My iz buduščego
We Are from the Future
Obsahy(3)
Jeden z nejpůsobivějších válečných sci-fi filmů světové kinematografie natočil v roce 2008 zkušený režisér Andrej Maljukov, který má na svém kontě ceněné snímky Diverzant nebo V ostře sledovaném pásmu. Příběh filmu se odehrává ve dvou časových rovinách – v současnosti a za druhé světové války. Čtveřice mladíků se živí prodejem válečných artefaktů na černém trhu. Jednoho dne objeví starý zákop, kde je ukryt sejf s dokumenty. Mezi papíry mrtvých vojáků nalézají fotografie, na kterých poznávají sebe sama. Šokovaní mladíci raději odcházejí, když v tom... Jako mávnutím kouzelného proutku se ocitají v roce 1942 uprostřed krvavé válečné bitvy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (70)
Velmi zajímavý námět... perfektní scény ze zákopu jsou ničeny těmi na kterých jsou tanky. Něcojakotiger s přivřením obou očí pochopím, protože originálů je nesmírně málo, ale s maketou T-34/85 si asi dělají srandu?! Němečtí vojáci co postupují za tankem asi ani neprodělali výcvik o taktice a mačkají se tam na sebe jak leporelo. Na můj vkus smícháno dohromady až moc žánrů, čekal jsem už jen že chlapík z budoucnosti oplodní zdravotnici, ale místo dítěte se narodí nějaký predátor. Poselství v podobě procitnutí skinheada mi připadlo jako dobrý filmařský záměr, protože v Rusku neonacismus není jen o koncertech a nějakých demonstracích, ale tam lidi opravdu umírají. ()
Trošku sci-fi, kdy parta hledačů válečných relikvií se omylem dostane do opravdových bojů na Ruské frontě v roce 1942. Pak už to je celkem obstojný válečný film. Celkem jsem byl rád, že ze znalostmi, kterými disponují, by mohli lehce zvrátit vývoj. Přesto toho nevyužívají a jediná starost je, jak se z tohoto "omylu v čase" dostat ven. ()
Film o procitnutí, změně pohledu na současnost tím, že prožijí minulost. I když je to sci-fi film o cestování časem, je to především válečný film, který příliš nevyužívá nabízejících se možností konfrontace minulosti s přítomností. Přesto je napínavý a až na pár lehce nelogických kroků, které neplynou překvapivě ze scifi prvků, ale z chování některých postav, je to svižně ubíhající podívaná. 65 % ()
Sám by som sa k k takej partii hľadačov "pokladov" pridal. Bavilo by ma to. Rusi natočil zaujímavý film, v ktorom skĺbili sci-fi a vojnový žáner. Tomu sci-fi a hlavne trikom sa šikovne vyhli, stačilo skočiť do jazera a sme na fronte v roku 1942...Neviem koľkí si všimli nenápadnú poctu staršiemu filmu Osud človeka Tu jeden z hlavných hrdinov rovnako pije vodku z veľkého pohára a prvý nezajedá...Akčné scény sú až prekvapivo dobré, príbeh rovnako, funguje tu akcia, humor i love story. Napriek tomu ma napadá množstvo detailov, ktorými by sa dal film vylepšiť. Námet ponúkal široké možnosti, preto sa pokračovaniu ani nečudujem (aspoň, kým som ho nevidel). Takmer každý film o cestovaní v čase rozoberá hlavne to, či postavy v minulosti svojimi činmi dokážu budúcnosť ovplyvniť. Tu sa tomuto záhadne vyhli. Prečo neukázali digitálne hodinky ako dôkaz, že sú z budúcnosti? Prečo nezachránil ošetrovateľku, keď poznal jej osud? Radšej to nebudem veľmi nerozoberať. Užite si film. 80%. ()
Kdyby mnou náhle Prozřetelnost flákla do okopu plného negramotných Ivanů, na který notabene útočí banda vymaštěných nácků, určitě bych měl sto chutí obluzovat nemytou a neholenou zdravušku! Spíš by se ze mě stalo ztělesnění nějakého halogenu. Patrně bromu..... Marně se po již delší čas snažím vystihnout, kde jsou pro mě největší slabiny ruských filmů, zkrátka, co mě na nich tak nějak sere. Určitě to bude ono přehnané gerojství. Kdyby moskvič natočil Karkulku, tak by cestou za babuchou osvobodila dva – tři lágry, zapropagovala březen coby měsíc knihy a narubala pár tun černého uhla, aby se nakonec obětovala tím, že se na vlka vrhne s odjištěním granátem v dlani. I ta logika trošičku pokulhává, alespoň zdánlivě. Je totiž skutečně možné, že Serjožkové a Nástěnky mají hovnotové žebříčky pošoupnuté trošičku jinam, než já. Třeba vážně bloudí po světě s věčně nadurděním výrazem, nectí lidského života a jak vesele pijí, tak spokojeně i zmírají. Nebyl jsem v Rusku po dostatečně dlouhý čas na to, abych onu domněnku mohl vyvrátit. Ještě k tomuto dílu: vyhlašuji soutěž o to, kdo pozná nejvíce zásahů autocenzury! Báťuška Putin musel být na projekci skutečně spokojený, jeho ovčani dostali další kvalitní návod, jak nahlížet na vlastenectví, historii a smutné problémy dneška (kupříkladu na plešounky s hákenkrajcem na paži, rozmazlenou mládež, nectící velké činy dědů, ba naopak, hrající si s jejich lebkami vrchcáby...etc.). To vše za pomoci jezírka s živou vodou, babči kořenářky a jednoho vytepleného jeepu. A protože Vladimir Vladimirovič zrovna s Angelou buduje nějaký ten ropovod, nebyl Němec popsán moc fujky, spíš jen jako jakýsi abstraktní terč pro sovětské hlavně. Ale co, kálí to Šarik. Hvězdopružní, tam za mořem nadějí, patlají ve svatém lese zase svojí propagandu.....a je skutečně otázkou, která z nich je podařenější. Trojku si to, coby moderní verze Mrazíka, zaslouží. ()
Galéria (38)
Zaujímavosti (1)
- Ve scéně přibližně 12 minut po objevení bunkru, když postavy zkoumají obsah lékárničky, je možné v pravém horním rohu obrazovky spatřit mikrofon. (Topper.H)
Reklama