšímá, je skoro neviditelný. Stejně jako jeho magie, u Tatiho vždy ukrytá kdesi za rohem a přitom všudypřítomná. Komično vzniká ze zdánlivě (vzhledem k tomu, že jde o animaci, skutečně zdánlivě) nahodilých situací – vítr rozrazí okno, spustí se déšť. Gagy neprozrazují svou promyšlenost, prostě se přihodí. Chomet před námi otevírá několik dveří naráz a dopředu nás neupozorňuje, kterými někdo vejde. Stejně jako Tati vytvoří určitou situaci, nechá ji rozvinout a doznít. Nespěchá, ačkoli průměrná délka záběru je očividně (i bez stopek v ruce) nižší než v kterémkoli z Tatiho tří mistrovských děl. Odkazuje se přitom nejen na ně (na Prázdniny například upomíná obsah kufru umývaného auta), ale také na neprávem opomíjený Trafic (záplava černých deštníků) a na cirkusový televizní film Parade. Nejvíce skrze film přesto prosvítá Můj strýček, jehož zápletku Iluzionista parafrázuje. Pouze v Hulotově závěrečném předání štafety je tentokrát více definitivnosti. Jeho přenechání prostoru mladým v sobě nese hořkost i naději. Iluzionista odchází, iluze, přinejmenším ty filmové, přetrvávají. Chomet Tatiho nemění k obrazu svému. Charakteristiku pana Hulota jako staromódního, v moderním světě poněkud rušivého elementu, který rozumí dětem a nikoli technologiím, zachovává, jenom mu nově umožňuje nahlédnout na sebe samého zvenčí (ve scéně z kina doslova). Za nejvýřečnější z této takřka němé poklony poslednímu z mistrů grotesky považuji paralelně běžící mikropříběh zasmušilého klauna, unaveného světem, který je více fascinován pohybem strojů než pohybem živých bytostí. Sám přitom, ani lidský, ani nelidský, nemá, kam by zapadnul. Věřím, že Tati to cítil podobně. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Mouzon, ScarPoul, rainman93 (09.09.2012)

Chometovu animaci (resp. všech lidí na ní se podílejících), rozpohybování postav, hrátky se světlem a stínem, zašlé pohledy do interiérů... mám skutečně rád. Byla-li v Chometových příbězích přítomna i esence dospělého, často i bizarního... potichu jsem tleskal. Jako celek fungovala krátkometrážní Dáma s holuby, ale především i Trio z Beleville, obé v silném oparu (ba přímo mlze) starých časů a stesku po minulém (ať už jsme se pohybovali po Francii reálné či fiktivní). Iluzionista pokračuje ve šlépějích, ale nakonec jde i mnohem dále až do Calais, kde překračuje kanál La Manche směr Londýn, skotský Edinburgh... a zdá se to být i trochu symbolické, neboť právě zde Chomet mění postupem času svůj doposavadní styl. Přes všechny nesporné klady, kouska vtipu a melancholickou notu, která většinou funguje, se režisér pouští (jakkoli vychází z Tatiho předlohy / scénáře) přeci jen do zbytečného sentimentu (stejně jako příliš sentimentálně působí chvílemi i "přecinkaný" soundtrack) a příběh vázne, plyne a nakonec končí v okamžiku, kdy by ještě mohl pokračovat. Je to posmutnělé, ano, kýžené dojetí se však nedostavilo. │70% (20.09.2010)

Kromě pořád stejně uchvacující vyšperkované animace nemá Iluzionista moc z toho, co se mi líbilo na Triu z Belleville - jmenovitě výborný kabaretní/jazzový/swingový soundtrack (jeden z mých vůbec nejoblíbenějších), důvtipně vymyšlená zápletka, specifická poetičnost, ale i dávka nadsázky. Iluzionista oplývá podobnou poetickou atmosférou, z čehož těží především, ale chybí mi tu lepší nápad, který by film dokázal táhnout dopředu. Stejně tak vymizela nadsázka, vystřídána jen a jen sklíčenou náladou deštivých večerů. Ani nápaditost bellevillovského soundtracku se neopakuje. Takže jednoduše a zkrátka, Iluzionista je pěkný, ale za Triem z Belleville u mě značně pokulhává... (24.06.2011)

Nikdy jsem u Tatiho neměl pocit, že by se tak moc utápěl v sentimentu a depce. Ano, tu melancholii ze ztráty a konce "starého" světa a z příchodu nového, moderního, který je zbytečně hektický, chladný a bez nějaké duše, z jeho filmů člověk cítí taky a vlastně na ní jsou celé postavené, ale záměrně jsou okořeněny humornými scénami a i celkovou stylizací do grotesek, takže to poselství "všechno moderní je špatné" nepůsobí tak přehnaně vážně a dokáže si nejen z toho dělat legraci. Vlastně ty film vůbec nejsou tak jednostranné a o tom, že všechno moderní je špatně, Tati hlavně kritizuje a satirizuje chladné mezilidské vztahy, které se s moderní dobou rozrostly a také uspěchanost a přehnanou honbu za penězi. Kritizuje určité věci, ne celou dobu. Tady sice nevím, jak vypadal původní scénář, ale přijde mi, že Chomet z něj udělal přesně ten přehnaně vážný sentiment, kterému se Tati sice nikdy vyloženě nebránil, ale ani ho neměl zapotřebí a spíš se pousmíval tomu, kdyby se k němu měl někdy ubrat. Iluzionista je tak jenom jednostrannou a vyloženou kritikou celé moderní doby, který se opravdu bere tak vážně, že to celé působí až povrchně. Nepopírám, že to nemá své kouzlo, skvělou hudbu a že to nemá špatný rozjezd, právě naopak, ten mě chytl hodně. Ale od potkání té obdivovatelky to stále více upadá do sentimentu, který postupem času začne "kýčovitět" a když už dojde k závěru, jen se potvrdí, jak přehnaně vážně se to celou dobu bralo. Je to tak moc zahleděné do sebe, že to úplně zapomíná, v čem Tatiho zvláštní styl tkvěl. A přitom se to tváří, jak velkou poctu mu to dává. Přitom o Chometovi vím, že jeho styl chápe, protože se o něj už dost snažil v Triu z Belleville, kde se mu ho sice nepovedlo podat úplně dokonale, ale určitě mnohem povedeněji, chytřeji a vtipněji, než tady. A přesně kvůli tomu všemu Iluzionistu nepovažuji za povedený film a Chomet mě tady celkem zklamal, což mě mrzí o to víc, když mě teď jeho předchozí filmy docela chytly. Ale bylo zase fajn vidět tu aspoň na pár vteřin strážníka ze Staré dámy a holubů :-) Když už jsem u toho starého Chometa. Jestli tohle je ale ten "nový", tak se obávám, že se vyčerpal celkem rychle... Lepší 2* (05.11.2022)