O Elly

Zajímavý námět z Iránu. Rozjíždí se to volně a když už se zdá, že to přejde v nudu, tak se vše trochu zvrtne. Pak si představujete pár scénářů jak by to mohlo být a až do poslední chvíle si nejste úplně jisí co a jak. Každopádně to co následuje je asi dosti ovlivněno iránskou kulurou, protože dle mě, například u nás by to probíhalo jinak. 75%. (17.05.2011)

Není to snímek strhující v americkém stylu, kdy Američané by z toho nejspíš udělali pořádně nabušený thriller, ale je to snímek, který je vedený v celkem lidské rovině, ale přesto zde je napětí z toho, že očekáváte, jak se lidé zachovají a jaká je pravda. Írán opět prokazuje, že má velmi schopné filmaře. (11.07.2017)

Skupina přátel se vydává ke Kaspickému moři, kde chtějí strávit několik klidných dní. Drama začíná, když jedna z dívek zmizí neznámo kam a skupinka mladých lidí začne řešit jak se s nejistou situací vyrovnat. Předností filmu jsou určitě skvěle napsané charaktery postav a pomalu vygradované konverzační scény. S ubývajícími minutami filmu odhaluje skupinka dříve zatajované informace ukazující tragickou událost ve zcela nové perspektivě. A právě to, že se postupně dostáváme k racionálnímu vysvětlení, postupně ubírá filmu na jeho zajímavosti, protože pokud byl zpočátku divák držen v pozornosti tím, že měl jen minimum informací, jejich osvětlení mu pomalu celý film zplošťuje do tuctového dramatu s nádechem detektivky. (10.07.2009)

O človeku sa paradoxne jeho príbuzní a priatelia často dozvedia oveľa viac až po tom, ako sa nečakane stratí. Podobne je to v prípade partie priateľov, ktorí sa rozhodnú stráviť pár dní pri brehu mora. Z príjemného predĺženého víkendu sa razom stane denná aj nočná mora po zmiznutí jedného z nich. Hľadanie zodpovednosti, viny, neustále napätie a stres otvára a prehlbuje pod povrchom bublajúce nedorozumenia, aby sa všetko zavŕšilo v prekvapivej pointe. Tá je pevne ukotvená v odlišných vzťahových väzbách iránskej spoločnosti. Civilné podanie príbehu a kamera vytvárajú dojem dokumentárneho prestrihu reálnej udalosti. Toto poňatie je zároveň najväčšou slabinou filmu. Emócie sú veľmi silné, to hej. Menia sa následkom dejových zvratov, nálezu osobných vecí, telefonátov. Plus nutnosť postarať sa o deti. Civilné poňatie prinieslo aj zopár hluchších, mierne predlžovaných scén, ktoré nedovolili úplné stotožnenie sa s príbehom a jeho aktérmi. Pozn.: sympatické bolo prijatie núdzového riešenia v úvode, v podobe neudržiavanej chaty na brehu mora. Dom bez postelí sa akceptoval potom, ako vysvitlo, že pôvodne objednaný bungalov by bol k dispozícii len jednu noc. (08.02.2015)

Typický Farhadi. Pomaličky a citlivo rozpracováva príbeh, ktorý stavia na základných ľudských prejavoch. Na civilnosti a hereckom prejave a zároveň v sebe nesie akýsi skrytí smútok a melanchóliu. Jeho filmy mám rád. Ťahajú ma do sveta, kde nič nie je ľahké a kde akékoľvek drobné rozhodnutie môže mať nedobré následky. Je to akási óda na život. Snaha nájsť tam niečo silné a skutočné. Hoci samotná téma má toho pramálo spoločného s niečim krásnym. Kamaráti a dialógy. Šum mora, ktorý ako zlovestný umieračik začne výrazne liezť na mozog a akási snaha pochopiť, prežiť a akceptovať pocit, ktorý nastal a nikdy už nezmizne. Zanechalo dojem. Golshifteh Farahani si zaslúži viac takýchto rolí. (19.04.2019)