Vzkriesenie Valhaly

Jednak brutální a surový nářez, jednak vizuální žranice, která přímo volá po velkém plátně :-( , a v neposlední řadě taky jeden z těch filmů, v nichž se toho moc nenamluví a s nimiž se divák musí vypořádat tak nějak sám. Aneb milovníci filmové transcendence rychle sem. Mnoho podobných filmů se do roka neurodí, což je svým způsobem dobře, protože alespoň si tak můžeme takovéhle perly užít včetně příjemného pocitu setkání se s něčím netradičním a jedinečným. Žánrovou škatulku akční/dobrodružný každopádně berte s hodně velkou rezervou. (18.05.2010)

Na začátku byl pokus o "Aguirre, hněv Boží" ala Terrence Malick a na konci jen úmorné blafování hloubky, které ve své stylové umanutosti hraničí skoro až s montypythonovskou absurditou. Snaha dodat banálním a prázdným tezím o hněvu, šílenství a kontemplaci váhu významným hleděním do neznáma, teatrální toporností a občasnými psychedelickými záblesky spíš odhaluje bezradnost díla. Uhrančivé kamerové kompozice se omrzí a za nimi už je jen prázdnota. Jen proto, že někdo okouká skladbu, kompozice a tempo od Malicka, v žádném případě naznamená, že by měl se svým vzorem něco společného (jak bylo patrné už u "Van Diemen's Land"). (01.01.2011)

Drsná, atmosferická, tiše zádumčivá cesta. Není to vikingská rubačka, jak jsem v exploatačním skrytu duše doufal, ale výsledek je dostatečně výjimečný a oduševnělý na to, aby ve mně nenechal žádný pocit zklamání. Někdo se bude nudit, jiného to zase těžce vezme. Těžko odhadnout. Palec první - Mikkelsenův 'Jednooký', druhý - příroda. A nemůžu si pomoci, ještě třetí palec za výtečně přesvědčivé, syrové/surové násilí. Ono ho tam příliš není, ale když, stojí to za to. Takže režisér BRONSONa má u mě další velké plus. (18.05.2010)

Co se týče všech těch srovnání s filmy Terrence Malicka, nebyl jsem si jimi tak úplně jistý a bral jsem je s velkou rezervou. Vydrželo mi to zhruba první minutu filmu. Pak už jsem o nich nepochyboval. Valhalla Rising (důmyslný český název odmítám používat) je snímek stejně tak brutální (zavíral jsem oči) jako poklidný a tak nějak i meditativní. Na postavě Jednookého nám v působivých obrazech podbarvených minimalistickou hudbou názorně ukazuje, jak vypadá cesta do pekla, a co tam člověka může čekat. Pátou hvězdu ovšem nedám a nedám, protože: Vadilo mi, že se ve filmu mluvilo anglicky. A té otevřené brutality mohlo být buď méně, nebo (v případě scény kámen--->hlava obzvlášť) mělo zůstat jen u náznaků. Úplně by to stačilo. (15.08.2011)

Tak tohle je fajšmekrovinka. Téměř hmatatelné ticho občas prořízlé metalovým hučením kytar ve spojení s nádhernými obrazy se mi vrylo pod kůži. Mlčenlivý Mads Mikkelsen, který se brodí bahnem dvou světů bez sebemenšího náznaku emocí (no dobře, jen se občas pousměje, když někomu urychlí cestu na druhý břeh) se svým malým parťákem připomíná místy Annaudův snímek MEDVĚDI. Pomalu se naplňující budoucnost ze snových sekvencí, rozum-ztrácející křesťané, hlavy na kůlu. Pro obdivovatele vikingů splněný sen. Jeden velmi zcestovalý muž mi řekl, že jedí svého vlastního Boha. Jedí jeho tělo, pijí jeho krev. Odporné. (17.07.2010)