VOD (1)
Obsahy(2)
Britsko-francouzský animovaný film vznikl na základě nerealizovaného scénáře francouzského herce a režiséra Jacquese Tatiho z roku 1956. Tati jej tehdy věnoval své nejstarší dceři a vypráví v něm příběh zestárlého iluzionisty, který putuje se svým uměním od vesnice k vesnici. Jednoho dne v zapadlé vísce narazí na mladou obdivovatelku, která opravdu věří tomu, že dokáže dělat zázraky. Toto setkání oběma změní život... Hlavní postavou filmu je animovaná postavička Tatiho v podobě Pana Hulota, který herce proslavil po celém světě. Režisérem snímku byl Sylvian Chomet, autor oceňovaného Tria z Belleville (2003). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (8)
Recenzie (227)
Kouzelná animace, minumum slov a nádherná hudba, která prakticky nesleze z plátna. Příběh vysloužilého Iluzionisty, který trpý nezájmem diváků, kteří raději vyhledávají nastupující mladé hudební skupiny. Proto cestuje od vesnice k vesnici a od města k městu, aby si vydělal alespoň na to nutné. Na své cestě potká mladou dívku, která je jeho uměním unešena a podniká s ním další cestu. Vytvoří se mezi nimi jakýsi vztah, jako mezi otcem a dcerou. Nakonec však každý vyráží svou cestou. Hravé, krásné, ale smutné. Nádherný závěr! [80%] ()
V profilu jsem o sobě napsal: ,,Vyžívá se v nostalgické atmosféře, žere 30. léta, samotu, prostředí špatných kabaretů, smutných klaunů, pochmurných míst." Napsal jsem to dávno předtím, než jsem věděl, že někde někdo dělá nějakého Iluzionistu. Myslím, že to je jasný důkaz, že tenhle film byl natočen pro mě. Víc říkat nebudu. ()
Krásně posmutnělý a precizně zanimovaný film od režiséra TRIA Z BELLEVILLE, který vznikl podle nepoužitého scénáře slavného francouzského komika Jacquese Tatiho (úryvek jednoho jeho filmu probleskne snímkem ve chvíli, kdy se starý kouzelník snaží ukrýt v promítajícím kině). Detailní a do posledního puntíku promakaná animace (evokující poctivou evropskou komiksovou školu) se hravě obejde bez mluveného slova a zazní-li zde nějaké, není mu třeba ani titulkového překladu (film je v naší distribuci opravdu bez titulkové výbavy), tak je každá emoce dokonale vybavena obrazem. Film je tak velmi vítaným protipólem počítačově animované produkce (především té americké) posledních let. Hudba: Sylvain Chomet. 100% ()
Chomet mě už kdysi dávno neoslovil svým Triem z Belleville a Iluzionista k tomu měl zkraje také nakročeno.Samotné setkání stárnoucího kouzelníka s mladou dívkou,které je prezentované jako nosné nakonec není tak osudové a vlastně pokud by k němu nedošlo film by se až tolik nezměnil.Naštěstí Iluzionista poměrně slušně funguje jako celek a rád se k němu vrátím hlavně kvůli jeho depresivní až melancholické náladě a finální pointě...80% ()
Tatiho neagresivní komediální styl, kdy pan Hulot často mizí kdesi v mizanscéně, byl v Iluzionistovi povýšen na hlavní téma filmu. Protagonista stojí na okraji záběru i zájmu. Dokud nenajde spřízněnou duši ve snící dívce, nikdo si ho nevšímá, je skoro neviditelný. Stejně jako jeho magie, u Tatiho vždy ukrytá kdesi za rohem a přitom všudypřítomná. Komično vzniká ze zdánlivě (vzhledem k tomu, že jde o animaci, skutečně zdánlivě) nahodilých situací – vítr rozrazí okno, spustí se déšť. Gagy neprozrazují svou promyšlenost, prostě se přihodí. Chomet před námi otevírá několik dveří naráz a dopředu nás neupozorňuje, kterými někdo vejde. Stejně jako Tati vytvoří určitou situaci, nechá ji rozvinout a doznít. Nespěchá, ačkoli průměrná délka záběru je očividně (i bez stopek v ruce) nižší než v kterémkoli z Tatiho tří mistrovských děl. Odkazuje se přitom nejen na ně (na Prázdniny například upomíná obsah kufru umývaného auta), ale také na neprávem opomíjený Trafic (záplava černých deštníků) a na cirkusový televizní film Parade. Nejvíce skrze film přesto prosvítá Můj strýček, jehož zápletku Iluzionista parafrázuje. Pouze v Hulotově závěrečném předání štafety je tentokrát více definitivnosti. Jeho přenechání prostoru mladým v sobě nese hořkost i naději. Iluzionista odchází, iluze, přinejmenším ty filmové, přetrvávají. Chomet Tatiho nemění k obrazu svému. Charakteristiku pana Hulota jako staromódního, v moderním světě poněkud rušivého elementu, který rozumí dětem a nikoli technologiím, zachovává, jenom mu nově umožňuje nahlédnout na sebe samého zvenčí (ve scéně z kina doslova). Za nejvýřečnější z této takřka němé poklony poslednímu z mistrů grotesky považuji paralelně běžící mikropříběh zasmušilého klauna, unaveného světem, který je více fascinován pohybem strojů než pohybem živých bytostí. Sám přitom, ani lidský, ani nelidský, nemá, kam by zapadnul. Věřím, že Tati to cítil podobně. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Mouzon, ScarPoul, rainman93 ()
Galéria (37)
Fotka © Pathé Distribution
![Iluzionista - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/159/917/159917683_47227c.jpg)
Zaujímavosti (8)
- Králík měl být podle původní předlohy kuře. Chomet se domníval, že kuře není vhodné, a nahradil je. (Houbos)
- Iluzionista (Jean-Claude Donda) sa zámerne podobá na Jacquesa Tatiho - autora pôvodného scenára. (Samuellsson)
- V původním scénáři byl děj zasazen do Prahy. Sylvain Chomet jej přesunul do Edinburgu, kde žije a pracuje ve svém animačním studiu. (Houbos)
Reklama