O patro výš

U šplhání mi nebylo věru dobře. Sám mám strach z výšek, a tak i když všechno nebylo tak vysoko, jak se divákovi může zdát, ten stísňující pocit opravdový byl. Jinak však standardní groteska, která má kromě této ještě jednu famózní scénu - hned tu první. A proto se přikláním k vyššímu hodnocení. 75% (18.10.2010)

Už ani tie grotesky nie sú ako kedysi. Alebo že by sme my neboli ako kedysi? To skôr. Bol som zvedavý, akým dojmom na mňa zapôsobí tento známy film Harolda LLoyda, nakrútený pred takmer storočím a videný pred polovicou tej doby. Na úvod som musel stiahnuť jednu hviezdičku. Toto naozaj nie je špičkové dielo, nech akokoľvek beriem do úvahy dobu nakrútenia. Gagy sú pomerne jednoducho vystavané a neohromia. Zasmiať sa dalo viackrát, ale už to nebol ten mladícky hurónsky smiech, skôr chápavý úsmev. Ale vynaliezavosť pri lezení na budovu som oceňoval aj teraz. Celkovo je to neprehliadnuteľný, mimoriadny film, ktorý aj dnes dokáže pobaviť vnímavého a tolerantného diváka. (19.02.2018)

Vtípky nejsou tak propracované jako v Chaplinových filmech a Lloyd není tak mistrný mimický komik jako Charlie, ale přesto je to stále velký nářez. Humor je všudypřítomný, rozmanitý a hlavně úderný a příběh na němou grotesku dostatečně přímočarý a originální. Paradoxně se mi trochu více líbila první polovina v obchodě, šplhání na mrakodrap přeci jen navzdory přetrvávající kreativitě a náboji za nějaký čas lehce omrzí... 85% (10.12.2015)

Dnes již legendární němý film, který se stal známým převážně díky neuvěřitelným kaskaderským výkonům Harolda Lloyda, které korunuje slavná závěrečná scéna s hodinami, která byla x krát citována v jiných filmech. Příběh mi však už tak zajímavý nepřišel a byla zde spousta scén, která mě spíše nudila. Z němé éry si raději dám cokoliv od Chaplina nebo Keatona. (03.01.2013)

Viděl jsem už několikrát, ovšem teprve tuhle reprízu asi největší klasiky s Ním, jsem si stoprocentně užil. Zejména díky tomu, že má fobie z výšek konečně eskalovala na maximum a já už nevyjdu ani na terasu našeho jednopodlažního domu. Zpočátku jen mile vtipná a klasicky ztřeštěná komedie se v okamžiku Lloydova vynuceného rozhodnutí ztéci budovu zvíci 12 pater mění v adrenalinovou jízdu, při níž jsem často zavíral oči a otvíral ústa v naději, že popadnu dech. Snímek starší 90 let nakopává svým precizním zpracováním zadnici mnoha současným pokusům o akční thriller. Tady není co řešit. Pět neotřesitelných hvězd. (02.05.2015)