Zem - história jednej cesty

Po prvej časti: Zem zhora a zároveň zblízka. Chvíľu sme v Kostarike, strihom zase v Indonézii a v zápätí v Himalájach. Ako podnet na zamyslenie osožné, informačne samozrejme povrchné. Ide o to, ak vás niečo zaujme, naštudujte si. Vizuálne nádherné, až mi pripadá, že ten komentár je tam navyše. Z jedného uhľa pohľadu je, z iného je to vlastne práve o ňom. (15.10.2014)

Nádherný dokument o planéte Zem. O kolobehu života, o rovnováhe a prepojení všetkého so všetkým, o zásahu človeka a hlave o tom, čo človek nenávratne zničil a aká je šanca na záchranu. Asi nikto nepochybuje, že najväčším zabijákom je ropa a jej produkty. Bohužiaľ ropa je biznis a všetko ostatné ide bokom, dôkazom čoho môže byť aj výborný dokument Kto zabil elektrické auto. Ešte päť minút pred koncom máte pocit, že záchrana už neexistuje, ale na záver predsa len zaznie pár optimistických viet a prehlásenie, že ešte je čas na záchranu. Po toľkých pesimistických výkladoch som očakával, že komentár spomenie, čo môže pre záchranu planéty urobiť každý z nás. No, hádam nebudem sám, kto sa snaží šetriť energiami a separovať odpad, aspoň toľko. Na záver musím dodať, že hlas Z.Svěráka mi tam nesedel. Film 80%. (08.03.2010)

Čo sa týka obrazu a zvuku, jedná sa o úplnú lahôdku. Prvá tretina je niečo neskutočné, zábery zhora by dokonca u ľudí, ktorí majú strach z výšok mohli spôsobiť závrat. Komentár je zasa pomalý, nevtieravý a divák sa môže rozplynúť blahom. Bitie na poplach však prichádza na môj vkus priskoro. Mne osobne nevadí počúvať dohady o tom, kedy sa vyčerpajú všetky zdroje a ako si ničíme planétu. Problém je v tom, že v tomto "ľudí kritizujúcom" duchu film pokračuje hrozne dlho a preto aj tieto výstrahy postupne strácajú svoju silu (napriek tomu, že im veľmi dopomáha hudba). Je to ako hodinu počúvať od rodičov reči typu: "ja vo vašom veku..." Človeka to začne nudiť, no naďalej ho to znechucuje a buduje si odpor. Preto potešil optimistický koniec, ktorý dáva nádej a darí sa mu vybudovaný odpor dočista zbúrať. (03.08.2009)

"Chtěl jsem být vědcem a stal se ze mě fotograf a kameraman", říká Yann Arthus Bertrand. "Z horkovzdušného balónu se stal ideální prostředek pro natáčení. Jeho pomalý let poskytuje dostatek času na nalezení nejvhodnějšího záběru. Nejdříve se zvolna přiblížíte a pak začnete pomalu stoupat. Přitom se před vámi pozvolna odkrývá celá krajina až k horizontu. Při fotografování a natáčení zvířat z výšky jsem objevil tvářnost zemského povrchu, ale i úsilí člověka při jeho činnostech, ať už jsou jakékoliv. Uvědomil jsem si důležitost teritorií. Když jsem se vrátil po čase do Keni, abych natáčel tento film, mimo hranice rezervace už nebyla prakticky žádná volně žijící zvířata. Za třicet let zde zmizelo 95 procent žiraf. V době, kdy jsme natáčeli tyto záběry, byli hroši opět zařazeni na seznam živočichů, kterým hrozí vyhubení. Létám už třicet let. Tyto cesty mě naučily vše, co vím. Objevil jsem při nich, jak lidé pracují, poznal jsem jejich archaická gesta, jejich políčka. Dodnes většina z nich pracuje holýma rukama. Např. čajové plantáže v Keni nabízejí neobyčejně bohatou paletu zelených barev. Na záběrech z výšky vypadají jako obrovité malířské dílo. Musím přiznat, že tyto obrazy miluji. Při své profesi se ale téměř každý den setkávám s neřešitelnými paradoxy. Jako jsou například skleníky u jezera Naivasha. Pěstují se zde květiny, které se vyvážejí do Evropy vzdálené více než 6000 kilometrů. To vyžaduje letecký transport a pesticidy na pěstování. Výsledkem je znečištění jezera a to nemluvíme o vodě spotřebované na zavlažování. Z ekologického hlediska je to hrůza. Keňané tu ale nacházejí práci. Sice špatně placenou, ale aspoň nějakou. Výsledkem je růst slamů. Ten v Nairobi je největší na světě. Když jsem kdysi opouštěl tuto zemi, nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu natáčet lidi a města. Ale pokud se dnes zajímáte o přírodu, musíte se zajímat i o člověka a jeho vliv na tuto planetu. Změny klimatu jsou totiž patrné všude po světě. Po mnoha letech přemýšlení jsem se o tyto myšlenky chtěl podělit s ostatními. Proto jsem před nedávnem do mnoha zemí vrátil a natočil film 'Domov', který už zhlédlo na 150 miliónů lidí pěti kontinentů prostřednictvím mnoha médií." (28.12.2012)

Vizuálně vytříbený a myšlenkově plný dokument, který většinu času servíruje na pozadí úchvatných záběrů alarmující fakta o stavu našeho "domova". Naštěstí jsou tyto negativní aspekty lidské činnosti za poslední desítky let vyváženy optimistickými nadějemi na uržitelnost zdrojů a obecně lepší zítřky pro budoucí generace. Ve světle tohoto dokumentu pak nepůsobí některé eko-snahy EU až tak nesmyslně, že? (09.10.2014)