Šance

Taková předlistopadová zábava po listopadu. Zpočátku to bylo velmi slušné, mělo to spád i vtip, později se dostavovala už trochu křeč, protože vše okolo (i vkus diváka) se začal vyvíjet jiným směrem. Josef Dvořák se snažil, seč mohl, aby si pořad udržel vtip, ale ta zábava se přecejenom postupně vytrácela. (07.09.2012)

Další z povedených televizních pořadů, kterých je v dnešní době napříč všemi televizemi jako šafránu. Pepu Dvořáka jsem měl a pořád mám coby herce opravdu rád, Dejdar mi taky nevadí a Vladyka rovněž tak (i když u toho - já mám raději jeho hlas coby spolu komentátora při cestopisech). Jak už to tak bývá – kvality jednotlivých dílů byla různorodá, ale tak to bylo dáno tím, kdo se tam zrovna objevil za hosty (ať už z řad celebrit, nebo i kouzelníků a akrobatů) – tak to ale bývá u každého pořadu… (04.02.2019)

Co si budeme povídat. Šance ve svých pozdějších a posledních dílech trošku nenaplňovala své jméno a to, o čem byla v raných a středních časech. Tedy byla nejprve za Martina Dejdara a i později velkou část moderování pana Dvořáka s panem Vladykou za pořad, který objevoval talenty či kuriozity a byl i tak scenáristicky stavěn. Měl svou talentovou a dovednostní část a i svou zábavní část, která se skládala krátkou chvíli z homevidea, tedy do té doby než začal pořad Tak neváhej a toč, mnohdy z neuvěřitelně zábavným dabingem Josefa Dvořáka, poté ze zpěváků a scének či historek herců a hereček. Později a mám důvodné podezření, že naprosto záměrně, se snažila vzhlížet k tehdy šíleně úspěšným nováckým estrádám, byť v trošku slušnějším podání, ustupovala talentová část pryč. Naštěstí tento záměr nikdy nedosáhl pochybné kvality typu Petra Novotného nebo Zlaté mříže složené z laciných a trapných vtipů. Pozdější díly byly slabší ale pohybovaly se v únosných mantinelech. Plusem bylo navíc i mnohé objevení zábavných lidí, kteří se osvědčili i lety. Ať už imitátor Petr Jablonský, či dvojice Izer - Dobrodinský, kteří v Šanci snad vždy předvedli ukázkovou parodii aktuálních televizních formátu způsobem jim vlastním, tedy ujetým. Některé scénky jsou dodnes kultovní Tabúú, 7 čili sedm dní, anebo Receptář. Můžeme ovšem vzpomenout i na legendární scénky Jiřího Wimmera Ostrava a Dirigent, či Mrazík Martina Dejdara. Šance měla vždy podle mého názoru výkyvy v kvalitě, něco bylo dobré, něco o trochu méně a později mnohdy i uměle vtipná, leč stále svého času velmi snesitelný a občas i zajímavý pořad. 60% (16.04.2020)

Typická zábava dané doby, na kterou se dnes už jen může vzpomínat! I na spoustu umělců, co v ní účinkovali. Ve mě záznamy některých dílů vyvolávaj nostalgii jak bič a rád vzpomínám na dětství u báby, kde to frčelo každej večír. Navíc spousta nezapomenutelnejch scének, především od Izera a Dobrodinskýho, Holzmanna či Wimmera... Za ty vzpomínky 80% (25.04.2020)

Tradiční zábavná show mého mládí. Sledoval jsem ji pravidelně a docela se u toho i bavil. Znělku si pamatuji do dneška, stejně jako příjemnou dvojici Dvořák + Vladyka. Nikdy se k ní pravděpodobně již nevrátím, zase takový zázrak to nebyl, ale mnoho dnešních podobných show ji nesahá ani po kotníky. Poctivé tři hvězdy jsou tak akorát. (15.04.2016)