Dům z malých kostek

Nádherný filmček o živote. O jeho svetlých chvíľkach, o jeho trpkosti, o jeho smútku. No predsalen, bolo tu zopár mierne nudných pasáží. Tento film si môžete pozrieť tu: http://www.youtube.com/watch?v=JjDkMdvzIz8&feature=related (23.02.2009)

Líbil se mi samotný nápad a animace, až do chvíle zlomu - tedy když přijede loď a muž se začne nořit do "minulosti". Přišlo mi to tak předvídatelné! Tak nenápadité, a ano, kýčovité. Není divu, že mne pointa, navíc taková nijaká, nedostala. Ale jinak stavba domu se mi líbila moc, i to stěhování, a možné úvahy, co dělá člověka člověkem. (08.06.2014)

Čím je člověk starší, tím víc asi tíhne ke vzpomínkám. Stačí malé připomenutí, třeba vyschlé luxusní mýdlo, zapadlá sponka nebo starý otevírací nožík, který vysypeme při úklidu ze zásuvky. A už se rozjede vlak do minulosti. Znám to. Ano, lpíme na věcech. A když je ztratíme nebo nám je někdo chce vzít, bráníme je. Nechceme  nové mýdlo, novou sponku a multifunkční kudlu, protože to nové není žádným nositelem naší emoční minulosti, minulých emocí. Film  Dům z malých kostek nemohl naši paměťovou stopu vyjádřit lépe. Tvůrci tak učinili způsobem velmi originálním. Metaforicky zpracovaným příběhem muže, který se po ztrátě dýmky vydá do minulosti, aby ji našel. Najde mnohem víc, a je otázkou, zda je to dobře. Zda ta pouť do hlubin minulosti není v jeho případě spíše zbytečným uvědoměním si své samoty. Rozhodně je to téma dotýkající se každého z nás. Hodnotím výtvarníka (Kunio Kató), který volil minimalistickou barevnost, tlumené hnědé a zelené tóny, aby tak podtrhnul atmosféru filmu. Výrazově se snímek podobá grafice Adolfa Borna. Moc se mi ta výtvarničina líbí. Stejně vysoko hodnotím i hudební doprovod. Nedivím se, že Kató dostal za film Oskara. (05.05.2024)

Pohled do minulosti ve vzpomínkách jednoho japonského staříka, který žije ve světě zatopeném vodou s patrovými věžovými domy. Snímek je natočen s citem a harmonií. Celý kraťas je doplněn krásnou a nenásilnou hudbou a zkrátka a dobře jde o unikátní snímek se zaslouženým Oscarem, který se kvalitou a hloubkou rovná Miyazakiovým celovečerákům. (14.07.2010)

(ve filmu se nemluví, nemusíme řešit jazyk, titulky) Kreslený stylem Chomet anebo Nicolas de Crécy. Originální příběh, kdo ale hledá něco bláznivého ve stylu amerických, může zůstat v naprostém klidu a hledat dál jinde. Nemyslím si že je to jen o myšlenkách o minulosti, náš děda pořád buduje (bojuje), spíš chce říct že jednou člověk zůstane sám. Je to o životě celkově. 5/5 (27.11.2014)