Tsumiki no ie
The House of Small Cubes
Réžia:
Kunio KatóScenár:
Ken'ja HirataKamera:
Kunio KatóHudba:
Kendži KondóHrajú:
Masami NagasawaObsahy(2)
Čas plyne a my se vezeme na jeho vlnách, aniž bychom si v každodenním stereotypu našli chvilku a koukli se přes rameno. Někdy ale stačí kamínek a spadne lavina. Tento krátkometrážní Oscarem oceněný film ukáže, jakou nostalgii dokáže rozpoutat dýmka, která zapadne kamsi do minulosti... (Arbiter)
Recenzie (55)
Po shlédnutí budete mít jasno v tom co znamená ponořit se do svých vzpomínek a to doslova. ()
k tomu se neumim vyjadrit. jen zasnout. ()
Zbožňujem filmy, v ktorých sa nehovorí, ale za pár minút dokážu povedať strašne VEĽA. ()
Melancholické, smutné, ale příběhově hezké. Je fajn, když se film umí vyprávět jen obrazem, beze slov. Pěkných 12 minut. ()
... sentimentální, no a co...? Za potápěčskými brýlemi stejně nejsou vidět slzy... :) (https://www.youtube.com/watch?v=j0YSFvPTm2A) ()
V jednoduchosti je krása. Smekám před těmi, kteří do několika krátkých minut dokáží nalít tolik nostalgické elegance, až se člověku tají dech. Myslím, že Oscar byl udělen právem. Grafická stránka spolu s nenápadnou, ale velmi příjemnou hudbou, se mi líbila tuze moc. Ke shlédnutí: http://cinemabeacon.blogspot.com/2009/03/animated-short-house-of-small-cubes.html ()
První polovina pro mě byla slabší, ale v té druhé mě mrazilo z hudby i samotného děje. ()
Čím je člověk starší, tím víc asi tíhne ke vzpomínkám. Stačí malé připomenutí, třeba vyschlé luxusní mýdlo, zapadlá sponka nebo starý otevírací nožík, který vysypeme při úklidu ze zásuvky. A už se rozjede vlak do minulosti. Znám to. Ano, lpíme na věcech. A když je ztratíme nebo nám je někdo chce vzít, bráníme je. Nechceme nové mýdlo, novou sponku a multifunkční kudlu, protože to nové není žádným nositelem naší emoční minulosti, minulých emocí. Film Dům z malých kostek nemohl naši paměťovou stopu vyjádřit lépe. Tvůrci tak učinili způsobem velmi originálním. Metaforicky zpracovaným příběhem muže, který se po ztrátě dýmky vydá do minulosti, aby ji našel. Najde mnohem víc, a je otázkou, zda je to dobře. Zda ta pouť do hlubin minulosti není v jeho případě spíše zbytečným uvědoměním si své samoty. Rozhodně je to téma dotýkající se každého z nás. Hodnotím výtvarníka (Kunio Kató), který volil minimalistickou barevnost, tlumené hnědé a zelené tóny, aby tak podtrhnul atmosféru filmu. Výrazově se snímek podobá grafice Adolfa Borna. Moc se mi ta výtvarničina líbí. Stejně vysoko hodnotím i hudební doprovod. Nedivím se, že Kató dostal za film Oskara. ()
Veľmi pekný nostalgický film o tom ako všetko raz pominie a my sa zrazu ocitneme úplne samy na sklonku nášho života a jediné čo nám ostane sú naše krásne spomienky na prežitý život. A to dokonale nakreslené, zrežírované s dokonalým hudobným motívom. Oscara si to určite zaslúžilo. ()
Čím viac snímkov s takýmto námetom vidím, tým viac sa bojím staroby.... ()
Naše životy postupně zaplavuje čas, ale stačí málo, abychom mohli proplouvat vzpomínkami. Dojemná miniatura. ()
Oh, those bittersweet memories. ()
Masakr! Hlavně ten konec. Ty pocity na konci jsou opravdu neuvěřitelné. Příběh je také super, protože najít si svou životní lásku je jedním z úkolů nás všech. Ukázka toho jak ve spoustu případech staří vypadá a jak zbyly pouze vzpomínky mě dojala. ()
Krásny výlet do romantického života. ()
Vzpomínky na život, který už uběhl, banální, ale přesto naprosto úžasné. ()