Chata v horách

Jsem tedy typ hororového diváka, který by se raději díval na příběh japonských holčiček, které z děsivého démona udělaly šťastnou žábu, ale hrátky s žánrovými klišé i následné boření zdí byly taková jízda, že jsem se chtě nechtě bavila. Pravda, celou dobu jsem doufala, že jde o reality show na studium strachu a lidských reakcí. Konec byl uzemňující, ale příště, prosím, tu žábu. (28.01.2020)

Při současných globalizačních trendech narvat do jednoho filmu všechny ty americké supergaye z pomatených omalovánek pro tlusté děti, co se ještě neodvážili sáhnout na Heryho Potrata, protože nemá bubliny s velkými písmeny, je nasnadě, že bylo jen otázkou času, kdy ten šeredný, zakrslý plešatec a nekorunovaný král infantilních, nekonečných televizních sraček přileze zase se svou troškou do McDonalda. A tak tu máme eintopfové defilé všech možných hvězdotřpytných bubáků, kterými kýčovití rodiče strašívají své sebevědomé, pubescentní fakany, aby nešukali po lesích než prolezou střední školu a nastoupí k pásu u Forda. Takže vykradeno a prodáno, Joss si zase může dovolit koupit trochu lásky a trochu přibrat a na světě je další zlodějský blábol, u něhož se budou hrdí a dospělí septimáni tahat za rašícího kníra a zkoumat účinky prvních erekcí. Závěrečný masox je ale vcelku vyvedený a nešetřilo se ani přístupností, takže v zájmu zachování mé subjektivní objektivity za tři, ať nežeru. (15.08.2012)

Joss Whedon is my master now - part II. Nečekal jsem, že to řeknu, ale The Cabin in the Woods je o řád zábavnější než partička okostýmovaných hrdinů řádících v ulicích New Yorku. Téhle hříčce nechybí nadhled, odstup a duše, což z ní činní něco mnohem víc - srdcovku! Hororový dollhouse, kde stačí jedna návštěva podkroví respektive spíš sklepení k tomu, aby změnila divákův pohled na všechny hororové filmy. (22.08.2012)

Evil Dead meets Příšerky s.r.o. a pak přijde něco, co tu ještě nebylo. Teda bylo, ale ne tak hezky pohromadě.. Bez kladívka z Baumaxu poloviční Thor, lechtivý cynismus, břitký vtip, velmi nízká pravděpodobnost sequelu a profesionální poker s klišé. Whedon s Goddardem rozdají karty ke hře, kterou dobře znáte, občas vás znejistí divnými zvuky jako by padajících kuželek a pak najednou zjistíte, že nehrajete karetní hru, ale že sedíte na konci navoskované dráhy a letí na vás bowlingová koule plná věcí, prostřednictvím kterých by chtěl naposledy vydechnout každý hororový fajnšmekr. No mně na seznamu ještě scházeli Černý mlynář z Čarodějova učně a blonďatý čertík Kevin McCallister, kterého rodiče úmyslně zapomínají doma, aby měli klidnou dovolenou, ale nemůžu mít všechno, že jo.. „Do NOT read the Latin!“ (17.05.2012)

Zprvu to vypadá jako klasickej druhořadej horor, kdy se partička kamarádů vydává do hor, aby tam násilnou smrtí jeden po druhém zemřeli. Nebyl by to však Joss Whedon, kdyby do scénáře nepromítl trochu své geniality. V druhé půlce se totiž začnou ve filmu dít dosud nevídané věci a samotný konec je naprosto fantastický. Nechci kazit překvapení, rozhodně to totiž stojí za to...80% (01.12.2013)