Iluzionista

Kouzelná animace, minumum slov a nádherná hudba, která prakticky nesleze z plátna. Příběh vysloužilého Iluzionisty, který trpý nezájmem diváků, kteří raději vyhledávají nastupující mladé hudební skupiny. Proto cestuje od vesnice k vesnici a od města k městu, aby si vydělal alespoň na to nutné. Na své cestě potká mladou dívku, která je jeho uměním unešena a podniká s ním další cestu. Vytvoří se mezi nimi jakýsi vztah, jako mezi otcem a dcerou. Nakonec však každý vyráží svou cestou. Hravé, krásné, ale smutné. Nádherný závěr! [80%] (09.09.2012)

Kouzelný film, po jehož skončení se mi chtělo zatleskat a udělal jsem to. Cesta života stárnoucího iluzionisty, který vystupuje už před převážně poloprázdným sálem a který v zapadlé vesničce (odhaduji na Hebridách) potká jednoduchou mladou dívku, věřící tomu, že je skutečným kouzelníkem (míchání gealštiny a francoužštiny v jednom filmu je netradiční a zajímavé). Nostalgické, melancholické, ale obsahující naději na život. Geniální animace, krásný způsob "vyprávění". Všechno propracované do detailu. Včetně králíka. Závěrečné "zhasínání světel" bylo dechberoucí (ok, možná to až moc prožívám, ale mě se prostě a doopravdy líbilo). ■ A Sylvaina Chometa tímto zařazuji mezi své nejoblíbenější režiséry. Co na tom, že dosud natočil jen tři animované filmy? (29.09.2011)

Nadherny film a dar z nebes pro fanousky Jacquese Tatiho, ktery je ze scenare a hlavni postavy citit na mile daleko. Krasna rucne kreslena grafika ala Broken Sword (ne nahodou je oboji od frantiku) a uzasna piano hudba, ktera nahrazuje minimum dialogu. Je to dojemne a s blizicim se koncem cim dal smutnejsi. Takhle by hollywoodsky animak onanujici ve svych nejnovejsich 3D technologiich nikdy nemohl koncit ani vypadat a je to duvod, proc je Iluzionista o solidni uroven vys, nez treba v aktualni oscarove bitve konkurencni Toy Story 3. 9/10 (12.02.2011)

Broken Swordovský look v celovečerním animáku. Animace ve mně vzbudila mnoho vzpomínek a celý film se tak pro mě stal nostalgickou záležitostí. Trio z Belleville jsem neviděl, a tak jsem k Iluzionistovi usedal neposkvrněn Chometovou tvorbou. Animace je roztomilá a úsměvná, příběh už tak veselý není. Ten je spíše melancholický, s občasným deštěm deprese, který se promítá do depresivních příběhů klauna s břichomluvcem... Iluzionista je vlastně spíše smutným animáčkem, který si najde cestu zejména k dospělejšímu publiku. Iluzionista splnil vekerá má očekávání - jen více podobných animáků. (13.03.2011)

Beznaděj a smutek vyzařuje z každého okamžiku poněkud sentimentálního příběhu, z každého obrazu i postavy. Ať už je to hlavní postava, břichomluvec, starý klaun nebo Alice, která postupně ztrácí nevinnost výměnou za stále další zbytečnosti mámené z laskavého kouzelníka. Přes pozvolna plynoucí vyprávění člověk téměř nedýchá silou příběhu, kde celkovou atmosféru dokonale dokresluje nejen hra stínů a světel společně s ošuntělými kulisami hotelů a prázdných sálů, ale také melancholický hudební podkres. Občasný úsměvný okamžik je vzápětí setřen dalším smutným obrazem, ať už je to loutka ve výkladní skříni, oprátka či děti kopající na ulici do rezignovaného klauna, a vše pomalu, pomalounku, plyne k pointě, která dá příběhu, kouzelníkovu jednání i tomu ostatnímu další, nečekaný, rozměr. Jsem rád za klasickou, téměř staromilskou animaci, a jsem rád, že to byl víc Tati než Chomet. (27.05.2011)